Singapore

Tak jedeme domů na asi šestitýdenní návštěvu rodiny, přátel a dvou svateb našich kamarádů. Abychom si zpestřili cestu a lépe se vyrovnali s časovým posun zastavili jsme se na jeden den v Singaporu. Před odletem ze Sydney jsem samozřejmě trpěla mou standardní cestovní horečkou a to hlavně proto, že jsme se snažila natřikrát sbalit všechny naše věci tzn. jednou domů, jednou na cestovani po Austrálii a zbytek do Činy. Na letiště nás odvezl náš známý Dušan. Dorazili jsme docela brzo, ale já jsem aspoň byla v klidu.



Po pár hodinách čekání jsme zjistili, že náš let je o pár hodin opožděný, takže místo ve 4 odpoledne jsme měli letět až kolem 7 večer. Byli jsme trochu rozmrzelí, ale nakonec jsme to rozdýchali pár drinky sponzorovanými naší leteckou společností. Kolem sedmé už jsem byla tak rozptýlená, že už mě vůbec nevzrušoval nahlášený důvod zpoždění, a to technické problémy letadla. A na nedávné nouzové přistání letadla této letecké společnosti jsem si už ani nevzdechla. Let probíhal v pohodě. Měli jsme sice sedadla uprostřed, ale stejně jsme většinu letu stravili čučením na filmy. Do Singaporu jsme dorazili kolem jedné v noci. Hned jsme dali naše zavazadla do úschovny a vydali se shánět taxi. Jeden taxikář nás velmi rychle odchytnul a narval do taxíku. Opět proběhla mírná nervozita, protože angličtinu příliš neovládal (nutno podotknout, že mi tu jeho malajštinu nebo Hindi taky ne) a při čtení adresy hostelu, který prý skvěle zná, ukazoval na telefonní číslo. Nu což, ale k hostelu nás po mírném bloudění, kdy jsme ho většinu cesty stejně museli navigovat sami, dovezl. Před hostelem nastal další problém, a to, že v půl druhé v noci byl zavřený. Vydali jsme se tedy hledat něco jiného. Naštěstí nedaleko byl hotel, dokonce i s otevřenou recepcí, který nám poskytl ubytování. Musím říct, že neplánovaný luxus normálního hotelu (oproti hostelu) jsme vcelku uvítali.
Ráno jsme ale stejně naklusali do našeho hostelu a doplatili aspoň tu jednu noc, co jsme tam ještě potřebovali strávit a vyrazili do města. Prošli jsme naši čtvrť Little India...prý nepatří zrovna k nejčistším v Singaporu, ale nebylo to nijak zvlášť hrozné. Minuli jsme pár hinduistických chrámů a zastavili se až u nákupního centra Sim Lim...ohromná budova plná obchodů s elektronikou. Pak jsme prošli přilehlým trhem a zašli na jídlo. Dle doporučení od Jirkovýho kolegy jsme si dali maso vařené v zeleném čaji jménem Bak kut teh...v podstatě taková polévka. Dobře nasyceni jsme pokračovali k místní mešitě a poté k Malajskému muzeu. Prošli jsme zbytek města a zamířili si to do čínské čtvrti (Chinatown). Ta byla v celku standardní, plná obchůdků a stánku s čímkoliv. Neodolala jsem a udělala trochu nákupů. Teplo nás poměrně zmohlo, takže jsme se rozhodli znovu načerpat energii v jedné z oblíbených čínských velkojídelen, tzv Hawker Centre. To je velká hala zaplněná stovkami stánku s jídlem. Bylo opravdu těžké si něco vybrat, ale nakonec padla volba na rejnoka s chili omáčkou a čerstvý guava džus a jahodový džus a štávu vymačkanou z cukrové třtiny (toto byl pouze Jirkův výběr). Protože jsme toho na tento den moc nenaspali a teplo bylo čím dál horší, rozhodli jsme se zajít na hostel a trochu se zregenerovat a večer, že vyrazíme někam na jídlo. Cestou do hostelu jsme ještě prošmějdili botanickou zahradu...jirku zde obzláště zaujala zahrada s kořením. Pak už jen nákup kokosu od pouličního prodejce a hurá do sprchy do hostelu. Čistá a v klimatizované místnosti jsem se cítila opravdu skvěle a opravdu netuším jak se to mohlo stát, ale když jsem po chvilce otevřela oči venku už byla tma a proto jsem byla znovupovolána do postele a šli jsme oba spát.
Sice bez noční procházky, ale i tak se Singapore líbil. Ráno jsme už jen chytli taxi zpátky na letiště a po 13 hodinách letu jsem přístávali v Mnichově. To už bylo domu kousek. Ještě jsem si teda v Mnichově chvilku počkali, pak jsme strávili pár minut v okřídléném autobuse regionálních aerolinek...také docela zajímavý zážitek...nadšeně jsem odvyprávěla českým celníkům jaké kusy oblečení jsem si v singaporu koupila a už jsme se vítali s rodiči na letišti.
Poznámka: let ze Singaporu byl s Lufthansou. Popravdě nás jejich servis příliš nezaujal a spíše jsme nebyli spokojeni.

Jeden zážitek s nočním taxikářem navíc: když už jsme konečně našli ten náš hostel a taxikář nám ho ukazoval, jen tak levou rukou zašmátral kolem taxametru a tam najednou namísto $16 naskočilo $25. To mě samozřejmě dost upoutalo, co vám budu povídat, takové triky jsou dost očekávané. Hnedka jsem ho okřikl, co že to jako má být, a on mě vzápětí dost uzemnil podrobným účtem s poslední položkou "50% přirážka za jízdu v noci". Druhý den jsem se i dozvěděl, že to tak v Singapuru opravdu funguje, od půlnoci do šesti do rána. Ale taxikář byl každopádně fér, navíc je tam taxi dost levné.