Gibraltar

Makak

Běhěm výletu do Andalusie jsme si tak seděli v Tarifě a přemýšleli, co dělat další den. Jsme jen necelou hodinu jízdy od Gibraltaru... No, trochu kecám, s výletem do Gibraltaru jsme počítali od začátku, ale znělo to dramatičtěji, ne?
Z Tarify jsem vyrazili kolem osmé ráno, byla ještě tma. Cesta trvala asi 3/4 hodiny, provoz minimální. Přestože jsme od potápěče Jana z Marbelly věděli, že těsně před hranicí je nezpevněné parkoviště hlídané místními bezdomovci za málo peněz, auto jsme nechali zaparkované normálně podél hlavní příjezdové silnice. Zjistili jsme totiž, že parkovací automaty jsou jen cca v posledním kilometru před hraničním přechodem, pak ale už ne. Bylo hezky a procházka na hranici byla docela příjemná.
Hranice se dá projít bez problémů a zdržování, stačil pas v ruce, ani Španělé ani Angličané ho nechtěli vidět. Hnedka za hraničníma budkama je dlouhý šrafovaný přechod pro chodce - přes letiště. Kolikrát jste někdo přecházel letiště? A kolikrát vás zastavil semafor, protože zrovna startovalo letadlo?

Letiště

Za letištěm už začínají normální budovy, kousek podél silnice a pak jsme prošli průchodem pod Grand Casemates na Grand Casemates square a tím jsme byli mezi lidmi, obchody, restauracemi, prostě ve městě. A nadešel čas rozhlédnout se po meat pie, ale nikde nic, jen obyčejné restaurace.
Cesta dál vedla po Main Street, což je hlavní ulice napříč celým městem, a je jen pro pěší. Na nejbližším náměstí bylo kromě několika prodavačů výletů i informační centrum. Dostali jsme mapu a radu, že pokud chceme na kopec (The Rock of Gibraltar, přírodní rezervace), máme si zaplatit tůru s průvodcem nebo jet lanovkou. Paní se trochu divila, když jsme chtěli vědět, jak se tam dostat vlastními silami. Že prý máme jet autobusem. To už jsme jí nevysvětlovali, že v tomhle pidi městečku nám dopravní prostředky přijdou zbytečné. Čapli jsme mapu a šli. Podle mapy to bylo naprosto bez problémů, pochopitelně nás cesta vedla do kopce, ale za odměnu jsme už po pár minutách dostali fantastický výhled nejdřív na záliv s loďmi a španělský Algeciras na protějším břehu, později ale i celé město Gibraltar.

St Michael's Cave

Nahoře čekala brána s budkou a hlídačem. Za vstupné 10 liber za člověka jsme mohli nejen dovnitř, ale i do většiny atrakcí. Jinak se pro pěší dá koupit samotný vstupní lístek za 50p. Cestiček je po parku docela dost, takže se dá naplánovat libovolný okruh, podle toho, co chce člověk vidět. Náš první cíl byla jeskyně St Michael's. Celkem pěkná, veliká, hodně zkulturněná (zábradlí, lavice sezení při koncertech, schody a chodníčky) a hrozně moc nasvícená.
Druhou atrakcí, a taky tou asi nejexotičtější, byly opičky. Gibraltar je jediné místo v Evropě, kde žijí opice v přírodě. Narazili jsme na ně nečekaně, prostě jich pár viselo na zábradlí venku před východem z jeskyně. Úplně klidně se nechali fotit a lidí si v podstatě nevšímali. Snad jen kdybychom vytáhli něco k snědku, ale před tím jsme se měli na pozoru - banánů jsme měli málo a sami jsme byli hladoví.

Od jeskyně jsme šli furt dál do kopce, až jsme došli co nejblíž nejvyššímu bodu. Tam už chtěli další vstupné (£3.5), poněvadž to je mimojiné také umístění největšího místního zrekonstruovaného děla O'Hara's Battery. To do desetilibrové vstupenky nepatří a my nejsme zas takoví zbrojní fandové, tak jsme si s pocitem dobře odvedené práce snědli banán před branou asi 10m pod vrcholkem hory a s výhledem .
Od brány k dělu jsme vlezli na malou stezkou po hřebenu hory, kterou jsem šikovně vykoukal v mapě a která nás měla dovést na druhou stranu hřebenu. Díky tomu jsme si mohli osobně prošmejdit opuštěný bunkr, kde nebylo vůbec nic a nejspíš by tam bydleli bezdomovci, nebýt to tak proklatě vysoko. Dalo se vyšplhat i nad bunkr, kde byly zřetelné otvory ventilace z bunkru, a také výhled na východní naprosto strmou stěnu (hora má přes 400m, byl to celkem sešup). Ještě zajímavější bylo další setkání s místní faunou - šli jsme po kamenité stezce, Gábina remcala, že jí je teplo, bolí jí nožičky, stezka je nepohodlná a co já vím co ještě, a přitom se opřela o kámen, na kterém se vyhříval asi metrový had. Jen tak tak jsem ho stihl vyfotit, než mi ho vyplašila.

O kus dál byl Ape point se spoustou opic a turistů z minibusů, které je sem dovezli. Na jednu stranu opičky pěkné, na druhou z nich ale místní průvodci dělali představení - krmili je, aby se nechali posadit někomu na rameno, třeba. Odsud už se dalo jít jen dolů, po schodech. Dvě hodiny šplhání nahoru, a pak jsme byli skoro dole během 10 minut. Cestou jsme ještě nekolikrát narazili na opičky, o fotící modely nebyla nouze.
Pod kopcem byl vstup do válečných tunelů. Celá hora je jimi provrtaná a části jsou zpřístupněné. Nejstarší tunely jsou z 18. století, ale hodně se jich vykutalo během 2. světové války. Tunely jsou dost dobré a za návštěvu určitě stojí. Uvnitř je kromě samotných chodeb i popsaná historie, výhledy z dělových střílen a několik interaktivních expozic. My už byli docela uťapaní, přesto jsme tunely prošli až na konec. Nedaleko od tunelů bylo malé muzeum v jedné ze starých posádkových pevnůstek, a pak ještě poslední zachovalá pec na vápno, kterých prů bylo na kopci dřív nepočítaně. A ještě malá výstava, jak vypadal život během obléhání, také v jedné ze starých budov. Tam byly třeba grafitti, které vojáci z nudy ryli nebo malovali na zdi.

Maurský palác

Úplně na závěr jsme navštívili Maurský palác (Moorish Castle). Nic moc tam nebylo, podle očekávání, ale je to nejstarší budova ve městě. Ačkoliv místy to vypadalo zajímavě, chtělo by to ale rekontruovat původní vzhled.
Tohle všechno nám zabralo skoro 5 hodin. Jelikož jsme celý den moc nejedli, zašli jsme na pozdní oběd (a cider) do hospody Angry Friar, které jsme si všimli už ráno cestou nahoru. Je to velmi stylová restaurace, pravá britská. A abychom ten styl neruinovali nějakým španělským jídlem, Gabča si dala lamb chops a já svůj meat pie s hráškem. Přestože porce to byla nadlidská, asi jsme nachodili víc, než jsem myslel, a Gabča si ještě o pár minut později zvládla koupit místní burger z nějakého marockého fastfoodu. Přežila to.
Na chození po městě už jsme se necítili, a popravdě, co taky tam. Prý jsou v Gibraltaru dobré nákupy, a potápěči nám doporučovali restaurace v Ocean Village, což je jedna z rezidenčních čtvrtí, ale neměli jsme už náladu ani na jedno. Takže jsme pěkně kráčeli přes letiště (dopravní zácpa tentokrát nebyla, všechno jelo), přes hraniční přechod, kolem zabahněného parkoviště se stovkami aut, až k našemu zaparkovanému autu.
Cestou zpátky jsem si ještě koupil meloun, abych se jím po večeři na pokoji nacpal k prasknutí.

Náklady: vstupné na The Rock £20, meat pie £1.75, oběd pro dva £23.25, hamburger £1.9

Fotky z Gibraltaru na Picase