Whitsundays

Když jsem ráno vykoukla ze stanu, zdálo se, že naše tři dny v ráji - jak jsou Whitsundays ostrovy nazývány - nebudou zrovna obšťastněny nejlepším počasím. Už u balení stanu se to potvrdilo. Jen co jsme se nasoukali do auta, začalo vydatně pršet. V Airlie Beach - město odkud jsme měli vyrážet na loď - jsme se proto rozhodli přečkat nepohodu v kavárně a dali si na zlepšení nádady vydatnou snídani. Po dobu našeho občerstvování nejen že déšť neustával, ale navíc v celém městě vypadl proud, což dost hatilo plánovené nákupy a navštěvu internetu. Nakonec se to ale trochu umoudřilo, takže jsme zvládli oboje a natěšeni jsme odjeli do přístavu čekat na loď. Podle instrukcí z agentury jsme tam měli být hodinu před naloděním - což se ukázalo jako naprosto zbytečným, protože první člověk se ukázal až asi po 50 minutách. Samotné nalodění proběhlo docela v pohodě. Na horní palubě jsme byli seznámení s chodem lodi (jak se splachuje záchod apod.) a ostatními pravidly. Také nám byla přidělena místa na spaní. Poté jsme se vydali k ostrovům.
Hned po vyjetí z přístavu se spustil děsnej slejvák a k tomu se přidaly vlny, takže jsem byla ráda, že jsem užila pilulky na mořskou nemoc. Po asi 2 hodinách jsme zakotlivili ve velké zátoce u ostrova Hook Island a šli kouknout na umění místních Aboriginců. V malé jeskyni byly na zdi namalovány jakési mřížky, o kterých se už samozřejmě nedochovalo, co že by měly znamenat. To mne opět utvrdilo v tom, že vývoj těchto původních obyvatel mi trochu uniká. Nechápu, jak může civilace žijící několik tisíciletí považovat zrovna tohle za vrchol svého umění. Když jsme se vrátili na loď čekalo nás tam jídlo. Jelikož jsem to považovala za večeři, na hlavní chod mi už moc nezbylo místo. Navíc nabídnuté kari pozbývalo jakoukoliv chuť, tak jsem ani moc nelitovala.



Večer se začal odehrávat ve stylu, kdo vypije víc a urostlá Irka z našeho pokoje začala nepřekonatelně vyhrávat. Její výrazná, zprvu vcelku roztomilá rozvernost, začala být čím dál hlučnější...obzvláště ve 2 ráno. Zbytek večera jsem stravili rybařením a pozorováním delfínů kolem lodi. Bez jakéhokoliv úlovku a jen s půlkou návnady jsme odcházeli do postele.
Na druhý den, ač snídaně měla být kolem osmé, posádka v 6 vytáhla kotvu a spustila motor. Tudíž jsme se skoro všichni vyhrabali na palubu a dali si aspoň připravenou kávu a čaj. Snídani jsme ještě zvládli v zátoce, ale v rámci přesunu k dalšímu ostrovu Whitsunday (hlavnímu ostrovu souostroví Whitsundays) ji dost lidí, včetně mne, výrazně rozdýchávalo.
Po zakotvení jsem se vylodili na ostrově a vydali se na vyhlídku. Zde se to hemžilo turisty z ostatních lodí, ale pohled na bílou pláž Whitehaven byl skvostný. Po nezbytných fotografích jsme se přesunuli na samotnou pláž a zkusili vodu. Zpátky na lodi už nás čekal oběd. U obloženého stolu byl myslím každý spokojen. Po obědě jsme vypluli ze zátoky a s přícházejícím sluníčkem a větrem dal kapitán pokyn ke spuštění plachet. K dalšímu ostrovu jsme doplachtili. Následné šnorcholování mne trošku zklamalo. Viděli jsme docela dost ryb, ale asi jsem očekávala víc. Navíc po pár minutách mi začala být ukrutná zima, takže jsem stejně musela z vody. Na večer jsme se opět uklidili do zátoky a po tentokrát chutné večeři a dopití zásob alkoholu, jsme šli spát...tentokrát skoro všichni.
Ráno jsme opět kousek popojeli a v malé zátoce jsme mohli libovolně šnorchlovat. Ač bylo brzo ráno a né moc sluníčka, šnorchlování bylo o dost lepší než předchozí den. Po snídani jsme zvedli kotvu a vydali se do přístavu. Kolem poledne jsme se už ládovali obědem na pevnině v Airlie Beach.