Cesta z Řecka: Thessaloniki - Skopje - Bělehrad

Thessaloniki (Řecko)

Bílá věž, Thessaloniki

První zastávkou na zpáteční cestě z našeho korfského plachtění bylo město Soluň. Původně jsme tu chtěli přenocovat, ale protože se nám trochu posunul plán, zdrželi jsme se je asi tři hodiny. Thessaloniki neboli Soluň je všeobecně proslavená slovanskými věrozvěsty Cyrilem a Metodějem, kteří vytvořili písmo hlaholici a přinesli staroslověnštinu na Velkou Moravu. Jinak je považována za neoficiální metropoli řecké Makedonie a spolu s předměstími je druhým největším městem Řecka.

Kromě slavných věrozvěstů má za sebou také bohatou historii. Byla založena už v roce 312 před naším letopočtem makedonským králem a pojmenována po jeho manželce Thessalonice, sestře Alexandra Velikého. Později se stala součástí římské říše a po mnohých bojovných nájezdem se ocitla na nějaký čas i v rukou Turků. Na začátku 20. století se celá oblast stala součástí Řecka. Historické památky byly ale z velké části zničeny několika zemětřeseními a velkým požárem roku 1917. I tak si ale zachovala řadu památek z éry římské, byzantské a ottomanské nadvlády a je právem součásti světového dědictví UNESCO.



Po trochu delším boji s místní dopravou jsme zaparkovali kousek o náměstí Aristoteles, odkud jsme pokračovali k Bílé věži (poslední zcela zachovalá věž z 16. st., součást byzantského opevnění). Poté jsme prošli k Rotundě, jedné z nejstarších sakrálních staveb města, původně vystavěné jako Diův chrám. Minaret nalepený k Rotundě je neprůstřelným důkazem místního prolínání kultur, stejně jako nedaleké turecké lázně...v době naší  návštěvy bohužel zavřené a mírné zdevastované. Narazili jsme také na rozsáhlé tržiště, kde se dalo koupit snad vše od oblečení až po všudepřítomné olivy a sladkosti.

Soluň má turistům určitě co nabídnout a dalo by se tu rozhodně strávit více času než jen pár hodin, ale my se rozhodli na noc přejet do Makedonie a jeho hlavního města Skopje. Jízda zabrala necelé tři hodiny a my využili čas na prostudovaní historie. V průvodci jsme se dočetli o dlouholetém sporu Makedonie a Řecka o užívání názvu "Makedonie". Řecko totiž považuje užívání názvu Republika Makedonie za jakousi falsifikaci řecké historie a neuznává ho. To se dokonce stalo hlavní překážkou vstupu Makedonie do EU a NATO a celkově to vede k jisté nevraživosti mezi těmito národy.

Skopje (Makedonie)

Fontána Alexandra Velikého,
Skopje 

Do Skopje jsme přijeli trochu nepřipraveni co se ubytování týče. Měla jsem adresy pár hotelů, ale když jsme k nim dorazili, zjistili jsme, že jsou vcelku daleko od centra, tak jsme se rozhodli hledat dále. V průvodci jsme našli hotel Square. Byl přímo na hlavním Náměstí Makedonie s výhledem na sochu válečníka (neoficiálně prý Alexandra Velikého, což také příliš nepřispívá ke sporu s Řeckem). Cena za pokoj byla 50 euro se snídaní. Jediný problém bylo parkování. Pán na recepci nám doporučil dvě místa s tím, že kde určitě zaparkujeme zdarma je u plaveckého bazénu. Ani nevím proč se také zmínil o dalším hotelu Centar přímo u bazénu. No a jelikož už byli někteří z nás trochu unaveni a hotel u bazénu vypadal dobře, skončili jsme nakonec tam (cena 50-55 euro vč. snídaně).

Večer jsme vyrazili do centra, které nás příjemně překvapilo. Vše bylo opravené nebo se opravovalo. Fontány tryskající do rytmu hudby, vítězný oblouk, mosty a budovy byly perfektně osvícené. Narazili jsme také na sochu a památník slavné rodačky Matky Terezy. Krátkou procházku jsme ještě společně zakončili pár panáky rakije - místní hruškové pálenky.  S Jirkou jsme ještě přešli přes Kamenný most z 15. století do starého města (Stara Čaršija - Starý Bazar), které je charakteristické svou tureckou zástavbou z 14. století. Historicky se zde totiž opět mísily nejrůznější kultury a stejně jako řecká metropole Soluň spadalo Skopje pod Východořímskou říši, později Byzantskou. Později se územní zmocnilo Bulharsko a Srbsko a 500 let se také nacházelo pod nadvládou Turků.  

Další den jsme ještě prošmejdili zbytek starého města, které je plné uliček s malými obchody a restauracemi. Vylezli jsme také na pevnost Kale, odkud je výhled na celé město. Bohužel i přes novou výstavbu, tak první čeho si všimnete jsou nevzhledná betonová monstra, které tu byla vystavěna po devastaci města zemětřesením v roce 1963. Celkově mám ale ze Skopje velmi příjemný pocit. Poměrně málo turistů, nízké ceny a vše opravené nebo se na lepším vzhledu zrovna pracuje, což by mělo být součástí jakéhosi plánu komplexního rozvoje města, k němuž Makedonie přistoupila pro jeho zatraktivnění.

Ubytování Skopje:
Hotel Centar, Bul. Koco Racin bb, 1000 Skopje Makedonija, www.hotelcentar.com.mk, hotelcentar1@gmail.com, +389 (0) 2 3210 430

pokus o Hotel Square, Nikola Vpcarov 2, 6th floor, 1000 Skopje, Macedonia, www.hotelsquare.com.mk, hotelsquare@mt.net.mk, +489 2 3225 090

Bělehrad (Srbsko)

Soutok Sáva - Dunaj, Bělehrad

Poslední zastávka s přenocováním před 900 km do Prahy byl Bělehrad. Dříve hlavní město Jugoslávie, po rozdělení se stal hlavním městem Srbska. Výhodná poloha na soutoku Sávy a Dunaje přispěla k jeho bohaté historii, která sahá až do dob římského impéria. Dokonce zde byly nalezeny i pozůstatky keltského osídlení. Na současném rázu města se to bohužel příliš nepodepsalo. Možná i díky tomu, že po ukončení turecké nadvlády Srbové všechny památky, které jejich přítomnost připomínaly, zničili. Nejstarším budovám tedy není ani 200 let. Nejzajímavějším komplexem je asi pevnost s rozsáhlým parkem Kalemegdan, odkud je jedinečný výhled na soutok řek. Kromě toho zde najdete vojenské muzeum (část exponátů je k prozkoumání i venku podél hradeb).

Do Bělehradu jsme dorazili opět navečer. Ubytování jsme měli vyhledané dopředu. Byly to apartmány, bohužel zase trochu dál od centra, takže jsme se pěkně prošli. Nevím, zda to bylo čtvrtí nebo celým městem, ale vzdáleně mi to připomínalo Žižkov...tak před 20 lety. Navíc bylo všude dost mrtvo. Za cíl jsme si zvolili hlavní třídu Kneza Mihaila (knížete Michala), což byla pěší zóna, která mi pro změnu připomněla Příkopy. No a když jsme došli až k pevnosti s tenisovými kurty, nemohla jsem se ubránit přirovnání k Vyšehradu.

Další den jsme se vrátili do centra a zavítali také do slavné uličky Skadarlija, která je oblíbená hlavně u umělců a je považována za "Montmartre" srbské metropole. Kolem poledne tu žily hlavně restaurace, takže jsme dali poslední oběd naší dovolené a vyrazili na cestu domů.

Ubytování Bělehrad:
Agape Downtown, Rtanjska 5a, www.agapeapartmani.in.rs, +38163205951