Tak jsme tady rok
Je to tak. Už více než rok jsme vzhůru nohama, ale zatím nám to nepůsobí žádné zdravotní obtíže…a to vůbec žádné. Jsem si tam uvědomila, že až na příležitostné problémy s růstem našich moudrých zubů, jsme tu naprosto zdraví.
Prošli jsme tradičními začátky každého Čecha v Austrálii, jako je shánění bydlení a práce, chození do školy a užívání si pláže a ostatních atrakcí v Sydney. Později řešení našich nových víz, kdy jsme se ze studentů stali jen obyčejným pracujícím lidem. Shánění nového bydlení, kvůli dojíždění do práce. Samozřejmě shánění auta, prodej auta a shánění nového auta…tentokrát snad takového, které bude „určitě jezdit“.
Také jsme tu ale potkali spoustu zajímavých a milých lidí. Třeba skoroaustralanku Leonu odkudsi z Moravy, na kterou jsme narazili ještě v backpakeru a která nás hned pozvala na klokaní bbq. Potom naše první spolubydlící Lukáše a Martinu, kteří se bohužel před pár měsíci rozhodli změnit kontinent s nemalou výčitkou, že kdybychom se neodstěhovali a oni nezačali bydlet s jedním asociálním prasetem, asi by tu zůstali déle. Také musím zmínit další, sice jenom jednoměsíční, spolubydlící z Finska - Mirvu a Tomiho – a ochutnávku mé první a určitě poslední salmiaky vodky. A nakonec příjezd mojí kamarádky Míši, která má teď stejné starosti jako my před rokem. Ale zatím všechno zvládá na jedničku, takže už jsme stihli i zkolaudovat její první, a jak se zdá, tak ne poslední, bydliště na Bondi Beach.
No událo se toho za ten rok hodně, někdy byly starosti, někdy bylo super. No v každém případě to byla příležitost to všechno pořádně australsky oslavit. Výročí vyšlo přesně na neděli. Hned jak jsme se ráno probudili, vypravili jsme se na Manly. Koupili jsme si pravé australské kapučíno a čokoládu a tři hrozně přeslazený australský koláče (musím poznamenat, že všechno sladké je tu tak třikrát sladčí než v Čechách) a šli posnídat na pláž. Jako oběd, jsme v rámci našich oslav, zvolili pravé australské bbq - klobásky a lahvinka červeného australského vína (zde musím opět poznamenat, že vína tu mají luxusní a velmi levné). A na dezert jsme zašli do čokoládového obchodu na Manly wharfu. Dala jsem si kořeněnou mexickou horkou čokoládu a Jirka bílou horkou čokoládu s vaflemi a čokoládou - jak jinak. Jestli takto slaví i Australani, docela chápu jejich problémy s nadváhou...večer jsem se cítila dost přejedeně, ale když se slaví tak se slaví.
Prošli jsme tradičními začátky každého Čecha v Austrálii, jako je shánění bydlení a práce, chození do školy a užívání si pláže a ostatních atrakcí v Sydney. Později řešení našich nových víz, kdy jsme se ze studentů stali jen obyčejným pracujícím lidem. Shánění nového bydlení, kvůli dojíždění do práce. Samozřejmě shánění auta, prodej auta a shánění nového auta…tentokrát snad takového, které bude „určitě jezdit“.
Také jsme tu ale potkali spoustu zajímavých a milých lidí. Třeba skoroaustralanku Leonu odkudsi z Moravy, na kterou jsme narazili ještě v backpakeru a která nás hned pozvala na klokaní bbq. Potom naše první spolubydlící Lukáše a Martinu, kteří se bohužel před pár měsíci rozhodli změnit kontinent s nemalou výčitkou, že kdybychom se neodstěhovali a oni nezačali bydlet s jedním asociálním prasetem, asi by tu zůstali déle. Také musím zmínit další, sice jenom jednoměsíční, spolubydlící z Finska - Mirvu a Tomiho – a ochutnávku mé první a určitě poslední salmiaky vodky. A nakonec příjezd mojí kamarádky Míši, která má teď stejné starosti jako my před rokem. Ale zatím všechno zvládá na jedničku, takže už jsme stihli i zkolaudovat její první, a jak se zdá, tak ne poslední, bydliště na Bondi Beach.
No událo se toho za ten rok hodně, někdy byly starosti, někdy bylo super. No v každém případě to byla příležitost to všechno pořádně australsky oslavit. Výročí vyšlo přesně na neděli. Hned jak jsme se ráno probudili, vypravili jsme se na Manly. Koupili jsme si pravé australské kapučíno a čokoládu a tři hrozně přeslazený australský koláče (musím poznamenat, že všechno sladké je tu tak třikrát sladčí než v Čechách) a šli posnídat na pláž. Jako oběd, jsme v rámci našich oslav, zvolili pravé australské bbq - klobásky a lahvinka červeného australského vína (zde musím opět poznamenat, že vína tu mají luxusní a velmi levné). A na dezert jsme zašli do čokoládového obchodu na Manly wharfu. Dala jsem si kořeněnou mexickou horkou čokoládu a Jirka bílou horkou čokoládu s vaflemi a čokoládou - jak jinak. Jestli takto slaví i Australani, docela chápu jejich problémy s nadváhou...večer jsem se cítila dost přejedeně, ale když se slaví tak se slaví.
No páni! Už teď se těšim, až budu mít taky nějaký takový hezký výroči a hezky si ho osladim:-) Stěhování na Darlinghurst je rozjetý, takže už se těšim na další kolaudaci, přátelé!! Bude brzy :-)
OdpovědětVymazatMyslím, že za chvilku budeš mít víc zažitků než my...minimálně se stěhováním:) Začíná mi být trochu líto, že za chvilku pofrčíme zpátky do Čech...klidně bych si ty všechny zažitky dala s tebou ještě jednou. Na další kolaudaci se moc těšíme. Hlavně, když si tak matně vzpomínám, jak jsme se zkoulaudovali na Bondi. Doufám, že tentokrát nebudem mít takový problém najít autobusovou zastávku:)
OdpovědětVymazat