Hunter Valley - den druhý

Druhý den jsme se probudili trochu rozlámaní, a proto jsme se rozhodli se jít hned osvěžit do bazénu. Vůbec nikdo tam nebyl, takže jsme si hned zabrali vířivku... nějak mi nedošlo, že by v ní mohla být krásně teplá voda... tudíž jsem narozdíl od Jirky zavrhla osvěžování a zůstala v ní. Po té super koupeli jsme se rychle sbalili a vyrazili na snídani do Cessnocku. Již předchozí den jsme si vybrali jednu pekárnu na hlavní ulici (která by měla být otevřena 8 dní v týdnu). V pekárně jsem se opět nechala zmást nevinně vypadající velikostí jablečného koláče a rovnou si koupila ještě jeden, abych náhodou neměla hlad. Už v půlce prvního jsem byla tak přeslazená, že na ten další jsem neměla vůbec pomyšlení. No a po velmi vydatné snídani, při které jsme zavrhli návštěvu místní čokoládovny, jsme se konečně vydali na ochutnávky vín. Hned u prvních vinařů se Jirka rozhodl prozkoumat skoro všechny jejich červená vína. Já jsem se mu samozřejmě snažila pomáhat. No a samozřejmě jsme neodolali a jednu lahvinku jsme si samozřejmě koupili - Merlot Orange 2006 - velmi chutný.



Poté jsme se rozhodli, že to trochu zajíme a zavítali jsme do místní výrobny sýrů. Hned první ochutnávka byla osudová... něco mezi hermelínem a romadúrem, na povrchu s plísní. Musela jsem ho mít. Pak tam ještě měli spoustu nakládaných sýrů, jako feta apod. Další sýry s plísní a tradiční čedar. Myslím, že jsme ochutnali všechno z nabídky a šli o dveře vedle to trochu spláchnout. Tentokrát jsem se rozhodla ochutnávat bíle a Jirka červené s přechodem na portské. Nemáme to totiž s tím pitím moc jednoduché, protože každému samozřejmě chutná něco jiného. Z toho vyplývá, že buď máme každý svoji láhev, anebo se někdo z nás přizpůsobí... a to je fakt těžký. Tentokrát to proběhlo bez kompromisů a u dalších vinařů Small Winemaker Centre jsem si i já koupila svoji láhev. Byla to láska na první ochutnání a nedalo se odolat... Semillon 2006. Po všech těch ochutnávkách jsem opět dostala hlad, a proto jsme se přemístili kousek vedle k zahradám, že najdeme nějakou hospodu. Nakonec jsme ale objevili další vinaře, takže jsem zahnala hlad vínem a rozhodli jsme se, že když už nám to ochutnávání tak pěkně jde, zkusíme ještě další vinaře o kousek dál v Pokolbin Village. Tam nás krom obchůdku se sýry a samozřejmě další ochutnávkou nic nezaujalo, takže jsme po pár minutách zamířili zpátky k autu.
Cestou jsme ještě míjeli jedny vinaře Roche. Původně se nám k nim vůbec nechtělo, protože celá budova vypadala spíš jako fotbalová tribuna než cokoliv jiného. Ale když už to bylo při cestě, nakoukli jsme dovnitř. Byla to velká hala se spousto lahví. Celé to působilo jak dost nepřívětivě... spíše jak velkosklad nějakého supermarketu. Ale co nebylo v přívětivosti okolí bylo v přívětivosti personálu. Byli jsme tam úplně sami, takže se nás hned jedna paní ujala a začala nalévat. Jirka se dokonce nechal zlákat na bíle a uznal, že je výtečné. No ochutnávek bylo hodně a k červenému jsme se už ani nedostali. Měla jsem opravdu velké nutkání si ještě jednu láhev koupit, ale nakonec jsem byla statečná a odolala jsem. No nebo to spíš bylo tím, že ta paní co nám neustále nalévala, musela, zrovna na vrcholu mého přesvědčování kamsi odběhnout, což jsem si vzala jako znamení a nekoupila jsem.
Po této návštěvě jsme usoudili, že už jsme viděli, a hlavně ochutnali dost, a že nakonec pojedeme na oběd do Cessnocku a cestou zpátky do Sydney to vezmeme před Newcastle. Na oběd jsme si vybrali indickou restauraci. Jirka měl něco moc dobrého (název si bohužel nepamatuju) a já jsem konečně zkusila mango chicken jinde než ve fastfoodu. A pak už jsme se rozjeli směr Newcastle. Počasí nebylo nic moc, teplo, ale dost zataženo. Možná proto moje navigace opět nebyla stoprocentně perfektní a navíc ještě s jednou objížďkou jsme byli nuceni vyzkoušet naši Toyotu v téměř v terénu.
Nakonec jsme dorazili do Newcastle na pozdní odpoledně. To jak celý den nepršelo, tak v tu chvíli, jak jsme vystoupili z auta, tak začalo. Naštěstí to byla jen pak kapek a za chvilku jsme zahledli dokonce i trochu sluníčka... ale jen trochu. Konečně jsme mohli v Newcastle vidět tamní slavnou Nobi Beach bez Pashi. To byl ten tanker, který tam byl v zimě zapíchnutý v pláži a na který jsme se byli podívat. Pláž byla krásna a velká... klidně by se tam těch tankerů vešlo i víc než jeden. Prošli jsme ji celou až na konec k takovému kopci s majákem a pak po úzké pěšině k dalšímu majáku. Ve městě jsme ještě prošli liduprázdné centrum, nabaštili se v KFC a vydrápali se (samozřejmě autem) k místní dominantě - katedrále.
No a pak už byl opravdu čas na návrat domů. Cesta po dálnici trvala necelé dvě hodiny, provoz skoro žádný, takže kolem 10 hodiny už jsme se vybalovali doma a připravovali na nadcházející pracovní den.