Rarotonga 2017

Muri Beach

Od našeho příjezdu do Austrálie jsme odsud nevytáhli paty a věděli jsme, že zima bude krušná. Sice nakonec nebyla, ale i tak jsme si hned na začátku naplánovali, že v srpnu na 2 týdny zmizíme do teplejších krajin. Volba padla na Cook Islands, jednak protože byla výhodná nabídka na letenky, ale hlavně jsme o téhle destinaci už několikrát přemýšleli jako alternativě k příliš komerčním ostrovům ve Francouzské Polynésii.
Vyklubala se z toho nejvíc naplánovaná dovolená, na jaké jsme kdy byli. Měli jsme dopředu objednané ubytko (na celé 2 týdny, to je věc nevídaná), auto a pojištění dokonce i na zrušení letu kvůli nemoci. Důvodem bylo samozřejmě to, že tohle byla první velká dovolená s Ančou a my nevěděli, jak to půjde. Takže jsme to trochu přehnali :)

Anča je v letadle ráda

Začalo to v pátek 19/8. Ráno jsem šel do práce a celý den pracoval. Gabča s Ančou si pěkně užili den, byli v parku a tak. Večer jsem dorazil domů jako vždy, akorát jsme místo odpočinku sebrali zavazadla a vyrazili na letiště. Plánovaný odlet v 21:30 se trochu posunul kvůli počasí, ale odletěli jsme. Anča zpočátku moc nechtěla spát, naopak si let dost užívala. Převážně na náš účet. Já jsem celou dobu před odletem seděl na zemi, poněvadž Anče se líbila moje sedačka a pás. Nakonec to ale kolem půlnoci zabalila a dokonce spala v bassinetu (takové lehátko pro malé děti - Anča se tam vešla jen tak tak). Po asi šesti hodinách letu jsme přistáli na ostrově Rarotonga, po superrychlé pasové kontrole (děti jdou první 😁) a superpomalém výdeji zavazadel jsme byli venku a během asi 30 sekund měli naše objednané auto Toyota Passo (model, který jsem nikdy dřív neviděl). A tím nám začal první den dovolené - je znovu ráno v pátek 19/8! Správně, kromě přesunu z místa na místo to taky byla cesta v čase. Přeletěli jsme datovou linii a z časového pásma Sydney (GMT+10) jsme byli v pásmu Cookových ostrovů (GMT-10), o 20 hodin zpátky v čase.

První společná

Prvních pár hodin jsme strávili ve městě Avarua, což je hned vedle letiště a je to jediné "město" na ostrově, takové centrum. Nakoupili jsme pár základních věcí v CITC supermarketu, Anča se trochu vyběhala, dali jsme si kafe a protáhli nohy. Kolem poledne jsme vyrazili na Muri, což je jihovýchodní část ostrova. Tam jsme začali hledat naše ubytko, a z relativně jasného bodu na mapě se vyklubalo docela dobrodružství. Na vyznačeném bodě se pásla koza a rostlo tam nepřeberně kytek, ale po místě k přenocování ani památky. Celou odysseu za hledáním domu popíšu heslovitě: místní paní netuší, kde by mohl být Muri Shire Apartments - další místní paní říká, že náš kontaktní telefon z Airbnb není místní, ale novozélandský - v další ulici je jen škola - telefonát na Nový Zéland - jedeme o pár set metrů dál - místní údržbář nás vrací k domu, kolem kterého jsme před chvílí jeli - nacházíme dům, ale bez klíče - soused nás na skůtru dovedl k sestře správcové - nacházíme klíč - bydlíme. Ani to netrvalo dlouho, ale zvládli jsme se seznámit se spoustou lidí a poznat docela velkou část Muri. Kolem 14:00 bydlíme a jsme spokojení, dům je docela super a Anča si okamžitě oblíbila místní kočku a pojmenovala ji mňau. Ještě jsme nevěděli, že kočka je odteď naše a až do odjezdu nás neopustí.

Jíme rybí salát

Po takhle úspěšném začátku jsme si za odměnu dali rychlý oběd z nakoupených zásob. Anča se stihla během hledání vyspat a my po obědě odpočinout. Pak byl čas na průzkum. Sešli jsme k hlavní silnici a přes coukromý pozemek (což jsme při cestě tam netušili) prošli k pláži Muri. Bylo pozdě odpoledne a sluníčko na pláž přes kopce už nesvítilo, takže jsme si ani nezaplavali. Teda Anča se zacákala, my jen po kolena. Zbytek dne jsme procházeli Muri.
V noci dostala Anča horečku a ta jí zůstala i celý další den. Po sehnání paracetamolu jsme ji srazili. Anča byla ale úplně v pohodě, hrála si a jedla jako by nic. Další noc jí zase stoupla, ale další paracetamol to spravil a už se nevrátila. Nejspíš to měla z cesty nebo z horka.

Zajímavosti:

• V domě byla televize. Běžel v ní jeden program, na kterém byly buď novozélansdké zprávy nebo místní inzerce. Místo znělky běžely vždy záběry z Rakei Manava 2017, což bylo nejspíš něco mezi módní přehlídkou a tradičními polynéskými tanci.
• Taky jsme měli k dispozici telefon, pevnou linku. Anče se tak líbil, že jsme ho museli odpojit, protože by nejspíš stokrát za den někomu zavolala. Místní čísla jsou pětimístná.
• Večer a v noci nám po stěnách běhali gekkoni, někteří i docela velcí. O mouchy a komáry postaráno 🐞.
• V neděli a ve svátky se nikde neprodává alkohol. Prostě zavřou skříň s vínama a nazdar bazar. Dokonce i náš soused, který prodával domácí vína (podle Gabči taková místní obdoba pampeliškového nebo jeřabinového), nám řekl, že je neděle a tudíž dneska má jen vanilku. Jakože fakt vanilku, žádný likér, vanilkovou vodku nebo tak.
• Turisté musí mít na skůtru helmu. Místní ji nemají nikdy.
• Na Cookových ostrovech se třídí odpad. Bohužel občas najít popelnici je potíž.
• Restaurace Trader Jack's v Avarua je jednak oblíbený orientační bod, vcelku dobrá pizzerie a prý také jedno z nejlepších míst na pozorování velryb.
• Všude roste tropické ovoce. Našli jsme (a ve většině případů i urvali a snědli) granátová jablka, tamarind, paw paw, mango (není sezóna), passion fruit, banány (běžné i lady finger), kokosové ořechy (těch jsme sice našli mraky, ale k jídlu jsme si raději koupili - kdo by se s tím otvíral), citrony, pomeranče.