Výlet na vodopády

Jak už jste se zajisté všichni dočetli, tak jsme si pořídili nové auto. A abychom ho také trochu vyzkoušeli, vydali jsme se minulou neděli na výlet do Blue Montains…teda přesně do městečka Wentwoths Falls. Aby toho nebylo málo, tak náš výlet měl ještě jeden důvod, a to vyzvednutí mého nového starého notebooku Alberta. Jelikož byla neděle, tak nám opět trochu déle trvalo vstávání, takže jsme se vyhrabali až kolem 11 hodiny. Ale do našeho cíle to bylo jen slabých 140 km, takže nebylo kam spěchat. Na cestu tam jsem se zvolila za navigátora a až na jeden malý neplánovaný výlet okolními čtvrtěmi a jeden placený úsek silnice (v té době jsme totiž ještě neměli takovou věc na placení mýtného) jsem to zvládla na jedničku. Městečko Wentworth falls mě docela překvapilo, bylo tam pár domků a obchůdků podél silnice, železniční stanice a parkoviště… toď vše.



Hned jsme se vypravili na nenáročný průzkum s cílem najít nějaké informace (přesněji jakoukoliv mapu) a hlavně něco k jídlu. Během chvilky jsme objevili dvě místa, kde by se dalo pojíst. Jedno bylo kuřecí rychloobčerstvení a druhé pizzerie. Nakonec jsme se rozhodli pro pizzu, výběr byl super až na to, že pizza se dělala až od 5 hodin a v době oběda měli jenom kebab… s čímž jsme se velmi rychle vyrovnali. Ještě jsme ve vedlejším supermarketu dokoupili předražené zásoby na naši túru, nasadili batoh a huraaa na vodopády.
Po pár metrech chůze jsme zjistili, že vlastně pořádně nevíme, kde – a hlavně jak daleko - ty vodopády vlastně jsou, takže jsem se, jako správný turista, usadila na autobusové zastávce a nechala Jirku doběhnout pro auto. Pěkně jsme se dovezli až na parkoviště pár metrů od hlavního vodopádu a stále bez jakékoliv mapy jsme začali studovat, kam se vydáme. Zvolili jsme jeden z okruhů National Pass, který měl být středně náročný, měl trvat asi 4 hodiny a vedl středem útesu pod vodopády. První zastávka byla na vyhlídce, z které byl nádherně vidět celý Wentworth vodopád, potom vedla cesta přímo nad vodopád a pak strmým schodištěm přímo pod vodopád. Musím uznat, že tak malý kousek od vodopádu jsem ještě nikdy nebyla. Také jsme měli štěstí, že pár dnů před naším výletem párkrát pršelo, takže to opravdu byl vodopád. Dále pokračovala už poměrně dost pohodlná a rovná cesta středem útesu k údolí vodopádů. Minuli jsme ještě několik malých vodopádů, které občas trochu nepříjemně padali přímo na cestu, po které jsme potřebovali projít. Asi po hodině a půl, jsme došli k údolí vodopádů, kde byly spíše menší a pozvolnější vodopády, které spíše tvořily krátké potůčky. A pak už jen výstup po hodně strmých schodech a přesun k našemu autu. Nakonec se ze 4 hodinové túry stala příjemná procházka na ani ne dvě hodiny, ale vzhledem k našemu pozdějšímu příjezdu nám to docela vyhovovalo. Cestou domů…teda nejdříve cestou pro můj notebook…jsem, po dlouhém přemlouvání sama sebe, sedla za volant já. Na místě řidiče mi hlavou proběhly mé nevalné zkušenosti s řízením v Čechách, to, že jsem v životě neřídila automat a hlavně to, že se tady jezdí po opačné straně. Naštěstí byl provoz poměrně v pohodě a šířka silnice (hlavně pruhů) odpovídala evropskému standardu. Musím totiž poznamenat, že většina silnic v Sydney je hrozne úzká…teda šířka samotných silnic je docela v pohodě, ale na těchto silnicích, kde by se normálně vešly dva pruhy, jsou pruhy tři a více. Člověk má pak pocit, že může v pohodě řídit auto, které jede v pruhu vedle. No v každém případě, jako řidičský neuměl, jsem se velmi rychle sžila s automatem…s tou levou stranou už to bylo horší. Na jednom kruháku jsem málem vjela do protisměru a v podstatě při každém zatáčení stírala. Jirku musím pochválit za skvělou navigaci, i když cestu jedněmi serpentinami si mohl napoprvé odpustit.
Do Merrylandu jsme dorazili na čas…nejen co se týče vyzvednutí mého toužebně očekávaného notebooku, ale hlavně také proto, že mě řízení vyčerpalo natolik, že jsem si potřebovala velmi nutně odskočit. Jelikož jsou tu záchody na každém rohu, nějak jsem nespěchala a očekávala jsem, že je na 100% najdu v místním supermarketu. To bych ale asi chtěla od Australanů v neděli večer moc. Nakonec jsem se musela spokojit s nepříliš košatým stromem na parkovišti. No a pak už konečně k jakémusi Kunalovi pro notebook. Už podle jména nám bylo jasné, že to bude Ind, ale jednání bylo naprosto korektní a notebook i na svá léta vypadal jako nový. Od Kunala jsem raději už nechala řídit Jirku a já jsem se soustředila na to, co všechno budu chtít nainstalovat a upravit a vůbec. Takže když tuhle neděli shrnu, nemohu najít sebemenší chybu – vyjma mé navigace, řidičských schopnosti a problému levé a pravé strany. Super počasí, nový notebook a parádní místo na výlet, které mohu jen doporučit. Wentworth Falls nás určitě zaujali více než vyhlášená Katoomba a Tři sestry.