Po dvou týdnech - týden druhý
Druhý týden byl nudnější. Už jsme bydleli, byli jsme jen zvědaví na naše spolubydlící, jelikož majitelka o nich věděla jen to, že to jsou cizinci. Když se v pondělí konečně ukázali, pravda vyšla najevo - Slováci. Koho jiného by člověk mohl čekat, když se nastěhuje do bytu na opačné straně polokoule, ve čtvrti obývané prý převážně Makedonci, že ano... Ukázali se celkem v pohodě. Žijí tu už dva roky, takže jsme získali hromadu nových informací a rad.
Celý týden jsme pilně chodili do školy a Gabča se celé večery učí a já občas taky. Docela jí to jde, dokonce už začíná sama mluvit.
Teprve v pátek jsme vyrazili na procházku po městě. Došli jsme až k Harbour Bridge, což je ten velký most, který spojuje centrum se severním Sydney. Dá se na něj šplhat, provádějí se tam normální exkurze, ale je to děsně drahé. Celkem náhodou jsme zabloudili do čtvrti The Rocks, což je takové "Staré město". Každý víkend se tam pořádají trh, a jelikož začíná sezóna, už v pátek je to otevřené a pořádají se tam koncerty. Hromada stánků s všelijakýma nesmyslama, od "pravých bavorských klobás", přes čínské bylinky až po keramiku a trička s motivem Sydney. A na konci stánků popový koncert zpěváka, o kterém jsem v životě neslyšel.
Druhý den jsem chtěl na festival tichomořských ostrovů v Darling Harbor. Byli jsme domluveni s Korejci, že tam vyrazíme společně. Sešli jsme se tam až odpoledne (sobota, no, komu by se chtělo vstávat). Velmi záhy jsme zjistili, že tam nic zajímavého nenajdeme, takže jsme operativně změnili plán - cíl Harbour Bridge a severní Sydney. Pěšky. Procházka to byla řádná, ten most sice není asi tak vysoký jako Nuselák, ale rozhodně je delší. Během těch několik kilometrů chůze po mostě jsem si vyfotil Operu z několika stran a Gabča stačila díky docela silnému větru pěkně vymrznout. Na druhé straně jsme seběhli dolů a vlezli do Lunaparku. Taková permanentní Matějská. Mají tam ruské kolo a jiné atrakce. Třeba klasický kolotoč, s koníkama, kolem sto let starý, a hraje furt nějakou melodii, třeba Škoda lásky, polku a tak. Prostě hitovky.
Celý týden jsme pilně chodili do školy a Gabča se celé večery učí a já občas taky. Docela jí to jde, dokonce už začíná sama mluvit.
Teprve v pátek jsme vyrazili na procházku po městě. Došli jsme až k Harbour Bridge, což je ten velký most, který spojuje centrum se severním Sydney. Dá se na něj šplhat, provádějí se tam normální exkurze, ale je to děsně drahé. Celkem náhodou jsme zabloudili do čtvrti The Rocks, což je takové "Staré město". Každý víkend se tam pořádají trh, a jelikož začíná sezóna, už v pátek je to otevřené a pořádají se tam koncerty. Hromada stánků s všelijakýma nesmyslama, od "pravých bavorských klobás", přes čínské bylinky až po keramiku a trička s motivem Sydney. A na konci stánků popový koncert zpěváka, o kterém jsem v životě neslyšel.
Druhý den jsem chtěl na festival tichomořských ostrovů v Darling Harbor. Byli jsme domluveni s Korejci, že tam vyrazíme společně. Sešli jsme se tam až odpoledne (sobota, no, komu by se chtělo vstávat). Velmi záhy jsme zjistili, že tam nic zajímavého nenajdeme, takže jsme operativně změnili plán - cíl Harbour Bridge a severní Sydney. Pěšky. Procházka to byla řádná, ten most sice není asi tak vysoký jako Nuselák, ale rozhodně je delší. Během těch několik kilometrů chůze po mostě jsem si vyfotil Operu z několika stran a Gabča stačila díky docela silnému větru pěkně vymrznout. Na druhé straně jsme seběhli dolů a vlezli do Lunaparku. Taková permanentní Matějská. Mají tam ruské kolo a jiné atrakce. Třeba klasický kolotoč, s koníkama, kolem sto let starý, a hraje furt nějakou melodii, třeba Škoda lásky, polku a tak. Prostě hitovky.
Komentáře
Okomentovat