Druhý den jsme se probudili trochu rozlámaní, a proto jsme se rozhodli se jít hned osvěžit do bazénu. Vůbec nikdo tam nebyl, takže jsme si hned zabrali vířivku... nějak mi nedošlo, že by v ní mohla být krásně teplá voda... tudíž jsem narozdíl od Jirky zavrhla osvěžování a zůstala v ní. Po té super koupeli jsme se rychle sbalili a vyrazili na snídani do Cessnocku . Již předchozí den jsme si vybrali jednu pekárnu na hlavní ulici (která by měla být otevřena 8 dní v týdnu). V pekárně jsem se opět nechala zmást nevinně vypadající velikostí jablečného koláče a rovnou si koupila ještě jeden, abych náhodou neměla hlad. Už v půlce prvního jsem byla tak přeslazená, že na ten další jsem neměla vůbec pomyšlení. No a po velmi vydatné snídani, při které jsme zavrhli návštěvu místní čokoládovny, jsme se konečně vydali na ochutnávky vín. Hned u prvních vinařů se Jirka rozhodl prozkoumat skoro všechny jejich červená vína. Já jsem se mu samozřejmě snažila pomáhat. No a samozřejmě jsme neodolali a jednu

... ale tady to tak nevypadá :) Tak nebo tak, přátelé i cizinci, přejeme vám všem s Gabčou pěkné Vánoce, štědrého Ježíška (Santu, Dědu Mráze nebo jiného důchodce, každému po libosti), hodně pohody a odpočinku. Do nového roku vstupte správnou nohou anebo rukou, pokud už o půlnoci nebudete stát na nohou, zapijte ten rok, ať je zdravý a čilý, a nebojte se pouštět do nových věcí! Tradičně přejeme štěstí, úspěchy a zdraví nejen ten příští rok, ale i všechny následující. Mějte se krásně a sledujte blog... Jirka a Gábina

Máme (stále ještě) nové auto a navíc se nám konečně oběma současně podařilo mít volno dva dny po sobě, tak jsme splnili Gabče sen a jeli do nejbližší a turisticky dost profláklé vinařské oblasti Hunter Valley . Je to přibližně 160km severně od Sydney, nedaleko města Newcastle (kde jsme už byli, když se tam na pláži zasekl tanker Pasha Bulker). Den předtím jsme si pečlivě nastudovali, co je tam k vidění, zjistili, že tam kromě "dálnice" National 1 (uvozovky proto, že je to většinou o chlup horší cesta než naše D1, taková panelka) vede ještě turistická T33, krásná horská scenérie a tak. Předpověd bylo dost hnusná, 32C, déšť a bouřky (no nejeďte v tom na výlet, ne?). Vyrazili jsme v osm ráno, v neděli (nebylo to snadný, vstát). Celkem bez potíží jsme vyrazili směrem na Newcastle, cestou se kochali a držkovali na silnici. Kousek před Gosfordem jsme potkali směrovku na Peats Ridge, což byla naše vytoužená silnice číslo 33 s překrásnými scenériemi. Jako šlo to, ale že bych to zrovn

Jak už jste se zajisté všichni dočetli, tak jsme si pořídili nové auto. A abychom ho také trochu vyzkoušeli, vydali jsme se minulou neděli na výlet do Blue Montains…teda přesně do městečka Wentwoths Falls. Aby toho nebylo málo, tak náš výlet měl ještě jeden důvod, a to vyzvednutí mého nového starého notebooku Alberta. Jelikož byla neděle, tak nám opět trochu déle trvalo vstávání, takže jsme se vyhrabali až kolem 11 hodiny. Ale do našeho cíle to bylo jen slabých 140 km, takže nebylo kam spěchat. Na cestu tam jsem se zvolila za navigátora a až na jeden malý neplánovaný výlet okolními čtvrtěmi a jeden placený úsek silnice (v té době jsme totiž ještě neměli takovou věc na placení mýtného) jsem to zvládla na jedničku. Městečko Wentworth falls mě docela překvapilo, bylo tam pár domků a obchůdků podél silnice, železniční stanice a parkoviště… toď vše. Hned jsme se vypravili na nenáročný průzkum s cílem najít nějaké informace (přesněji jakoukoliv mapu) a hlavně něco k jídlu. Během chvilky js

Před pár týdny skončil v Darling Harbour místní autosalon, Australian International Motor Show . Celé se to konalo 11. - 21. října (no dobře, už je to víc než pár týdnů) v Convention and Exhibition Centre. Nějak jsme se tam celé ty dva týdny konání nestihli dostat, tak jsme návštěvu naplánovali na poslední víkend. Gabča v sobotu pracovala, takže jsme určili neděli. Jenže v sobotu se dozvěděla, že do práce jde i v neděli dopoledne, takže mi nakonec jsem se na Motor Show vypravil sám, teda vlastně ne úplně sám - s foťákem. Nechci to tu moc rozpitvávat, není co. Takže koukněte na spíš fotky. Je jich hodně, ale co mám dělat - prostě tam bylo hodně aut. Tyhle fotky jsou pro ty, co chtějí vidět auta. Pokud nechcete, raději se do toho ani nepoštějte - nic jiného než auta tam fakt není :) Jen jako malý průvodce: - Na začátku je přehlídka Corvette , byly všude po Darling Harbour - hlavně na Pyrmont Bridge a pod ním, stejně jako loni (viz odkaz níže). - Potom celý autosalon, spousta aut a občas

Když už jsem byla v minulém článku tak nostalgická, dovolím si zařadit pár fotek, které nám tu už nějaký ten pátek leží a čekají na zveřejnění. Myslím, že to bylo koncem minulého léta, kdy jsme se opět vypravili do našeho oblibeného Darling Harbouru prozkoumávat vystavené lodě. Bohužel v ten čas se největší atrakce přístavu, loď Endeavour, promenádovala někde po oceánu, tak jsme se museli spokojit jen s ponorkou Onslow, dříve nákladní lodí James Craig, námořní lodí Vampire a spoustou malých a divných lodí z různých částí světa. Nejzajímavější byla asi ponorka, možná proto, že jsem na žadné nikdy předtím nebyla. Nikdy bych nevěřila, že se na tak malý prostor může vmáčknout tolik věcí a dokonce, v době jejího aktivního života, přes 80 členů posádky. Rozhodně nedoporučuji pro klaustrofobiky. Další dvě plavidla byla naštěstí o dost větší. I když na Vampire, vzhledem k počtu děl, také nebylo příliš místa. Oproti tomu na James Craig to bylo s místem o dost lepší. Jelikož to dříve byla nákl

Je to tak. Už více než rok jsme vzhůru nohama , ale zatím nám to nepůsobí žádné zdravotní obtíže…a to vůbec žádné. Jsem si tam uvědomila, že až na příležitostné problémy s růstem našich moudrých zubů, jsme tu naprosto zdraví. Prošli jsme tradičními začátky každého Čecha v Austrálii, jako je shánění bydlení a práce , chození do školy a užívání si pláže a ostatních atrakcí v Sydney. Později řešení našich nových víz, kdy jsme se ze studentů stali jen obyčejným pracujícím lidem. Shánění nového bydlení, kvůli dojíždění do práce. Samozřejmě shánění auta , prodej auta a shánění nového auta…tentokrát snad takového, které bude „určitě jezdit“. Také jsme tu ale potkali spoustu zajímavých a milých lidí. Třeba skoroaustralanku Leonu odkudsi z Moravy, na kterou jsme narazili ještě v backpakeru a která nás hned pozvala na klokaní bbq. Potom naše první spolubydlící Lukáše a Martinu , kteří se bohužel před pár měsíci rozhodli změnit kontinent s nemalou výčitkou, že kdybychom se neodstěhovali a oni

Tak se to podařilo a včera jsme si po dloooouhých skoro dvou měsících koupili další auto. Ono bez auta se auto shání špatně :) Byli jsme na pár prohlídkách, oběhali několik bazarů, až nakonec máme auto od Vietnamců . Přesněji od jednoho Vietnamce. Toyota Camry zvítězila nad místním vozítkem Holden Commodore, doufáme že hlavně slibovanou spolehlivostí. Měli jsme s sebou pro jistotu i servisáka z Toyoty, takže auto bylo před koupí dost důkladně prověřeno - ani jsem netušil, že se na tom dá tolik věcí zkontrolovat. Pár údajů pro tatínky a jiné zájemce: * Toyota Camry Vienta V6 * 3.0L, 136kW, automat * 1996 * najeto 152.000km * plná výbava (okna a zrcátka elektrická, automatická klimatizace, tempomat) Nějaké další počtení: * Wikipedia (anglicky) * Specifikace (anglicky, ale stejně jsou to samý čísla) * Toyota Camry 3,0 V6 - ticho a klid * Toyota Camry II: Levná, solidní a spolehlivá Vlastní zkušenosti zatím moc nemáme, akorát jsme koupili benzín a ujeli 30km :)

Na závěr jsem si ještě připravil pár všeobecných postřejů o Fiji. Fiji time Tahle věc nás provázela všude. Všechno se dělá v klídku, žádný spěch ani stres. To platí obzvlášť na ostrovech, kde nám při plánování rozvrhu říkali "No English time, this is Fiji time". Jen pro úplnost, Fiji je o dvě hodiny dopředu oproti Sydney, což znamená +12 oproti standardnímu času (kousek od datové hranice). Ananas Ananas mají na Fiji moc dobrý. Ale především - Gabča umí sníst ananas, když musí. Ovoce Celkem dost častá je papaya, ale i melouny, banány nebo mango. Nepokoje Před naším odjezdem proběhla ve zprávách aktualita, že na Fiji bylo kvůli nějakým politickým nesrovnalostem vyhlášeno stanné právo. Navíc jsme už dříve četli, že místní domorodé obyvatelstvo a indičtí přistěhovalci, kterých tu je přibližně 45%, se nemají úplně v lásce. Nic z toho však rozhodně turismus neovlivňuje ani v nejmenším. Jediný náznak tohodle faktu byl, že místní Fijiané se nás snažili tahat do svých obc

Gabča měla celou dovolenou nějaký problém se spánkem. Každopádně mě ráno tradičně probudila někdy po sedmé. Rychlá snídaně, stejná jako předchozí den, a zpátky na pokoj pakovat. Mezitím jsme dorazili druhé mango, lahůdka. Už předchozí večer jsme se na recepci vyptali, že baťohy si můžeme nechat tam, dokonce že můžeme použít sprchu, když budeme chtít. Vyrazili jsme se kouknout na pláž, abysme teda viděli, jak vůbec vypadá. Byla to Newtown Beach a popravdě koupat bych se tam ani moc nechtěl. Písek byl takový dost tmavý, až bahnitý (byl to vůbec písek?), dokonce jsme viděli i auto stát na pláži, přímo u vody. Zastavili jsme se navštívit Evu a Lenku v jejich hotelu, Aquarius - byl takový malý a hezký, útulnější než náš. Oběd jsme si pak dali taky na pláži - rybičky z plechovky. Asi v půlce jsem upozornil Gabču na malé kousky, které začala okamžitě zkoumat a pojala k nim dost negativní vztak - dokonce předpokládala nejhorší. Nenechal jsem jí zkoumat krabičku, takže se její podezření potvrd

Předposlední fijiské ráno se nám opravdu nechtělo vstávat, ale nakonec jsme se vyhrabali a došli na snídani, která byla tradiční - toasty, kafe, čaj. Poté se ještě zastavujeme u informačního koutu, kde nám v podstatě nebylo vůbec nic doporučeno a pouze jsme vyzvěděli cenu taxíku do Lautoky (cca $30). Slečna z travel corner (cestovatelský koutek, rady pro turisty, letáky, nabídka aktivit a výletů a tak) byla vůbec taková nápomocná – na otázku "Co je tady v Nadi k vidění?" odpověděla, že nic, že obchody jsou zavřené; na stejnou otázku ohledně Lautoky – "Tam nic není, to je jen město". Zajímalo by mě, jestli je podle ní na někde na ostrově Viti Levu vůbec něco k vidění. Nakonec jsme si teda výlet pro jistotu naplánovali sami. Vezmeme si taxi do zahrad Gardens of Sleeping Giant , které nám doporučil Lonely Planet, pak se přesuneme do sousedního města Lautoka a zpátky chytneme bus zpět do Nadi. Před hotelem čekal jeden taxikář, se kterým jsme se domluvili, že nás odvez

Jelikož jsem si chtěla poslední ostrov Bounty pořadně užít, vzbudila jsem se opět brzy. Asi už trochu tradice. Zkontrolovala jsem počasí a probudila i Jirku, protože mě to tam samotnou nebavilo. Také jsem byla zvědavá na snídani, která byla opět znamenitá. Palačinky, toasty, ovoce, slanina a fazole a samozřejmě spousta ovoce. Podávání jídla formou švédského stolu je pro mne pohroma…vždycky se hrozně přejím a ani toto ráno nebylo výjimkou. Naštěstí, při balení našich zavazedel mi trochu slehlo, takže jsme se hned potom mohli vrhnout na bounty-aktivity. Před ohlášeným krmením želv , jsme šli ještě prozkoumat moře. Půjčili jsme si na to ploutve, které měli buď hodně malé nebo hodně velké. Vzali jsme raději ty menší s tím, že ve vodě povolí, ale chvilkami se mi neprokrvovala noha, takže jsme po chvilce byli rádi, že začalo krmení. Byla jsem docela překvapená, když jsem zjistila, že je krmí rybím whiskasem…a pak, že kočky by kupovaly whiskas. Po krmení je bazének i samotné želvy dost zaneř

Dnešní ráno jsem ani nechtěla vidět východ slunce, ani se mi nechtělo na záchod, ale protože nějakej blb-kohout se vzbudil v 6 hodin, tak jsem se opět moc nevyspala. Na snídani už před sedmou bylo dost lidí, takže jsem asi nebyla sama. Opět jsme se moc nenajedli, dvě smažené jako koblihy s džemem nebo oříškovým máslem. Chtěla jsem si drze přidat, ale přišla jsem bohužel pozdě. Po snídani jsme se šli sbalit a šnorcholovat. Objevili jsme pěkné místo. Jirka to popsal jako kulatou zahrádku s rigolem. Bohužel začalo docela dost pršet, tak jsme se vydali do jídelny, jestli třeba nebude nějaká sváča. Nebyla, prší docela dost a Jirka dostává svou velmi špatnou náladu. Nechávám ho raději na pokoji a jdu zase do vody. Všude je spousta rybek a hned kousek od břehu. Počasí se lepší, Jirkova nálada moc ne. Naštěstí oběd (klobása v housce, hranolky a salát) má na to trochu pozitivní vliv. Já si opět žádám o přidání…tentokrát úspěšně…omeleta s chlebem. Odpoledne jsme jinak proflákali na pláži. Stále

Ráno jsem se opět probudila na východ slunce…teda spíš jsem se probudila, protože se mi chtělo na záchod…ale když už jsem byla vzhůru, vyšla jsem před bure a chvilku počkala až se vyloupne za mraky. Jirku uspokojila jen informace, že tam nějaké sluníčko je a spal spokojeně dál. Snídaně nás opět moc nezasytila…dva tousty a nějaký ovoce, které jsme dostali z jakoby švédského stolu, ale naservírováno od personálu…což trochu degraduje jeho funkci. Po rychlé snídaně jsme začali přemýšlet, co dělat a nakonec jsme si u tlustého Fijiana Jerryho vybrali piknik výlet na druhou stranu ostrova, kde jsme mohli navštívit fiji vesnici a místní školu. Jinak, jen pro informaci, ostrov Waya Lailai se prý dá při odlivu celý obejít, ale vzhledem k jeho rozloze a délce odlivu na to není příliš času, takže se jim prý stalo, že jim tam jedna návštěvnice uvízla na útesu a našli ji až druhý den ráno. My jsme se na druhou stranu ostrova vypravili bezpečně lodí. Nakonec se k nám přidali ještě naše spolucestovat

Pořád se jen snažíme dopsat zážitky z Fiji, ale za poslední dobu mám pár takových zážitků a postřehů, o kterých nestojí za to psát zvlášť články, ale přesto vám je chci sdělit (prostě se potřebuju trochu vykecat). Kdysi jsem někde četl takové vhodné pojmenování tohodle typu výlevů - slovní průjem. Jen takový lehčí, tentokrát. Auto ... jsme v sobotu prodali, takže jsme aktuálně chodci úplně bez auta. Takhle to vyzní smutně, ale vzhledem k tomu, že to byl pěkný křáp, máme celkem radost. A popravdě cítím i malé zadostiučinění, jelikož kupující byli Němci, dokonce východní (Drážďany). Ne že bych Němce přímo neměl rád, ale kdybych si měl sám vybrat, komu tu plečku prodám, asi by tenhle národ byl dost žhavým kandidátem... Ještě rádi budou vzpomínat na kvalitou proslulá německá auta. Pro vzpomínku jsem nahrál pár fotek - klikněte na obrázek nebo někam na tenhle text pro zvětšení, ale žádný zázraky nečekejte, to auto vypadá velký stejně jako malý. Pozitivní stránka věci je, že jsme ve fázi shá

Námořnický den jsme začali snídaní ve formě bufetu. Já vim, že píšeme stále o jídle, ale když to byly takové ty chvilky, které člověku fakt utkví v paměti - všechny ty klobásky, fazolky, toasty, ovoce, ... mňam. Během dopoledne se kapitán rozhodl pohnout s lodí, takže jsme se vzdálili od Naviti a zakotvili o kus dál mezi ostrovy Nanuya Balavu a Drawaqa . Abychom se neflákali na lodi, vyrazili jsme na návštěvu ostrova Nanuya Balavu. Pěkně jsme si vyšlapali na skálu, odkud byl fantastický výhled na pobřeží s kotvící Wanna Taki, na Drawaqu a ještě jeden ostrov, jehož jméno nám náš průvodce sice sdělil, ale já neudržel. Pod námi na stromech rostoucích ze skal spinkají netopýři, a jelikož zjevně nejsme dost tišší, pár jich přelétává sem a tam. Němka se nám při tom snažila z nějakého podivného důvodu vysvětlit, že to jsou létající psi. Němci jsou prostě jiní. Abych nezapomněl, tenhle první výhled jsme všichni draze zaplatili. Průvodce nás totiž dovedl na skálu a ukázal, že máme jít o kousek

Pondělí nám začalo pakováním, jelikož jsme ten den měli opustit Tawevu. Takový smutný to bylo, přeci jen to byl náš první korálový ostrov... Snídaně nám náladu malinko zlepšila - banánový chleba a tradičně marmeláda, ovoce a tak. Spousta lidí vypadla na výlet do Sawai-i-lau Caves , což jsou podvodní jeskyně na (spíš asi pod než na) nějakém pidiostrůvku, kde se dá báječně potápět a dokonce poplavat do jedné z těch jeskyní. Zbytek osazenstva vyrazil do Blue Lagoon nebo se potápět, takže na našem ostrově jsme nejspíš opět zůstali jediní turisté. Moc času nám nezbývalo, takže jsme jen pocourali po pláži, zašli na naše oblíbené plavací/potápěcí místo na jižním výběžku ostrova směrem k Matacawalevu , tam si trochu zašnorchlovali, abychom se do resortu vrátili akorát na oběd. Brambory s mrkví, lilek a jiná zelenina, takže Gabča z toho úplně radost neměla. Dozvěděli jsme se, že Angličanům výlet nějak nevyšel, museli se vrátit dřív. Po obědě nám personál zazpíval tradiční fijiskou loučící píse

Ráno jsem se probudila na východ slunce. Jen jsem si sedla na posteli a viděla, jak vychází nad protějším ostrovem a odráží se na hladině. Do snídaně jsem už neusnula…na rozdíl od Jirky. Snídaně byla bohatá…domácí pečivo, mé oblíbené tousty s máslem a marmeládou a kvanta ovoce. Asi uprostřed jídla začala předpovídaná přeháňka…co se týče počasí, tak předpovědi fijijanů začínám dost věřit. Naštěstí to byla opravdu jen přeháňka a na náš výlet do Modré laguny už bylo nádherně. Na loď se nás nasoukalo asi osm a vydali jsme se na protější ostrov. Nejdříve jsme se s Jirkou rozhodli, že ostrov Nanuya Lailai prozkoumáme, což asi v půlce cesty zhatil velkej pavouk se zelenou prdelkou. Jirka mě naštěstí nenutil jít dál, tak jsme se už jenom věnovali šnorchlování, které bylo snad ještě lepší než na našem ostrově. Na oběd jsme dorazili opět kvůli Fiji času se zpožděním, což zavinil hlavně náš průvodce na Nanuya Lailai, který se orientoval spíše podle slunce než podle hodinek. Šťastný to člověk. O

Noc jsme přečkala v pohodě, ale raději jsem se nadopovala dostatečným množstvím pilulek, abych naše další cestování na lodi nějak přečkala. V hotelu jsme ještě zvládli snídani, kde jsem se poprvé na Fiji setkala s ananasem a vydali jsme se vyhlížet autobus do přístavu. Ten měl samozřejmě menší zpoždění, které odpovídalo Fiji času. Fijijané mají totiž svůj vlastní čas (fiji time), což je normální čas plus pár minut až půl hodina navrch. Takže, když měl autobus přijet podle jízdního řádu v pul osmé, přijel podle fiji času kolem osmé, což je pro místní obyvatele naprosto v pořádku. Přístav nás překvapil svým luxusem a chaosem. U odbavení jsme dostali na náš batoh jinou cedulku ostrova a resortu, takže jsme to tam museli obíhat a dozařizovat. Ale nakonec jsme se šťastně nalodili na náš žlutej katamarán Yasawa Flier II a zabrali si místa venku v chládku. Cesta na náš první ostrov trvala asi 4 hodiny a byla to vlastně poslední zastávka lodi, takže jsme si mohli v klidu prohlédnout ostatní o