Thessaloniki (Řecko) Bílá věž, Thessaloniki První zastávkou na zpáteční cestě z našeho korfského plachtění  bylo město Soluň. Původně jsme tu chtěli přenocovat, ale protože se nám trochu posunul plán, zdrželi jsme se je asi tři hodiny. Thessaloniki neboli Soluň je všeobecně proslavená slovanskými věrozvěsty Cyrilem a Metodějem, kteří vytvořili písmo hlaholici a přinesli staroslověnštinu na Velkou Moravu. Jinak je považována za neoficiální metropoli řecké Makedonie a spolu s předměstími je druhým největším městem Řecka. Kromě slavných věrozvěstů má za sebou také bohatou historii. Byla založena už v roce 312 před naším letopočtem makedonským králem a pojmenována po jeho manželce Thessalonice, sestře Alexandra Velikého . Později se stala součástí římské říše a po mnohých bojovných nájezdem se ocitla na nějaký čas i v rukou Turků. Na začátku 20. století se celá oblast stala součástí Řecka. Historické památky byly ale z velké části zničeny několika zemětřeseními a velkým po

Korfu pevnina - plachtění (Korfu, Paxos, Antipaxos) - potápění Korfu - Thessaloniky - Skopje - Bělehrad Plachetnice Hunter 466 Tradiční problém, který jsme letos opět řešili, byla samotná doprava do Řecka. Zkoušeli jsme nejprve letenky. Cesta na Korfu by vcelku šla, akorát přímé lety s easyjetem za rozumnou cenu končily v září a na zpáteční cestu připadaly pouze cenově i časové nevýhodné spoje s přestupem například v Aténách, Londýně případně v Oslu. Takže jsme se rozhodli pro variantu ferry z Benátek do Igoumenitsy plus samozřejmě další ferry na Korfu a zpět domů po vlastní ose přes Makedonii, Srbsko, Maďarsko a Slovensko (cca 1800 km). Celkový plán byl následující. Měli jsme dva týdny dovolené a loď pronajatou od 1. 10. do 8. 10.. Vyrazili jsme tedy už v pátek 26. 9. 2014 večer a přejeli do Benátek. Ferry odjížděla v poledne, takže jsme stihli ještě krátkou procházku po městě. Pak už náš čekalo "krásných" 26 hodin čekání, poflakování, popíjení a spaní...samozřejmě

Potápěčské centrum: Diving center Puntizela   Ubytování: Apartments Ivanišević , Puntižela 51, Pula Mořská sasanka Kromě dvou lomů v Čechách jsme bohužel letos potápění trochu zanedbali, takže i trochu tréninkově jsme na poslední chvíli vyrazili na prodloužený víkend (18. 9. - 21. 9. 2014) na Istrii. Tentokrát jsme zvolili jihozápad s malou vesnicí P untižela kousek od Puly . Cílem bylo zkusit udělat ponory na vraku Baron Gautsch , což byl rakouský parník, který se potopil v srpnu roku 1914. Tedy tomu bylo letos přesně 100 let. Délka vraku je úctyhodných 85 metrů a leží v hloubce 28 - 40 m.

Györ, Maďarsko Cesta: Sereď, hradní zřícenina Beckov, vyhlídka Hlohovec - Springfield, Vel'ký Meder (Slovensko), lázeňské termální město Györ (Maďarsko) Květnový, s trochou snahy, prodloužený víkend se přímo nabízel k tomu spáchat nějaký ten výlet. Cílem mělo být maďarské lázeňské město Györ s tím, že se ještě zastavíme na krátkou návštěvu u našich Slováků (bývalých spolubydlících z Austrálie ...ale o tom jsem se již někde určitě zmiňovala). Ve čtvrtek jsme tedy vyrazili po krásné "rekonstruované" D1 směr Bratislava. První zádrhel přišel až při nákupu dálniční známky pro Slovensko, kde ani přímo na hranicích nešlo zaplatit kartou. Ale zbytek cesty až do Seredi probíhal bez problémů.

Destilérka Damoiseau Ráno jsme šli na wharf pěšky. Jak už jsem psala, zabralo to asi 20 minut. Udělali jsme check-in zavazadel a vyplnili nezbytný formulář k odjezdu. Před nástupem na ferry nás ještě čekalo zaplacení odjezdové daně (2x 59 XCD) a bezpečnostní kontrola příručních zavazadel, která zahrnovala i to, že jsme koupenou lahev rumu museli odnést do odbavených batohů. Už jich tam byla hromada, ale naštěstí to proběhlo bez problémů. Před vyplutím jsem si ještě šlehla nezbytný kinedryl, poslechli jsme si poslední hlášení, kterému jsme rozuměli, tzn. v anličtině a vypluli směr Guadeloupe. Na palubě tentokrát nebylo moc lidí a dokonce nám pustili na obrazovku Star Wars…bohužel ve francouzštině a bez titulků. To už byla taková předzvěst, že jiný jazyk do konce dovolené neuslyšíme.

Indian River Celou noc pršelo, což mělo za následek, že aspoň ráno neřvali kohouti. Dobalili jsme poslední věci, rozloučili se s majitelkou, která nám hned před dive centrem zastavila bus-dodávku. V ranní špičce už v ní cestovalo 15 lidí, 2 mimina a velký barel. K tomu jsme tedy ještě narvali dvě krosny a naše maličkosti a mohli vyrazit. Řidič jel opět v místním stylu, takže jako prase. Vystupování probíhalo téměř za jízdy všemi možnými otvory auta, například zadním okénkem apod., ale za půl hodiny už jsme byli Roseau. V přístavu zase kotvila výletní loď, ale o dost menší než ta s gayi. Nakoupili jsme nějaké pochutiny na zub, jako rum a chicken curry pattie v sámošce IGA na hlavní ulici a vypravili se na sever města k mostu, kde mělo být stanoviště autobusů pokračujících dále na sever. Autobus ani řidiče nebylo problém

Roseau - Soufriere - Nature Island Dive - potápění na Scott’s Head a Champagne reef - Sulfur Springs Champagne reef, Dominika Vstali jsme v 5:40 a dobalili poslední věci. Na zastávku na kraji vesnice jsme přišli s dostatečným předstihem, což je mým dobrým zlo/zvykem. Během půlhodinového čekání se k nám ale přidalo dalších 10 lidí a po příjezdu dodávky jsme se do ní snažili ve stylu „Tetris“ všichni naskládat…krosnu jsem měla téměř na hlavě, a to vše za pouho pouhých 9 XCD. Asi po 100 metrech jízdy k našemu překvapení dodávka zastavila a tři lidi vystoupili. Je to pro ně asi náročně sejít těch pár metrů z kopce. Cesta do hlavního města Dominiky Roseau trvala asi půl hodiny. Řidiče, na rozdíl od nás, příliš nevzrušovala úzká příkrá a klikatá silnice a čile u řízení telefonoval a jen tak občas se chytil volantu ve snaze řídit.

Den třináctý, středa 21/3/2012 - pokračování Roxy's Mountain Lodge Laudat je vesnice docela malinká, bloudit se tam moc nedá. Je centrem národního parku Morne Trois Pitons National Park , což je památková rezervace UNESCO ve vnitrozemí Dominiky. Je to docela hornatá oblast. Nechali jsme se taxikem odvézt rovnou k Roxy's Mountain Lodge , hlavně poněvadž na chlapíka ze zastávky jsme kontakt neměli a na ulici nikdo nebyl. Roxy's je jediný oficiální hotel v Laudat. Byl zavřený a zabedněný, ale po chvíli nám taxikář zvládl sehnat majitele, nejspíš přímo Roxyho potomka (Roxy byl průkopník turismu a místní ikona). Vysoký hubený černoch nám otevřel prázdnou budovu a ukázal fantastický dřevem obkládaný pokoj číslo 12 v horním patře přímo protí schodům, s koupelnou, balkónem a parádním výhledem na zahradu. Samozřejmě jsme hnedka vzali. Rovnou se nás zeptal, jestli a co chceme k večeři. Ptali jsme se, co je v nabídce, a že ať si prý řekneme, stejně to budou připravovat pro nás.

Den dvanáctý, úterý 20/3/2012 Třetí den v East Carib Dive jsme se rozhodli posunout dál. Ráno jsme pakovali, dali si snídani na pláži a povídali si s Beatrice. Přeze všechny věci jako ručně postavený sprchový kout nebo molo z hromady kamenů a betonu je možné tu zaplatit kartou. Dokonce i dostat se z tohoto zapadlého místa bylo snadné - vyšlapali jsme si kopec k silnici a bus jel za méně než minutu. Nabral nás a za 30 minut jsme byli v Roseau , hlavním městě Dominiky. Cestou nám spolupasažér radil, kde vystoupit. Dozvěděli jsme se od něho, že v Roseau jsou 3 autobusové zastávky - od řeky jezdí autobusy na sever, na marketu jsou autobusy ve směru jih, a na rohu Bath St a Valley Rd do Laudat. Cesta nás dohromady (2 lidi) vyšla na EC$9 - tedy nějakých 60Kč, naprostá pohoda. Když jsme vylezli na zastávce u řeky (poté, co projel celé město), nejprve jsme prošli město a prohlíželi, kde se ubytovat. Sutton byl drahý, Syme Zee celkem OK (pokoj s klimatizací za EC$160, bez klimy za EC$

Makak Běhěm výletu do Andalusie jsme si tak seděli v Tarifě a přemýšleli, co dělat další den. Jsme jen necelou hodinu jízdy od Gibraltaru... No, trochu kecám, s výletem do Gibraltaru jsme počítali od začátku, ale znělo to dramatičtěji, ne? Z Tarify jsem vyrazili kolem osmé ráno, byla ještě tma. Cesta trvala asi 3/4 hodiny, provoz minimální. Přestože jsme od potápěče Jana z Marbelly věděli, že těsně před hranicí je nezpevněné parkoviště hlídané místními bezdomovci za málo peněz, auto jsme nechali zaparkované normálně podél hlavní příjezdové silnice. Zjistili jsme totiž, že parkovací automaty jsou jen cca v posledním kilometru před hraničním přechodem, pak ale už ne. Bylo hezky a procházka na hranici byla docela příjemná. Hranice se dá projít bez problémů a zdržování, stačil pas v ruce, ani Španělé ani Angličané ho nechtěli vidět. Hnedka za hraničníma budkama je dlouhý šrafovaný přechod pro chodce - přes letiště . Kolikrát jste někdo přecházel letiště? A kolikrát vás zastavil sem

Potápění Gibraltar - Camp Bay Zima se začala blížit a my za celý rok nevytáhli paty. Tak jsme se začali rozhlížet a dali dohromady rychlo-odskok do Malagy a přilehlých španělských končin andaluských. Přivedly nás k tomu levné letenky, jak jinak. Pro začátek krátký geograficko/historicko/kulturní přehled. Španělsko je rozděleno do 17 autonomních regionů. Druhým největším a nejlidnatějším je Andalusie ležící úplně na jihu u pobřeží Středozemního moře a kousek u Atlantiku. Jeho pobřeží je marketingově pojmenováno Costa del Sol a zhruba 700 let tu vládli Muslimové. Andalusie sousedí s britským Gibraltarem, jezdí odsud trajekty do Maroka a do dvou španělských měst na africkém pobřeží. Deník jsme si cestou sice tentokrát nepsali, ale jelikož to byl krátký výlet, povedlo se dát to po návratu do kupy.

P okud si chcete zpříjemnit zimní období, mohu vám doporučit dovolenou na Kanárských ostrovech. I když to pro mě nikdy nebyla destinace snů, levné letenky z Mnichova a ranní teploty v Čechách kolem nuly mě rychle přesvědčily, že tato lokalita by mohla být v prosinci určitě zajímavá. Subtropické klima a golfský proud totiž zajišťují tomuto místu příjemné podmínky během celého roku. Kanárské ostrovy patří pod Španělsko , takže ke vstupu nejsou potřeba žádná víza a povolení. Navíc se zde díky čilému turistickému ruchu bez problému domluvíte i anglicky nebo německy. Souostroví se skládá ze sedmi hlavních ostrovů, z nichž každý poskytuje trochu rozdílné podmínky pro trávení dovolené. Některé lákají spíše zarputilé turisty, jiné zase rodiny s dětmi. Atlantik také nabízí zajímavé podmínky pro potápěče.