Atlassian Family and Friends day

Firma, pro kterou Jirka pracuje, pořádá každoročně takovou mega akci pro rodinu a přátele všech zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že v Sydney pracuje asi 1000 lidí a každý si mohl pozvat, koho chtěl, bylo nakonec prý přihlášeno přes 4000 lidí. Bohužel předpověď počasí nebyla moc příznivá a mělo celé odpoledne pršet. To nás ale neodradilo a vybaveni pláštěnkami jsme vyrazili směr Centennial Park. Asi po 15 minutách cesty Jirka zjistil, že má trochu špinavý kraťasy na místech, která hlavně u pánů znamenají, že jsou při některých úkonech dost nešikovní. Samozřejmě to svedl na Áňu, vystoupil z vlaku a jel se domu převléknout. My pokračovali dál a udělali na místě aspoň pořádný monitoring.

Nevím, kolik lidí tam nakonec bylo, ale vypadalo to tam jako na Matějské pouti…spousta kolotočů, houpaček a další atrakcí. Jako první jsme prozkoumaly zvíření farmu, kde Áňu zaujala hlavně kuřata a slepice…nemohla si vybrat nic exotičtějšího. Mně se teda víc líbila sekce s plazy a pak stánky s jídlem, kde jsme mohli směnit papírové kupóny za něco poživatelného. Na výběr byla pizza, hamburgery, paella a ještě něco, co nebylo vůbec zajímavý, takže si to nepamatuju. K tomu byli ještě dva drinky, cukrová vata nebo pop-corn a dezert.

Jelikož se na obzoru začaly houfovat mraky, které asi chtěli dostát předpovědi (asi do tří hodin bylo krásně sluníčko a ani kapka), vrhli jsme se na to nejdůležitější, a to směnu kupónu. U stánků s jídlem jsme také potkali další Jirkovi kolegy (také Češi)…zřejmě strategické místo. S prvními kapkami jsme ještě zvládli Ánu svézt na kolotoči. Moc se jí to líbilo. O trochu míň už to, že jsme jí zavřeli do kočáru, zabalili pláštěnkou a nutili jí usnout. Mezitím se aspoň trochu vypršelo, nic hrozného a i rodiče se mohli vrhnout na zábavuJ.

Když už jsme vyzkoušeli a snědli vše, co jsme chtěli a Áňa furt spala, rozhodli jsme se toho využít a dojít v klidu na vlak. Navíc to stejně zase vypadalo na déšť. Bohužel v okamžiku, kdy jsme vypadli z hluku a opustili areál, tak se Áňa probudila a bohužel ne do úplně dobré nálady. Zkusili jsme ji tedy rozptýlit a vzali jsme ji zpět. Svezla se ještě jednou na kolotoči (takové hrníčky, které se točily po svém obvodu a ještě dokola) a na dalším kolotoči na koni. Hrníčky ještě jakžtakž akceptovala, ale na koni se jí vyložené nelíbilo, takže už to nemělo cenu prodlužovat, šoupli jsme ji do kočárku a jeli na vlak. Cesta naštěstí proběhla v pohodě. Jinak až ve vlaku jsem si přečetla, že na severu Sydney byla bouřka a dost větší a hlavně s kroupami velikosti golfového míčku.