Den čtvrtý - Taweva a Wanna Taki cruise

Pondělí nám začalo pakováním, jelikož jsme ten den měli opustit Tawevu. Takový smutný to bylo, přeci jen to byl náš první korálový ostrov... Snídaně nám náladu malinko zlepšila - banánový chleba a tradičně marmeláda, ovoce a tak. Spousta lidí vypadla na výlet do Sawai-i-lau Caves, což jsou podvodní jeskyně na (spíš asi pod než na) nějakém pidiostrůvku, kde se dá báječně potápět a dokonce poplavat do jedné z těch jeskyní. Zbytek osazenstva vyrazil do Blue Lagoon nebo se potápět, takže na našem ostrově jsme nejspíš opět zůstali jediní turisté. Moc času nám nezbývalo, takže jsme jen pocourali po pláži, zašli na naše oblíbené plavací/potápěcí místo na jižním výběžku ostrova směrem k Matacawalevu, tam si trochu zašnorchlovali, abychom se do resortu vrátili akorát na oběd. Brambory s mrkví, lilek a jiná zelenina, takže Gabča z toho úplně radost neměla. Dozvěděli jsme se, že Angličanům výlet nějak nevyšel, museli se vrátit dřív. Po obědě nám personál zazpíval tradiční fijiskou loučící píseň jménem Isa Lei. Tu jsme pak slyšeli pokaždé, když jsme od někud odjížděli.



Jelikož jsem celou dovolenou foťák skoro nepouštěl z ruky (ani ne proto, že bych se bál, že mi ho někdo sebere, spíš že jsem furt fotil), můžete se kouskem Isal Lei pokochat sami.
VIDEO(320x240):gallery/photos/045-fiji/4-taweva/dscf1424-taweva-isa-lei.flv
Během písničky měl šéf proslov, pověděl nám, že písnička vyjadřuje jejich pocity, jak moc jsou smutní a jak jim budeme chybět. Je fakt, že už první den při představování říkali, že jsme "noví členové rodiny", a i později při srovnání s jinými ostrovy a resorty můžu říct, že nás na Tawevě hýčkali dost pěkně a osobně. Nicméně i tak nezapoměl zmínit, že až se vrátíme domů, máme o Coral View Resort povědět všem známým, všude povědět, jak moc se nám tam líbilo a že se máme určitě někdy vrátit. Takže chválím a až se budete někdy nudit, kupte si medvídka mývala nebo jeďte na Tawevu.
Po obědě jsme ještě s pusou mastnou od, ehm, mrkve, skočili do člunu a spolu s dalšíma 5 lidma odjeli směrem ke žlutému člunu Yasawa Flier II, který už na nás čekal. No, abych nekecal, nečekal jen na nás, hemžilo se to tam loďkama, turistama i Fijijanama. Kanaďanka z Tawevy (mimochodem, nevím, jestli to už nepsala Gabča, ale tahle Kanaďanka byla odněkud z Montrealu a během těch dvou dní jsme pochopili, proč už při představování říkala, že je z francouzské Kanady - angličtina jí nějak moc nebrala, zato francouzsky šprechtila s jinýma Kanaďanama skoro furt) jen přeskočila na jiný člun a odjela na sousední ostrov, dva Norové mířili spolu s námi na jednodenní plavbu lodí Wanna Taki. Stejně tak tam měly namířeno Eva s Lenkou, které jsme potkali už na letišti v Nadi a které mezitím strávili ty dva dny na Nanuya Lailai.

Na žlutém člunu jsme po dvou hodinách dorazili k cíli, ačkoliv jsme ho v okolí neviděli. Nepropadli jsme panice a v celkovém počtu 11 lidí jsme naskákali do člunu, který nás odvezl za výběžek ostrova Manta Ray a tam na nás čekal (tentokrát skutečně na nás) katamarán Wanna Taki. Pro zajímavost, z těch 11 jsme byli tři Češi a jedna Slovenka, 1 Angličanka a 6 Norů, takže si asi domyslíte, jakým jazykem se na lodi další den mluvilo. No česky to nebylo.
Posádka nás pěkně uvítala a nabídla každému welcome drink, který Gabča bleskově zanalyzovala a jelikož v něm bez zaváhání odhalila stopy ananasu, jaksi na mě vyzbyly dva. Ubytování jsme nejdřív očkávali v společné ložnici se všemi ostatními, ale nakonec nám byla přidělena luxusní samostatná ložnice, jedna ze tří (druhou měly Eva s Lenkou a třetí dva Němci). Dostali jsme informace o aktivitách, které můžeme provádět, počínaje kajakama a konče šnorchlovací výpravou začínající za 5 minut. Té jsme se tedy hnedka zúčastnili, čímž jsme své dosavadní podvodní zážitky rozšířili o úplně neskutečnou podívanou. Chlapík nás totiž nabral do člunu, odvezl k nedalekému ostrůvku Kuata a řekl, že to tam je nejlepší v okolí. Následně pronesl, ať se nachystáme - chvíli jsme nechápali, ale pak nám došlo, že si máme vzít masky a ploutve a že do vody půjdeme pěkně po potápěčsku, ze člunu. Ukázal, kterým směrem máme plavat, a šup do vody. Pod vodou na nás čekal korálový útes táhnoucí se odhadem tak 5-10 metrů do hloubky, plný neskutečných barev, tvarů, sasanek a rybek. Ani nevím, jak dlouho jsme se tam motali, ale nakonec jsme se všichni dohrabali těch pár stovek metrů podél útesu, cestou vyplašili hejna ryb, a vesele naskákali zpátky do člunu a vrátili se k večeři. Ta nám udělala radost - švédské stoly s kuřatama, rýží, salátama, ovocem a samozřejmě vynikajícím ananasem, kterým Gabča opět pohrdla. Namísto toho ale nepohrdla rumem s colou v plechovce (už namíchané)... Posádka si pěkně po fijijsku sleze na jedno místo a "vaří" si kavu. Ono to tak moc jako příprava nápoje nevypadá, spíš jako ždímání dost špinavého hadru do nějakého lavoru. Když na nás po chvíli jeden chlapík zamával, jestli se nechceme přidat, samozřejmě jsme chtěli. Přisedli jsme, popovídali si o rybaření (ten chlapík motal šňůru s hákem, na který by se nechala chytit i velryba, řekl bych), nechali se poučit o tom, co máme při pití kavy dělat - tj tlesknout, vypít ten kalíšek na ex a tlesknout třikrát (což není až tak snadné, když si neuvědomíte, že v těch rukách stále svíráte kalíšek) - abychom nakonec zjistili, že to skutečně chutná jako voda vyždímaná z hadru na nádobí. Podle Gábiny spíš jako čaj, ale každý máme jiné chutě, každý si děláme jiný čaj a konec konců, já tu vodu z nádobí taky nikdy nechutnal...
Zbytek večera jsme prokecali s německým párem, co strávil poslední měsíce cestováním, sbíráním ovoce v Austrálii a tak, takže jsme se dozvěděli pár zážitků a rad. Část osazenstva rybařila, jelikož byla vyhlášena soutěž o první chycenou rybu. Výsledek byl, že jedna Norka pár ryb chytla (dostala za to nějaký koktejl) a Angličan Chris rybu z přemíry snahy svůj jediný úlovek přetrhl. Nakonec jsme to zabalili a zalezli do svého luxusního apartmánu s dvojlůžkem, dokonce i odděleného od společné ložnice závěsem. Taky jsme si užili sladkovodní sprchy, Gabča dokonce pro mě nepochopitelně i s teplou vodou - pouštět si teplou sprchu je přece úplně normální, když je člověk v tropech a celý den je mu vedro, že jo... Celý prostor ložnic byl dost drasticky klimatizován, takže se nedá říct, že zrovna při spaní tam bychom si užívali teplé tropické noci, i přikrývku jsme použili, nicméně pominu-li fakt, že mě párkrát v noci probudila hučící klimatizace nebo lidi courající na záchod (závěs skutečně není zvukotěsný), spalo se celkem fajn.