Do Austrálie, do Austrálie, zajedu se podívati, jak se tam žije

Tak jsme si jednoho dne řekli, že se nám stýská po Austrálii a že bychom se tam mohli zase podívat. Slovo dalo slovo, pár emailů, pár telefonátů, a 28/10/2016 jsme vesele nastupovali do letadla Emirates směr Dubai-Sydney. Stylově to byl code-share let s Qantas, takže Austrálie se vší parádou :)
Nutno zmínit, že jsme nastupovali plni obav, poněvadž to byl první let pro Anču. Let s devítiměsíčním prckem jsme neuměli odhadnout a nevěděli jsme, jak to bude zvládat. Ukázalo se, že ona to zvládá naprosto v pohodě, zato my jsme měli plné ruce práce :)

Pohoda. To je snad zjevné.

O 16516km dál a 22 hodin později, Anča byla naprosto v pohodě, zvědavá, co se bude dít dál. Ani si nevšimla, že byla v letadle - měla kam lézt, tolik lidí si jí všímalo a dělalo na ní ksichtíky, dostávala hračky, oba rodiče se o ní starali, co víc chtít. První část cesty jí zábavu dělali spolucestující manželé Kůrkovi. Přestupu v Dubaji si ani nevšimla, teoreticky měl trvat asi 2 hodiny, ale prakticky jsme si jen odskočili na záchod a už jsme nastupovali do dalšího letadla. Druhou část cesty Anču nejvíc zabavilo šplhání po schodech do první třídy. To jí ještě asi pár let zabere, než se tam došplhá :)

Jsme v Austrálii.

A je to. Na letišti v Sydney šla kontrola rychle, ale trochu jsme si počekali na zavazadla a kočárek. Byla půlnoc místního času, takže naštěstí žádné návaly. Venku na nás čekal šofér s malým autobusem a přívěsem (na pražské letiště jsme se naskládali v 5 lidech a se všemi zavazadly do naší nevelké Mazdy) a s příjemným občerstvením a za půl hoďky jsme už vstupovali do našeho bydliště na příští měsíc - The York. Na recepci to byla rychlovka, řidič mezitím vyložil kufry na vozík a za pár minut jsme je už vykládali v pokoji v 19. patře. Teda v bytě - 2 ložnice, 2 koupelny a obývák velikosti letištní haly. Po vyložení jsem odvezl vozík na recepci a vrátil se, abych našel Gábinu vyčítavě ukazůjící prstíkem na strop v chodbě, kde nás ne zcela radostně vítal huntsman. Pro neznalé, je to pavouk dorůstající vcelku uctivých velikosti (viděli jsme velkého asi jako dlaň) a vcelku běžný v celé Austrálii (ač v centru Sydney a v 19. patře bych ho fakt nečekal). Není zvlášť nebezpečný, navíc chytá ostatní breberky, takže je spíš užitečný, ale arachnofobní Gábina si to nemyslí. Tak jsem s pomocí židle a skleničky milého pavouka ulovil a odnesl nepříliš nadšenému recepčnímu.
Zbytek našeho ubytování měl u šťastný konec, šli jsme spát :)
Probudili jsme se v neděli 30/10/2016. První den v Sydney po spoustě let. Být to o týden později, bylo by to přesně 10 let od našeho prvního přijezdu. První kroky vedly k bankomatu a další pro kafe. Následovala povinná procházka k Opera House, zkontrolovat, že Harbour Bridge je tam, kde má být, a následně s kočárkem a spící Ančou do Botanic Garden. Trochu pod mrakem, ale teplo a příjemně. Pro lidi unavené z 22 hodin letu ideální.
Celý další týden jsme strávili z malé části zařizováním nezbytností - platební karta a oživení našeho účtu v Commonwealth Bank, řidičák, telefon, Opal card (překvapivě podobný název Open card, co). Z velké části pak procházkami, vzpomínáním a kocháním se. Ilustrativně pár obrázků...

Týden uběhl jako voda a v pondělí 7/11/2016 jsem kráčel do kancelář Atlassianu na adrese 341 George St. Ta se postarala o důvod a současně zařídila celou tu parádu s naším stěhováním. Děkujeme :)