Pavouk na balkoně

Autor: -
Vyděšený huntsman
Poslední zhruba 2 týdny se nic moc zajímavého neděje. Je škaredé počasí, zataženo a často prší, tak moc nelezeme ven a není o čem psát. Doslova je počasí, ve kterém by psa nevyhnal. Zpestření jsme měli v pondělí, kdy jsme večer cosi hledali a koukali jsme proto na balkon. Jelikož byla tma, rozsvítil jsem tam světlo a viděl krásnou siluetu huntsmana sedícího uprostřed. Tak jsem zavřel dveře, za čež jsem dostal vynadáno od Gabči, že vzbudím Anču. Mlčky jsem zhasnul světlo, což vyvolalo podezření, tak jsem jí o pavoukovi musel říct. Jelikož se mezitím stihl někam schovat, nemělo cenu ho potmě hledat - odložil jsem na úterý.
Hnedka jak jsem v úterý přišel z práce, padla otázka, co že s ním udělám. K mému překvapení Gabča přes den na balkón několikrát vlezla (pro kočárek třeba). Nicméně věděla přesně, kde se schovává - na stropě za světlem. Nemohl se tam vejít, takže kousek čouhal ven :) Nedalo moc práce ho vyšťourat, načež spadl na zem a tam prakticky dobrovolně vlezl do krabičky. V ní jsem ho po povinném vyfocení deportoval do houští u nádraží. Tam bude mít spoustu jídla i společnosti a nikdo ho nebude vyhánět.
Takže ponaučení na závěr - počasí může být tak špatné, že by člověk psa nevyhnal, ale nevím, jaká čina by musela přijít, aby Gabča nevyhnala pavouka do deště. A mě s ním :)

Huntsman zdráhavě odchází:



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vegemite

Autor: -
Obrázek
Vegemite Vegemite (čteno vedžimajt ) je australský národní pokrm . Dřív nebo později se s ním v Austrálii setká každý. A setkání to nebývá pro většinu příjemné. Já si to samozřejmě nemohl nechat ujít, takže včera jsem se taky odhodlal. Je to takový tmavohnědý sajrajt, který si Australani natírají na chleba a jedí. Vypadá jako vazelína nebo motorový olej, je tuhý a mazlavý, smrdí taky jako olej a je velmi slaný . K historii: jelikož Australani jsou původně Angličani, chtěli tu mít všechno jako doma. A doma, v Anglii, měli Marmite . Tak si v roce 1923 vymysleli něco podobného a dali tomu jméno Vegemite. Vzápětí tu značku sice prodali americké potravinářské firmě Kraft Foods , která Vegemite vlastní a vyrábí dodnes, ale to Australanům nebrání stále to považovat za národní pokrm. Předpokládám, že je to jen z nedostatku jiných čistě australských jídel. Vyrábí se z kvasnic zbylých z výroby piva, ze zeleniny a koření. Prý je to děsně zdravé, výživné, svaly po tom budete mít jako Maxipe
Pokračování článku >>

Kempování Toowoon Bay a potápění Terrigal Haven

Autor: -
Obrázek
Kámošky na útesu Začátkem března jsme konečně uskutečnili dlouho zvažovaný plán - jít se potápět. Pro Gabču to byl refresher dive, nepotápěla se od roku 2015. Už jsme nějaký čas lanařili, kdo nám tu hodinku nebo dvě pohlídá Anču. Nakonec se podařilo a kamarádi se (skoro) dobrovolně uvolili vyrazit s námi na Central Coast. Dohodli jsme to jen pár dní předem a ukázalo se to jako blbý nápad. Najít kemp bylo docela těžké, všechno bylo plné. Předpověď počasí byla dobrá, na Avoca Beach běžela nějaká surfařská soutěž. Možná proto, možná pro jiné důvody, ale nakonec jsme skončili v kempu kus dál než jsme chtěli a o kus dražším, než jsme chtěli ($59/noc), ale ukázalo se, že byl fajn. Dokonce tak moc, že jsme z něj celou sobotu nevytáhli paty ;) Jeli jsme tedy až v sobotu ráno, cesta asi na hodinu. Toowoon Bay Holiday Park je klasický kemp, v jakém jsme už hrozně dlouho nebyli. Úplně mi to připomenulo cestování po Austrálii. Je dobře vybavený, u pláže, s bazénem a skákacím polštářem, kter
Pokračování článku >>

Víkend na Slovensku a/nebo trochu taky v Maďarsku

Autor: -
Obrázek
Györ, Maďarsko Cesta: Sereď, hradní zřícenina Beckov, vyhlídka Hlohovec - Springfield, Vel'ký Meder (Slovensko), lázeňské termální město Györ (Maďarsko) Květnový, s trochou snahy, prodloužený víkend se přímo nabízel k tomu spáchat nějaký ten výlet. Cílem mělo být maďarské lázeňské město Györ s tím, že se ještě zastavíme na krátkou návštěvu u našich Slováků (bývalých spolubydlících z Austrálie ...ale o tom jsem se již někde určitě zmiňovala). Ve čtvrtek jsme tedy vyrazili po krásné "rekonstruované" D1 směr Bratislava. První zádrhel přišel až při nákupu dálniční známky pro Slovensko, kde ani přímo na hranicích nešlo zaplatit kartou. Ale zbytek cesty až do Seredi probíhal bez problémů.
Pokračování článku >>