Tohle slovo mi dneska řekla Gabča. Uznejte, takovou perlu si prostě nemůžu nechat pro sebe... Prý jsem dřív pívávával víno a teď ho vůbec nepiju. To je fakt. Když už, tak piju portský, který je tu levný, sladký a dobrý. Víno pije Gabča. A taky rum. Koupili jsme si jednu flašku, na zkoušku. A řeknu vám, nic moc, tuzemák je tuzemák. Teda ne že by se to nedalo pít, to zase dá. Taky musím napsat, že se Gabča trápí . Hned z několika důvodů. Předně - spálila si zadek, má tam teď polskou vlajku a nemůže moc poposedávat. Prý nejen zadek, celá zezadu. Zadruhé, má odřené nohy z nových žabek, které si včera koupila. Bolestivé je to o to víc, že si je vybírala asi dva týdny. Abych nepsal jen samé negativní věci, přidám něco o našich Vánocích. Měli jsme krásné Vánoce , s kaprem, salátem, stromkem, dárkama, cukrovím a vůbec všim, co k tomu patří. Pravda, sníh tu nebyl. S Gabčou jsme si dali navzájem úplně stejná trička s klokanama, já dostal navíc šlehačku ve spreji, Gabča bomboniéru Darrell Lea a

Milá rodino, kamarádi! Předpověď počasí: polojasno, slabý SZ vítr, denní teplota 27 stupňů celsia. Dva 3,5 kg kapři (snad to jsou kapři, máme trochu podezření, že se spustili s něčím místním) čekají v lednici na štědrovečerní zpracování. Cukroví je napečeno. Suroviny na bramborový salát nakoupeny. Na grog ani svařák letos asi chuť nebude. Vánoční dárky velmi rychle nakoupeny, protože jsme spěchali na pláž. To všechno znamená, že Vánoce jsou tady. Proto vám všem přejeme příjemné a pohodové vánoce, hodně dárků a jídla, a šťastný a úspěšný nový rok.

Jednu z věcí, co nemohu opomenout zmínit (a to opět pro lidi, kteří mě znají), je, že ANANAS je zde VŠUDYPŘÍTOMNÝ. Prodávají ho všude a narvou ho i do nevinně vypadajícího koláče, který jsem důvěřivě ochutnala, a až poté, co jsem narazila na něco podezřelého, jsem si přečetla složení... a byl tam. Běžnou pizzu zde také dělí na S ananasem a BEZ. Další skvělá věc jako je ananas, je chleba nebo koláč s rozinkami ... asi obdoba naší vánočky... akorát, že rozinek je tam o trochu víc plus ještě dalších sušených nesmyslů. V obchodě jsem také objevila klokaní maso ... je tmavší a chutná jako hovězí nebo zvěřina. Klokaní maso je levné a připravené na červeném víně nebo na smetaně nemá chybu. Custard cream - v překladu vanilkový krém, je zde prodávám v balení jako mléko. Neodolala jsem a koupila jeden na ochutnání (cena cca 30,- Kč za 1 litr). Je to normální vanilkový pudink... moc chutný. Sushi - prodává se skoro na každém roku a je velmi levné (od 16,- Kč do 60,- Kč za celé balení). Je při

Když už Jirka zmínil rubbish day, musím to doplnit o další zajímavou věc, která tu běžně probíhá, a to je garážový výprodej . Garážový výprodej byl pro mě úplně nový pojem, ale po chvilce na jednom takovém jsem zjistila, že se mi to bude líbit. Probíhá to asi takto... někde na sloupu nebo na ulici naleznete inzerát o garážovém výprodeji s datem, kdy a kde se koná. Většinou to organizují lidé, kteří opouštějí Austrálii, vrací se domů a potřebují se všeho a co nejrychleji zbavit. Dá se tam sehnat skoro všechno a opravdu za pár dolarů. Prostě si projdete cizí byt a vezmete si, co se vám hodí... většinou k tomu majitelé ještě něco přihodí zadarmo... ÚŽASNÝÝÝÝ

Gabča už se možná dřív zmiňovala, že tady periodicky probíhá akce jménem rubbish day . Prostě všichni v celé čtvrti vezmou věci, co nepotřebují, a vyhodí je před svůj dům. Tam si je buď někdo odnese nebo, pokud o to nikdo nestojí, je za čas odvezou popeláři. Koná se to prý tak jednou za tři měsíce. Původně jsem o tom ani nechtěl psát - přeci jen, odpadky nejsou nejlepší téma. Ale dnešní zážitek mě nutí se o to podělit. Je neděle odpoledne, byl jsem doprovodit Gabču do práce do pizzerie, zastavil jsem se na pláži si zaplavat a vyrazil jsem zpátky. Jelikož je to celkem dlouhá procházka a bylo hezky, pojal jsem to jako výlet a cestou jsem prozkoumával ty hromady "smetí". Mezi klasickými kousky nábytku, starého oblečení, papíry a podobnými nesmysly, člověk občas narazí na něco zajímavého a naše domácnost by mohla třeba něco ještě potřebovat (nějakou skříňku nebo poličku třeba). Myslím, že sposta Čechů (včetně mě) by se tu vyřádila - kolik máte šancí mít zadarmo mikrovnku, televiz

Vánoce se nám tu taky blíží, dokonce více než vám - jsme tu o 10 hodin napřed. Kromě lidí pobíhajících v červenym kožichu (Santa Claus tomu říkají - občas mi to přijde divný, třeba na pláží při 30°C) tu mají i ozdobené stromečky a všude hrají koledy. Všude jako úplně všude, i v podzemní garáži nákupního centra. Stejně jako u nás je to doba vánočních večírků. Jelikož jsme Češi a jídlo a pití zadarmo nenecháme bez povšimnutí, neváhali jsme a pozvání na firemní vánoční party pochopitelně přijali. Já chtěl přinejmenším vědět, jak vypadá pravá australská x-mas party. Včera navečer jsme se tedy vydali na druhý konec města, do Manly, do klubu Harbord Diggers , kde se měl večírek firmy CXC pořádat. Pěkně jsme se před tím prošli, aby nám vytrávilo... Ne, dělám si srandu, měli jsme spoustu času a večerní procházka po pláži je celkem fajn. Navíc jsme potkali pár Santů, což nám hezky navnadilo vánoční atmosféru. Když jsme dorazili a našli správnou místnost (Harbord Room), byli jsme trošku zmatení,

Při našich procházkách po městě, jsem i já, snad jako každý normální člověk (kromě Jirky), potřebovala navštívit záchod. K mému velkému překvapení je jich zde hodně a k mému ještě většímu překvapení jsou poměrně čisté. Ovšem největším šokem byla cena za jejich použití... jsou zadarmo. V Praze se mi občas stalo, že jsem za veřejné záchodky (když pominu trauma, které jsem z nich měla), utratila víc, než jsem ten den zaplatila za přísun tekutin. K cestování zatím nejvíce využíváme vlak. Trochu mi připomíná pražské metro a to nejen tím, že v centrum jezdí pod zemí, ale hlavně frekvencí - 5 až 10 minut, po kterých jezdí. Většina vlaků je klimatizovaných, jsou dvoupatrové a ve vagónech se dají otočit sedačky, aby člověk mohl sedět ve směru jízdy. Vlaky jezdí většinou na čas a případné zpoždění je ve vlaku hlášeno. Jistému komfortu cestování odpovídá i cena jízdného – nesmíte přepočítávat... dost drahé. Problémem jsou zde pro mne autobusy, protože sice jezdí, ale staví pouze na znamení. Proto

Dnes ráno mě vzbudilo asi 30 zmoklých papoušků , kteří nevím co dělali snad na všech stromech v okolí našeho domu. Papoušci tady jsou krásní... velcí a barevní. Ale někdy bych je nejraději zabila. Běžným návštěvníkem ze světa zvířat je tu šváb . Teda realitou je, že je to prostě váš spolubydlící, s kterým musíte ve svém bytě počítat. Měří většinou 5 až 10 centimetrů, je hnusnej a dá se obtížně fyzicky zneškodnit. Zatím jsme měli v bytě 3, z toho 2 to už naštěstí měli za sebou. Nejvíce zvířat jsem asi potkala, když jsem někde usedla na lavičku. Automaticky k vám totiž přijde minimálně pět racků zkontrolovat, jestli skutečně nic nejíte a pokud ano, tak dávají poměrně hlučně najevo, že by si dali taky (občas taky udělají takový psí oči... no kdo odolal). Když už je to přestane bavit a člověk si myslí, že bude mít konečně klid na relaxaci, všimne si nepatrného pohybu vedle sebe a uvidí ještěrku... většinou měří od půl metru k metru... samozřejmě i s ocáskem (větší jsem zatím nepotkala). Js

Po příjezdu do Austrálie jsme se poměrně rychle rozkoukali a začali jsme si všímat svého okolí. Nalezli jsme tu spoustu zajímavostí nebo spíš postřehů, s kterými bychom se rádi s vámi podělili. Hlavním šokem bylo asi místní složení obyvatelstva. To bych rozdělila na tlusté , divné osoby s hrozným stylem oblékaní a Asiaty . V Čechách se mi občas stávalo, že jsem v dopravních prostředcích nebo na ulici viděla dav lidí, z nichž maximálně jeden člověk upoutal moji pozornost a musela jsem přemýšlet proč. Tady se mi stává, že nastoupím do vlaku a vidím jednu normální osobu, o které můžu s klidným srdcem prohlásit, že vypadá docela atraktivně, a spoustu lidí, kteří upoutají moji pozornost tím, že jsou fakt divní. Jak jsme se také dozvěděli od místních přistěhovalců, tak většina Australanů není nějak extra aktivních (proto jsou možná tak tlustí), o čemž svědčí třeba pracovní doba , která je cca od 9 hod do max 4 hod. Do 5 hod. pracují prý jen workoholici. Ve službách je to trochu lepší, ale n

Přímo uprostřed Sydney je přístav. To by ještě nebylo tak divný, přeci jen celé Sydney je přístav. Ale tenhle je zvláštní tím, že je hezkej... No, možná jsem si trošičku zapřeháněl, ale každopádně to je celkem příjemné místo. Sice tam jezdí lodě, ale není to žádný nákladní nebo rybářský přístav. Spíš lodě výletní, dopravní a tak. Co by to taky bylo za přístav, kdyby tam nebyly lodě - a tady jsou pořádný, třebas replika lodě Jamese Cooka nebo vysloužilá ponorka. Kolem Darling Harbouru jsou parky, fontánky a pár budov. Z těch zajímavějších stojí za zmínku třebas National Maritime Museum (námořní museum) nebo Aquarium . Sydney Exhibition Centre (výstavní centrum), kruhový Tumbalong park , Chinese garden (čínská zahrada) a spousta dalších. Jen pro přesnost - ta fotka vlevo není úplně z Darling Harbouru, je focená u mezinárodního terminálu nedaleko - ale loď to je, ne?

Jelikož nejsme zazobaní Korejci, byla otázka času, kdy i my začneme pracovat. Práce se tu dá sehnat celkem bez problémů, aspoň to každý říká. My jsme nijak urgentně práci nehledali, a přesto jí po měsíci máme. A samozřejmě jsme trošku vybírali, co chceme dělat, kde a za kolik. Ačkoliv zrovna u mě to nevyšlo :-) Obecně se dá říct, že s jakoukoliv prací tu člověk velmi pohodlně vyžije. Až bych řekl luxusně, a nezáleží na tom, jaká to je práce - i uklízečka na částečný úvazek si tu vydělá dost. Navíc manuální povolání jsou tu dobře placená, Australani jsou na ně moc líní. Zvlášť řemesla - takový zedník nebo automechanik by si tu nejspíš vydělal hrozně moc peněz. Gabča začala pracovat první. Díky našim spolubydlícím získala práci v kuchyni v pizzerii Little Sicily asi 15 minut od bytu, u pláže ( tady je mapa, pokud chcete ). Zatím pracuje jen v neděli, ale chystá se i na pracovní dny. Já jsem začal tento týden v pondělí, pracuju ve společnosti CXC . Firma funguje jako prostředník mezi zamě

Další fotky jsou výběrem z několika našich procházek po městě...teda přesněji po centru města. Toto centrum je tvořeno převážně mrakodrapy a ohraničuje jej opera, darling harbour, hlavní nádraží, čínské město a harbour bridge. Naleznete zde převážně obchodní domy jako Queen Victoria Building, které jsou narvané luxusními obchůdky. Velkou atrakcí je také tržnice v nejstarší části města zvané The Rocks. Dále je zde také hodně parků (samozřemě jsme museli shlédnout a vyfotit hráče místího národního sportu kriketu), muzeí, zelených zákoutí a jiných atrakcí. Rozlohou je velmi přijatelné pro pěší, i když po celém centru samozřejmě funguje (kromě velmi hustého silničního provozu) i městká doprava v podobě nadzemky (monorail) a podzemní železniční trati.

Aby to tu nezelo prázdnotou, přidám aspoň pár fotek, které jsme pořídili spíš náhodou než záměrem. Když jsme se šli poprvé projít do Darling Harbouru, přecházeli jsme Pyrmont Bridge, takový pěší most. No a na tom mostě stáli desítky nádherných aut, Chevrolet Corvette, staré i novější. Moc se v nich nevyznám, určitě tam bylo pár těch úplně starých (tak 50tá - 60tá léta), ale nevím, jestli tam byly i ty poslední modely nebo jen veterány. Každopádně parádní výstava - člověk si mohl prohlížet, co chtěl, nikdo to nehlídal, pár aut tam mělo otevřenou kapotu, u některých byli jejich majitelé a povídali si s lidma... Prostě výstava aut na mostě.

Jelikož je tu plné zvířat a kytek, nemůžeme je vynechat. Už se nám pár fotek nahromadilo, tak jsme je pěkně dali na hromadu a tady jsou. Začíná to tradičně rackem, kterých jsou tu spolu s holubi spousty, pak nějaký prevít, kterýho neznáme a který je drzý jak lázeňská veverka, a konečně taková příšera, která tu běhá po ulicích a luxuje drobky z laviček. Z počátku nás dost překvapila, je to asi půl metru velký a člověk neví, co od toho může čekat. Následují kytičky, kterých jsou všude spoustu (pár fotek je z botanické zahrady, ostatní z ulic), netopýři z botanický zahrady, papoušek cockatoo, krab z Bondi Beach a dvě volně běhající ještěrky, který jsme potkali při svačince v Darling Harbouru. Ta menší dokonce žrala kousky salámu, co jsme jí házeli. S tou větší (cca půl metru) jsme to nezkoušeli, nevypadala moc hravě.

Po klokanech a plážích přichází poslední typicky australské fotky - sydneyská Opera a most vedle ní, Harbour Bridge. Snažil jsem se vyfotit oboje ze všech možných úhlů, tak posuďte sami, jak se mi to podařilo.

Co můžou být první fotky po klokanech? Jednoznačně pláže! Je jich tu nepočítaně, tak alespoň pro navnazení fotky z prvních tří, na kterých jsme byli - Bondi, Tamarama a Bronte. První je asi nejznámější, nejspíš proto, že je nejblíž od centra města. Je vcelku pěkná, ale jsou tu i lepší. Tamarama je malinká plážička jižně od Bondi, taková hezky schovaná a se spoustou písku. Bronte hned vedle Tamaramy a je z těhle tří nejhezčí. Menší než Bondi, větší než Tamarama a s vybavením pro grilování (barbecue nebo BBQ, jak tady říkají). Na listopad dobré počasí, ne?

Místo metra tu fungují vlaky. V centru jsou pod zemí, ve špičce jezdí každých pár minut, takže podle našich měřítek to metro v podstatě je. Vlakových tras je cca 16 a dostat se s nima dá téměř kamkoliv. Pokud ne, člověk musí přestoupit na jiný dopravní prostředek. To zahrnuje jednak klasický autobus, v centru tramvaj a pro nás trochu exotickou nadzemku (jednokolejnou) a především trajekty. Sice se dalo čekat, že v tak velkém přístavu se budou lidi dopravovat po vodě, ale přesto mě trochu překvapilo, že tu fungují člunové taxíky a že tu jezdí 13 běžných linek trajektů.

První várka fotek je z Featherdale parku. Jsou tam papoušci cockatoo, ty malý tlustý věci jsou wombati, ten divnej pštros zase emu, psi dingo. Mezi moje největší poznání patřilo, že klokan je vlastně něco mezi oslem a králíkem. Tasmánský čert je zvíře, které je černé a ještě línější než všechny ostatní místní příšery, poněvadž za celou dobu to nevylezlo z díry. Viděli jsme z něj jen čumák. Ježky tu nemají, místo toho něco, čemu říkají echidna, a co žere termity. Koaly jsou roztomilá zviřátka, co věčně chrápou na větvi (ptal jsem se a prý nespadnou, čemuž moc nevěřim - ale nezkoušel jsem tou větví zaklepat) a vidět je se pohnout už je zážitek. Slanovodní krokodýl je prý největší druh krokodýla na světě. A ta jediná fotka hada je tam proto, že je to prý nejjedovatější had na světě vůbec, Inland Taipan. Mimochodem, z žebříčku nejjedovatějších hadů světa žije celá první desítka v Austrálii.

Celé Sydney je plné parků. A tím nemyslím jen takových parků, jako je třeba na Karlově náměstí. Tady se najdou i parky, které jen přejít trvá hodinu. A jsou všude, v každé čtvrti několik. Bývá tu dost vedro, takže je celkem fajn schovat se do stínu pod nějaký strom. Je tu běžné sednout v parku na zem, udělat si piknik nebo si dát šlofíka - ty parky tady neslouží jako psí záchody, ale jsou skutečně pro lidi. Vlastně to není jediný důvod, oni Australani jsou vůbec ochotní rozvalit se kdekoliv - je úplně normální vidět tu holku v šatech, jak si na nádraží sedne na zem nebo děti ve školních uniformách, jak čekají na autobus rozvalení na zemi na zastávce. Těžko říct, jestli je to takovou neformální australskou povahou nebo jestli jsou prostě líní. Špičkou místních parků je Královská botanická zahrada . Je přímo u Opera House a je volně přístupná. Ohraničená je ze dvou stran městem, z jedné strany mořem a z poslední Operou. Když jsme tam poprvé vlezli, což bylo hned náš první den v Sydne

Druhý týden byl nudnější. Už jsme bydleli, byli jsme jen zvědaví na naše spolubydlící, jelikož majitelka o nich věděla jen to, že to jsou cizinci. Když se v pondělí konečně ukázali, pravda vyšla najevo - Slováci. Koho jiného by člověk mohl čekat, když se nastěhuje do bytu na opačné straně polokoule, ve čtvrti obývané prý převážně Makedonci, že ano... Ukázali se celkem v pohodě. Žijí tu už dva roky, takže jsme získali hromadu nových informací a rad. Celý týden jsme pilně chodili do školy a Gabča se celé večery učí a já občas taky. Docela jí to jde, dokonce už začíná sama mluvit. Teprve v pátek jsme vyrazili na procházku po městě. Došli jsme až k Harbour Bridge, což je ten velký most, který spojuje centrum se severním Sydney. Dá se na něj šplhat, provádějí se tam normální exkurze, ale je to děsně drahé. Celkem náhodou jsme zabloudili do čtvrti The Rocks , což je takové "Staré město". Každý víkend se tam pořádají trh, a jelikož začíná sezóna, už v pátek je to otevřené a pořádají

Uběhly dva týdny, tak je opět na čase sepsat nějaké informace. Jelikož se toho událo docela dost, budu podávat po kouskách... První týden v Sydney jsme strávili v hostelu. Začali jsme chodit do školy, seznámili se se spoustou lidí - hlavně Češi, Korejci a Thajci. Na konci týdne škola uspořádala výlet do Featherdale Wildlife Park , což je taková pidi-ZOO v západní části Sydney. Takže hnedka po necelém týdnu jsme měli příležitost vidět naživo klokany, koaly a emu. Čekali jsme prostě ZOO, ale trochu nás překvapili. Vešli jsme, spousta voliér s ptákama a papouškama a ohrada s klokanama. Dobrý. Jdeme dál, fronta na pohlazení koaly. Taky dobrý, podrbali jsme jí, vyfotili se - to se dalo čekat. Je celkem heboučká, jako králíček Azurit. Ale pak - celá jedna část parku je plná volně pobíhajících (=polehávajících) klokanů! Normálně se tam válejí a člověk do nich může šťouchat klacíkem, krmit je, drbat, fotit a tak, cokoliv. Poletující papoušci a podivní ptáci nás pak už nepřekvapili. Cestou z p

Tak se to nakonec podařilo. Je 5.11.2006 a jsme v Sydney. Let probíhal bez problémů. Vyráželi jsme ve čtvrek 2.11. z Ruzyně. Korean Air se o nás starali jako o vlastní, hned po startu v 19:40 nám začali rozdávat dárečky (oříšky a sada s ponožkama, zubním kartáčkem a krytkama na oči na spaní) a pak nás neustále krmili. Sice první pití, které jsme dostali, byl ananasový džus, který Gabča ani trochu nemá ráda, ale já byl spokojený. Jídlo se vcelku dalo - já měl tradiční korejský (rýže, houby, zelenina, takový hnusný okurky, pepřová pasta a všechno zamíchat, navíc pořádně divná polívka, trochu mi připomínala jednu hnusnou instatní krevetovou, kterou jsem kdysi nesnědl) a Gabča normální (maso, omáčka, rýže), pak ovoce a fantastický skořicový dortík. I když jsem za celou noc spal jen nějaké 2 hodiny, celkem ten desetihodinový let utekl rychle. Na letišti Incheon kousek od Soulu nás letadlo vyplivlo v půl druhé odpoledne místního času (což je 5:30 našeho, fuj). Navazující let byl až v 19:25,

S Gábinou jsme se dostali do situace, kdy jsme chtěli (a mohli) provést v našem životě nějakou změnu. Ačkoliv oba zaměstnaní, rozhodli jsme se odvázat (od závazků, ne se ožrat) a cestovat. Jelikož mým snem byla vždycky Austrálie , volba byla jasná (a Jihlavanka to nebyla). Neobešlo se to bez kritiky rodičů, obě maminky z toho radost doteď nemají. Já mám nakázano plavat u břehu, aby mě nesežral žralok, Gábina nejspíš ještě dostane podrobnější instrukce. Každopádně jsme se nenechali zviklat a po několikatýdenní přípravě zažádali začátkem září o studentská víza (13.9.2006). Dřina se vyplatila a za měsíc, 17.10. , jsme dostali z agentury Australia OnLine oznámení, že víza máme. Agentuře patří mimochodem naše díky za pomoc, sice mají trošku chaotickou organizaci, ale nakonec se o nás postarala Markéta Plívová a s tou jsme žádosti dotáhli ke zdárnému konci.

Tak jsem se rozhodl trochu poopičit po té spoustě lidí a založit blog o naší cestě do Austrálie. Spolu s přítelkyní Gábinou se už pár měsíců chystáme a při troše štěstí za tři týdny vyrážíme na cestu. Prozatím čekáme, jestli vůbec dostaneme vízum ;) Pokud to vyjde, začnou se tu časem objevovat zápisky a hlavně fotky.