Den desátý a poslední - Newtown Beach v Nadi a odlet
Gabča měla celou dovolenou nějaký problém se spánkem. Každopádně mě ráno tradičně probudila někdy po sedmé. Rychlá snídaně, stejná jako předchozí den, a zpátky na pokoj pakovat. Mezitím jsme dorazili druhé mango, lahůdka.
Už předchozí večer jsme se na recepci vyptali, že baťohy si můžeme nechat tam, dokonce že můžeme použít sprchu, když budeme chtít. Vyrazili jsme se kouknout na pláž, abysme teda viděli, jak vůbec vypadá. Byla to Newtown Beach a popravdě koupat bych se tam ani moc nechtěl. Písek byl takový dost tmavý, až bahnitý (byl to vůbec písek?), dokonce jsme viděli i auto stát na pláži, přímo u vody. Zastavili jsme se navštívit Evu a Lenku v jejich hotelu, Aquarius - byl takový malý a hezký, útulnější než náš.
Oběd jsme si pak dali taky na pláži - rybičky z plechovky. Asi v půlce jsem upozornil Gabču na malé kousky, které začala okamžitě zkoumat a pojala k nim dost negativní vztak - dokonce předpokládala nejhorší. Nenechal jsem jí zkoumat krabičku, takže se její podezření potvrdilo až jsme dojedli - fakt tam ten ananas byl. Výsledek - Gabča snědla rybičky s ananasem! Ha ha...
Taxi na letiště nás ve čtyřech lidech vyšlo dohromady na $12 a byli jsme tam děsně brzo, takže jsme stihli projít celé letiště z jedné strany až na druhou - možná i dvě minuty to zabralo. Je tam pár obchůdků se suvenýrama, dvě kavárny a fastfood. Tak o velikosti středně velkého nádraží, přibližně. Na letišti jsme nakoupili poslední zmrzlinu a vodu, vyměnili zbytek peněz zpátky za australské dolary (abych nekecal, pár fijiských mincí jsem si nechal do své sbírky). Let pak v pohodě, sice šest hodin, ale těšili jsme se domu.
A to byl konec dovolené. Co, stálo to čtení za to?
Už předchozí večer jsme se na recepci vyptali, že baťohy si můžeme nechat tam, dokonce že můžeme použít sprchu, když budeme chtít. Vyrazili jsme se kouknout na pláž, abysme teda viděli, jak vůbec vypadá. Byla to Newtown Beach a popravdě koupat bych se tam ani moc nechtěl. Písek byl takový dost tmavý, až bahnitý (byl to vůbec písek?), dokonce jsme viděli i auto stát na pláži, přímo u vody. Zastavili jsme se navštívit Evu a Lenku v jejich hotelu, Aquarius - byl takový malý a hezký, útulnější než náš.
Oběd jsme si pak dali taky na pláži - rybičky z plechovky. Asi v půlce jsem upozornil Gabču na malé kousky, které začala okamžitě zkoumat a pojala k nim dost negativní vztak - dokonce předpokládala nejhorší. Nenechal jsem jí zkoumat krabičku, takže se její podezření potvrdilo až jsme dojedli - fakt tam ten ananas byl. Výsledek - Gabča snědla rybičky s ananasem! Ha ha...
Taxi na letiště nás ve čtyřech lidech vyšlo dohromady na $12 a byli jsme tam děsně brzo, takže jsme stihli projít celé letiště z jedné strany až na druhou - možná i dvě minuty to zabralo. Je tam pár obchůdků se suvenýrama, dvě kavárny a fastfood. Tak o velikosti středně velkého nádraží, přibližně. Na letišti jsme nakoupili poslední zmrzlinu a vodu, vyměnili zbytek peněz zpátky za australské dolary (abych nekecal, pár fijiských mincí jsem si nechal do své sbírky). Let pak v pohodě, sice šest hodin, ale těšili jsme se domu.
A to byl konec dovolené. Co, stálo to čtení za to?
Komentáře
Okomentovat