Let a přílet - jsme v Sydney!
Tak se to nakonec podařilo. Je 5.11.2006 a jsme v Sydney.
Let probíhal bez problémů. Vyráželi jsme ve čtvrek 2.11. z Ruzyně. Korean Air se o nás starali jako o vlastní, hned po startu v 19:40 nám začali rozdávat dárečky (oříšky a sada s ponožkama, zubním kartáčkem a krytkama na oči na spaní) a pak nás neustále krmili. Sice první pití, které jsme dostali, byl ananasový džus, který Gabča ani trochu nemá ráda, ale já byl spokojený. Jídlo se vcelku dalo - já měl tradiční korejský (rýže, houby, zelenina, takový hnusný okurky, pepřová pasta a všechno zamíchat, navíc pořádně divná polívka, trochu mi připomínala jednu hnusnou instatní krevetovou, kterou jsem kdysi nesnědl) a Gabča normální (maso, omáčka, rýže), pak ovoce a fantastický skořicový dortík. I když jsem za celou noc spal jen nějaké 2 hodiny, celkem ten desetihodinový let utekl rychle. Na letišti Incheon kousek od Soulu nás letadlo vyplivlo v půl druhé odpoledne místního času (což je 5:30 našeho, fuj). Navazující let byl až v 19:25, takže jsme šest hodin strávili couráním po letišti (celkem velké) a především odpočíváním (Gabča) až spaním (já). Dalších 10 hodin letu už mi tak rychle neuteklo, většinu noci jsem čumákoval do tmy nebo pozoroval křídlo (níc jiného venku vidět nebylo). Jídlo bylo dost podobné, dárečky úplně stejné. Džus pomerančový.
V Sydney byl časový posun další dvě hodiny, celkem tedy 10 oproti Čechám. Dorazili jsme v 7:25 ráno po cca 25 hodinách letu. Hned na začátku nás čekalo několik front. Nejdřív jedna úplně neuvěřitelná, určitě přes 100 metrů dlouhá - kontrola pasu a takové kartičky, která se musí vyplnit (jestli máme tuberu, jestli jsme byli v Jižní Africe, jak dlouho tu budeme a tak, celkem kraviny) a pak, po vyzvednutí zavazadel, druhá na kontrolu zavazadel. Kvůli hygienickým normám je třeba deklarovat veškeré potraviny, živočišné i rostlinné materiály atd, takže jsme raději všechno jídlo vyhodili. Ta fronta pro deklarování mi přišla kratší než naše, takže jsem toho skoro litoval. Navíc - dvě sušenky jsme vyhodili jen tak!
Když jsme vypadli ven od úředníků, hledali jsme zamluvený odvoz z letiště zadarmo. Ten jsme sice nenašli, zato se nás hnedka pokusil zlanařit nějaký chlapík od jiné společnosti odvážející z letiště - nepovedlo se mu, samozřejmě, jsme Češi a 10 dolarů z nás jen tak někdo nedostane. Nakonec jsme našeho dopravce našli a do Sydney se dostali s ním. Mimochodem, zdá se, že odvoz letiště <-> Sydney mají pod palcem Rusové.
Rezervovaný hostel Maze Backpackers mě překvapil nejdřív prťavostí, z ulice je vidět jen vchod, pak zalidněností v recepci a nakonec mi vyrazil dech Pokoj. Představte si metr a půl na tři a v tom palandu. To je všechno. Další vybavení je patrné až při bližším zkoumání, zrcadlo, koš, věšák a okno, které nedrží otevřené. V první chvíli mě to dost zaskočilo, ale po dnu stráveném tady jsem celkem spokojený. Je tu všude čisto, hostel je dost dobře a účelně vybavený, počínaje zařízenou kuchyňkou a konče cedulkama s informacema všude na stěnách. Prostě pro baťůžkáře úplně super.
Zahájili jsme to tu spánkem, protože po tom letu jsme byli celkem znavení. Probudili jsme se až odpoledne, tak jsme si dali alespoň procházku přes město a botanickou zahradu k Opera House. Zjistili jsme, že jednak není tak velká, jak vypadá na obrázcích, není vcelku (celkem tři budovy to jsou) a není bílá (takový béžový dalždičky). Navíc v té nejmenší budově byla zrovna nějaká hodně snobská akce - hodně lákavě vypadala. Pak jsme pocourali kolem moře a po městě a šli spát asi v jedenáct.
Druhý den, 5.11., jsme se probudili až někdy po desáté (ten časový posun je mrcha), takže jsme se vyhrabali až k poledni. Stihli jsme jen oběhat trh, mrknout do přístavu, k námořnímu muzeu, najít naší školu a sídlo agentury, a jsme zase zpátky v hostelu. Je celkem chladno a chvílema prší, takže spolu s naší únavou to na nějaké dlouhé procházky moc není. Počasí je vůbec nic moc, už od včerejška. Snad se to zlepší a vyrazíme se aspoň koupat. Zítra začíná škola, tak jsme oba zvědaví.
Let probíhal bez problémů. Vyráželi jsme ve čtvrek 2.11. z Ruzyně. Korean Air se o nás starali jako o vlastní, hned po startu v 19:40 nám začali rozdávat dárečky (oříšky a sada s ponožkama, zubním kartáčkem a krytkama na oči na spaní) a pak nás neustále krmili. Sice první pití, které jsme dostali, byl ananasový džus, který Gabča ani trochu nemá ráda, ale já byl spokojený. Jídlo se vcelku dalo - já měl tradiční korejský (rýže, houby, zelenina, takový hnusný okurky, pepřová pasta a všechno zamíchat, navíc pořádně divná polívka, trochu mi připomínala jednu hnusnou instatní krevetovou, kterou jsem kdysi nesnědl) a Gabča normální (maso, omáčka, rýže), pak ovoce a fantastický skořicový dortík. I když jsem za celou noc spal jen nějaké 2 hodiny, celkem ten desetihodinový let utekl rychle. Na letišti Incheon kousek od Soulu nás letadlo vyplivlo v půl druhé odpoledne místního času (což je 5:30 našeho, fuj). Navazující let byl až v 19:25, takže jsme šest hodin strávili couráním po letišti (celkem velké) a především odpočíváním (Gabča) až spaním (já). Dalších 10 hodin letu už mi tak rychle neuteklo, většinu noci jsem čumákoval do tmy nebo pozoroval křídlo (níc jiného venku vidět nebylo). Jídlo bylo dost podobné, dárečky úplně stejné. Džus pomerančový.
V Sydney byl časový posun další dvě hodiny, celkem tedy 10 oproti Čechám. Dorazili jsme v 7:25 ráno po cca 25 hodinách letu. Hned na začátku nás čekalo několik front. Nejdřív jedna úplně neuvěřitelná, určitě přes 100 metrů dlouhá - kontrola pasu a takové kartičky, která se musí vyplnit (jestli máme tuberu, jestli jsme byli v Jižní Africe, jak dlouho tu budeme a tak, celkem kraviny) a pak, po vyzvednutí zavazadel, druhá na kontrolu zavazadel. Kvůli hygienickým normám je třeba deklarovat veškeré potraviny, živočišné i rostlinné materiály atd, takže jsme raději všechno jídlo vyhodili. Ta fronta pro deklarování mi přišla kratší než naše, takže jsem toho skoro litoval. Navíc - dvě sušenky jsme vyhodili jen tak!
Když jsme vypadli ven od úředníků, hledali jsme zamluvený odvoz z letiště zadarmo. Ten jsme sice nenašli, zato se nás hnedka pokusil zlanařit nějaký chlapík od jiné společnosti odvážející z letiště - nepovedlo se mu, samozřejmě, jsme Češi a 10 dolarů z nás jen tak někdo nedostane. Nakonec jsme našeho dopravce našli a do Sydney se dostali s ním. Mimochodem, zdá se, že odvoz letiště <-> Sydney mají pod palcem Rusové.
Rezervovaný hostel Maze Backpackers mě překvapil nejdřív prťavostí, z ulice je vidět jen vchod, pak zalidněností v recepci a nakonec mi vyrazil dech Pokoj. Představte si metr a půl na tři a v tom palandu. To je všechno. Další vybavení je patrné až při bližším zkoumání, zrcadlo, koš, věšák a okno, které nedrží otevřené. V první chvíli mě to dost zaskočilo, ale po dnu stráveném tady jsem celkem spokojený. Je tu všude čisto, hostel je dost dobře a účelně vybavený, počínaje zařízenou kuchyňkou a konče cedulkama s informacema všude na stěnách. Prostě pro baťůžkáře úplně super.
Zahájili jsme to tu spánkem, protože po tom letu jsme byli celkem znavení. Probudili jsme se až odpoledne, tak jsme si dali alespoň procházku přes město a botanickou zahradu k Opera House. Zjistili jsme, že jednak není tak velká, jak vypadá na obrázcích, není vcelku (celkem tři budovy to jsou) a není bílá (takový béžový dalždičky). Navíc v té nejmenší budově byla zrovna nějaká hodně snobská akce - hodně lákavě vypadala. Pak jsme pocourali kolem moře a po městě a šli spát asi v jedenáct.
Druhý den, 5.11., jsme se probudili až někdy po desáté (ten časový posun je mrcha), takže jsme se vyhrabali až k poledni. Stihli jsme jen oběhat trh, mrknout do přístavu, k námořnímu muzeu, najít naší školu a sídlo agentury, a jsme zase zpátky v hostelu. Je celkem chladno a chvílema prší, takže spolu s naší únavou to na nějaké dlouhé procházky moc není. Počasí je vůbec nic moc, už od včerejška. Snad se to zlepší a vyrazíme se aspoň koupat. Zítra začíná škola, tak jsme oba zvědaví.
Komentáře
Okomentovat