Veselé velikonoce od protinožců

Čtyři dny volna, co s tím? Předpověď byla opět velmi přívětivá, tak jsme začali prodloužený víkend pozvolna a v pátek jsme vyrazili na průzkum Alexandrie. Rozhodli jsme se, že prostě jednou za čas si vybereme nějakou čtvrť a prostě tam vyrazíme. Hlavním lákadlem byl malý vodní park pro Anču, ale nakonec jsme to hned po příjezdu (zastávka Green Square) stočili na Grounds of Alexandria. Jinak samotná Alexandria je čtvrť jihovýchodně od centra, poměrně blízko letiště, takže vám letadla přistávají skoro nad hlavouJ. Část, co jsme prošli byla spíše průmyslová a obchodní, tudíž o státním svátku poměrně mrtvá.

Grounds of Alexandria je v podstatě moc pěkné místo. Malé restaurace a obchůdky, fontána, dokonce i malá farma s domácími zvířaty. To vše obklopené zelení a vkusně zasazené do industriální zástavby. Vždy se mi taková místa líbila. Bohužel nevím, jaký byl původní záměr, ale nebyla jsem spíš domu, že se víc jedná o módní záležitost než místo k odpočinku. Už kolem jedenácté tam bylo poměrně dost lidí a můj plán si tam aspoň něco dobrého dát jsem po pár minutách vzdala.

Další program jsme přizpůsobili Áně a s tím, že bude kolem poledne určitě spát, jsme vzdali cestu zpět na vodní hřiště a pokračovali směr Sydney park. Cestou jsme si akorát koupili do krabice pizzu na oběd. Park byl poměrně rozlehlý, ale i tak nás překvapilo množství psů volně pobíhajících po okolí. U komínů jsme našli docela velké hřiště, kde jsme stále ještě nespící Anču dodělali. Jinak hřiště bylo opět vzhledem ke své velikosti také docela přecpané, ale dobře vybavené. Několik velkých skluzavek, velké vyvýšené pískoviště, dostatek houpaček…pro nás nezbytnost.

Cestou na nádraží Anča konečně usnula. Rozhodli jsme se tedy projít podél Princes Hwy až k další zastávce Newtown. Ještě, že jsme do sebe nasoukali pizzu, protože bylo opravdu dost těžké odolat všem restauracím, které jsme cestou míjeli. Pokud by člověk sháněl něco dobrého k jídlu, tak tahle ulice rozhodně nezklame. Z Newtowmu už jsme si to nesměrovali přímo domů.

V sobotu jsme vyrazili na Collaroy pláž. Opět tradiční cestou, akorát tentokrát jsme se posunuli trochu jižněji. Počasí bylo opět ukázkové a navíc jsme parkování našli zadarmo přímo u dětského hřiště (na placeném parkoviště hned vedle stojí hodina 6,5 dolarů a den 24 AUD) To teda nakonec trochu zkomplikovalo převlékání do plavek, ale jinak exkluzivní poloha. Jinak hned u hřiště jsou také BBQ stoly, přes ulici obchody, na dohled plavčíci a vlajky pro vyhrazené plavání a je to pár minut po chodníku k Rock pool. Bazén je tu nejen velký, ale i malý pro mrňata…bohužel bez písku….ale hned za rock pool je navíc malá pláž chráněná útesem, tudíž bez vln, které nám skvěle vyhovovala. Mohli jsme se vystřídat u Áni a aspoň trochu si zaplavat. V podstatě takhle pláž má všechno…bezproblémové parkování, bbq stoly, bazén, malou pláž pro děti, velkou s vlnami pro dospělé, oplocené hřiště, kaféčka a obchody. Zalíbilo se nám tu natolik, že jsme si to na Velikonoční pondělí ještě zopakovali.

V neděli bylo v plánu využít zlevněné veřejné dopravy (celý den se jezdí za 2,5 AUD), a proto jsme vyrazili vlakem do Meadowbank. To je čtvrť u zálivu západně od centra. Jezdí tam vlak, nově se tam dost staví a je to levnější než v Killaře, tudíž je to tak trochu v našem hledáčku ohledně možného dalšího bydlení. Hodil by se jeden pokoj navíc a nevím, jestli na to v našem okolí finančně dosáhneme. 

Bohužel kolem nádraží nás to moc neuchvátilo. Jako první, co uvidíte, když sem zavíttáte je bordel. Směrem dolů k vodě jsou nové bloky bytových domů. Je to docela pěkně, ale hodně masivní. Podél zálivu je promenáda, super pro kočárek nebo kolo a hlavně rovinka. Příjemná změna oproti Killaře. Cestou k cíli Putney parku jsme potkali ještě další dvě hřiště. Do samotného Putney parku jsem se chtěla už dlouho podívat. Hlavně jsem na něj našla doporučení pro horké letní dny. Část je pod stromy a zároveň je tam malé jezírko a potok, kde můžete nechat děti. Jelikož tam ale nic necákalo, u Ani to moc nazabodovalo. Na zpáteční cestu jsme chtěli konečně využít loď. Doběhli jsme na molo (Kissing point wharf) v rekordních čase 8 minut…Anča mezitím usnula…a ještě pár minut jsme měli čekat. Jaké bylo naše překvapení, když loď kolem nás profrčela a ani neměla snahu se k molu přiblížit. Další měla jet za půl hodiny, takže jsme dost přemýšleli, co dál. Jirka dokonce mezitím stihnul napsat stížnost na místní dopravní podnikJ, když tu kde se vzala, tu se vzala, objevila se u mola loď soukromé společnosti, která jela jako náhrada. Vyhodnotili jsme, že ta původní byla prostě plná, tak poslali tuhle. Co bylo naprosto super, tak na celé lodi jsme byli kromě posádky úplně samotní. Cesta přístavem byla naprosto super, už dlouho jsem si nic tak neužila.