Řecko 2014 - plachtění

Korfu pevnina - plachtění (Korfu, Paxos, Antipaxos) - potápění Korfu - Thessaloniky - Skopje - Bělehrad

Plachetnice Hunter 466

Tradiční problém, který jsme letos opět řešili, byla samotná doprava do Řecka. Zkoušeli jsme nejprve letenky. Cesta na Korfu by vcelku šla, akorát přímé lety s easyjetem za rozumnou cenu končily v září a na zpáteční cestu připadaly pouze cenově i časové nevýhodné spoje s přestupem například v Aténách, Londýně případně v Oslu. Takže jsme se rozhodli pro variantu ferry z Benátek do Igoumenitsy plus samozřejmě další ferry na Korfu a zpět domů po vlastní ose přes Makedonii, Srbsko, Maďarsko a Slovensko (cca 1800 km).

Celkový plán byl následující. Měli jsme dva týdny dovolené a loď pronajatou od 1. 10. do 8. 10.. Vyrazili jsme tedy už v pátek 26. 9. 2014 večer a přejeli do Benátek. Ferry odjížděla v poledne, takže jsme stihli ještě krátkou procházku po městě. Pak už náš čekalo "krásných" 26 hodin čekání, poflakování, popíjení a spaní...samozřejmě ve spacácích na palubě. Jen pro zajímavost jsme zjišťovali, kolik by stálo si připlatit kajutu, ale cena kolem 350 euro pro 4 osoby nás trochu odradila...vždyť by to bylo víc než samotná jízdenka pro nás všechny i auto. Na Korfu jsme měli tři dny než dorazil nejdůležitější člen výpravy, kapitán lodi Tomáš. Po týdnu na plachetnici jsme měli zhruba tři dny na cestu do Čech. No a jak to celé probíhalo? Čtěte dále...

Fotogalerie

Cena ferry Benátky-Igoumenista: 320 euro
Cena ferry Igoumenitsa - Korfu (Kerkyra): 110 euro (tam i zpět, lístky se nedají koupit dopředu online...teda aspoň jsme nikde nenašli...ale jezdí toho dost během celého dne)

Korfu

Pantokrator - Old Perithia - Palaiokastritsa - Angelokastro - Kerkyra

Klášter Pantokrator

Na Korfu jsme dorazili v neděli večer a hned zajeli do prvního kempu severně od hlavního města Kerkyra. S Jirkou jsme si dokonce vzpomněli, že už jsme tam jednou nocovali. Kemp sice není u moře, ale potřebovali jsme jen přespat. Jediný postavený stan nás také utvrdil v tom, že už tu je minimálně na kempování dost po sezóně. Postavili jsme stany a šli se už za tmy projít po okolí. Vyšplhali jsme se na kopec nad kempem a nakonec skončili na terase jakési hospůdky se skleničkou ouza...zkusila jsem to vypít, ale nezaměnitelná chuť lékořice mně připomněla, že mi tenhle tradiční řecký, i když alkoholický, nápoj asi nikdy chutnat nebude. Ale snažím se s tím bojovat.

Kemp Korfu: Dionysus Camping - není u moře, cena 30 euro (4 osoby, 2 stany, 1 auto)

Stará cesta k Old Perithia

Další den jsme zahájili výjezdem na nejvyšší horu ostrova Pantokrator (906 metrů). Na vrcholu se nachází malý klášter ze 17. století. Celkovou atmosféru tohoto místa spolu s krásným výhledem na okolní ostrovy a pobřeží Albánie bohužel trochu kazí radiokomunikační vysílače a bufet pro turisty. Cestou dolů jsme narazili na odbočku na starou vesnici Perithia. Jedná se spíše o opuštěnou vesnici, kterou její obyvatelé z důvodu nedostatku peněz ponechali svému osudu a postavili si novou blíže u pobřeží. Každopádně stojí za zastávku, ale určitě k ní nejezděte do STARÉ cestě, na kterou jsme právě my narazili...pokud tedy neholdujete offroad jízdě. Ze začátku to totiž vypadalo docela v pohodě, ale cesta se stále více přiostřovala a naše Mazda si z ní odnesla bohužel i pár škrábanců na památku, ale projet se to nakonec dalo...jestliže teda nikam nespěcháte, nebo se nebojíte o své auto. Z vesnice se postupem času stalo turistické centrum, kde kromě ruin domů bez oken a střech, naleznete i několik taveren a penziónů, ke kterým samozřejmě vede i nová, rovná asfaltová cesta s velkou cedulí o dotaci EU. Ostatně těchto cedulí jsme na Korfu potkali vcelku dost, až to člověka nějak vede k zamyšlení. Po nové EU silnici jsme tedy sjeli k pobřeží a dali naše první koupání ve městě Roda. Zkusili jsme nakouknout i do přilehlého kempu, ale některým z nás se moc nezamlouvat. Nakonec jsme zakempovali na západní straně ostrova ve vesnici Palaiokastritsa.

Kemp Palaiokastritsa: cena - 26,5 euro (místa ve stínu, před kempem obchod, v blízkosti několik restauraci a barů), telefon 26630 41204; patří k němu i nedaleké apartmány Phivos Studios, 500 m od pláže

Diving: v blízkosti kempu jsme objevili jsme Achilleon diving center, bohužel jsme se s nimi nepotápěli, ale vše se zdálo velmi profesionální a přátelské, cena od 87 euro za 2 dives včetně půjčení vybavení.

Výhled z hradu Angelokastro

Následující den jsme se šli projít podél pobřeží až ke klášteru na malém poloostrově. Bohužel měli zrovna nějakou siestu, takže byl klášter v době našeho příchodu uzavřen. Ale i vyhlídka stála za to. Odpoledne jsme navštívili nedalekou zřícenu hradu Angelokastro. Byl postaven ve 13. století a později převážně sloužil jako opevnění proti Turkům (byl dokonce považován za druhé nejdůležitější opevnění na ostrově). Z hradu samotného se toho moc nezbylo, ale zachovala se tu malá kaplička, cisterny na vodu a hradní podzemí. Večer jsme se přesunuli do přístavu Gouvia a úspěšně se nalodili (Hunter 466).

Staré město Kerkyra (Korfu)

Poslední den před vyplutím jsme strávili v hlavním městě Korfu Kerkyra. Staré město je právem na seznamu památek UNESCO. Za prohlídku určitě stojí i Stará a Nová pevnost. Kousek od staré pevnosti jsme také objevili klidné místo pro relaxaci, takový plážový bar.

Plachtění Paxos, Antipaxos

Restaurace v městě Lakka

První den plavby jsme zamířili na ostrov Paxos (jižně od Korfu). V tu chvíli jsme ještě netušili, že se stane na dlouhou dva dny naším útočištěm před nezmary počasí. Jelikož vítr moc nefoukal, s plachtami jsem se ani nenamáhali a až do přístavu Gaios na jižním cípu Paxosu jsme jeli na motor. Večery jsme si už nějak zvykli trávit s dobrým jídlem v nějaké taverně.
Ráno jsme se rozhodli pro průzkum západní strany ostrova, které dominují hlavně strmé útesy, mezi kterými najdete skryté malé pláže a jeskyňky. Šnorchlovaní a průzkum jeskyní na gumovém člunu nám zabralo celý den. Jelikož mělo v noci trochu foukat, přesunuli jsme se na noc na sever Paxosu do přístavu Lakka a další ráno, tentokrát už na plachty, vyrazili na Antipaxos. Objevili jsme krásnou zátoku s malou pláží, kde jsme se plně sami nikým nerušeni cachtali. Večer se předpověď počasí zase trochu přiostřila a bylo rozhodnuto pro návrat do Lakky, kde bychom měli být před větrem a bouřkou dobře chráněni.

Přístav Lakka

V noci se neblahá předpověď bohužel naplnila a pršet nepřestávalo ani ráno. Pohled na rozbouřené moře a zásoby kinedrylu nás utvrdil v tom, že zůstáváme na Paxosu. Odpoledne jsme se šli alespoň vyvětrat na druhou stanu ostrova do Gaiosu (největší město ostrova). Bylo to nějakých 8 km, což je v podstatě maximální délka ostrova. Přístav v Gaiosu byl o dost rozbouřenější a pustější než na druhé straně ostrova, parkovalo tam s lodí jen pár odvážlivců. Cestou zpět, asi v půli cesty, nás zlákala jedna taverna. Paní, co nás obsluhovala neuměla ani slovo anglicky, s čímž jsme se zatím na ostrovech příliš nesetkali, ale vše co měli k jídlu nám ochotně ukázala a navíc to chutnalo skvěle. Celý večer už v podstatě nepršelo, ale na obzoru se stále blýskalo a kolem 11 hodiny začalo opět pršet. No a to vydrželo i další den. Kluci se alespoň pustili do oprav lodi. Něco už bylo domluvena s majitelem, od kterého jsme měli loď půjčenou, a další potřeba oprav se vyskytla za provozu. Já jsem dopila zásobu Božkova a doufala, že další den už se počasí umoudří a pustí nás pryč.

Posádka na plachetnici Hunter 466

Ráno už nepršelo, ale moře se stále nezdálo být z nejklidnějších. Naštěstí nás to táhlo po vlnách a s nataženou plachtou to ani moc nehoupalo. V půlce plavby se opět spustil pěkný slejvák, který v podstatě ustal až při vjezdu do přístavu Gouvia. Na Paxosu jsme také chtěli potápět (více o potápění ZDE). Jeskyně vypadly jako skvělá příležitost, počasí to ale nedovolilo (potápěčské centrum přímo v městě Lakka). O něco více štěstí jsme měli přímo v Gouvii. Ptali jsme se hned po příjezdu (telefon jsme dostali v dive shopu v marině) a domluvili ponor na další den. Náš průvodce Spiros se s námi dokonce přišel večer na loď domluvit. Byl to vcelku vtipný chlapík, ale když nás následují den vyzvedával a já na lodi viděla jen krátký neoprén, sympatie přešla.

Chobotnice

První ponor jsme dali kousek od malého ostrova, kde byl vrak plošiny - dive site Lazaretto.
Jak Spiros upozorňoval, tak viditelnost po deštích byla dost slabá (tak 5 m) a hlavně voda byla studená. Po 35 minutách jsem toho měla plné zuby a další ponor strávila na člunu. Samozřejmě, že ten druhý ponor prý byl lepší (dive site Vidos, v blízkosti byla klec s lachtany). Lepší viditelnost, Spiros našel velkou chobotnici a chvilku se s ní pral...dle jeho slov hrál...a vůbec. Ale co se dalo dělat, jen závidět:-) Kousek od místa ponoru byla také klec s lachtany, takže jsme po vynoření také mohli být účastníky prapodivné šou, kterou tam předváděli turistům. Zpátky v přístavu jsme se už jsme dobalili a vyrazili na cestu domů se zastávkou v Preveze, kam jsme pouze vezli našemu kapitánovi auto. Vzhledem k pozdní hodině jsme tam i přenocovali a užili si luxus hotelového pokoje a vlastní koupelny.

Kontakt na Dive centra Korfu:

Dive sites, Corfu, Greece

Corfu Diving Scubanauts Diving Center - http://www.scubanauts.gr/index.html
Professionals diving center - http://www.professionaldivingcenter.com/ (sídlí přímo v marině Gouvia, dostali jsme od nic kontakt na Spirose, nepotápěli jsme se s nimi, v říjnu už měli po sezóně a ponory nedělali).

Zajímavosti Paxos:
Ostrov Paxos je proslavený pěstováním oliv, všude zde narazíte na olivové háje a místo olej prý patří k nejlepším.

Hledáte zajímavé potápěčské lokality, odkazy na potápěčská centra, další tipy a rady? Koukněte na potápěčská místa, která jsme navštívili.

A jak jsme se dostali zpátky domů? Přečtěte si pokračování.