Výlet z Manly na Spit

Tak jak koukám na ty naše články a fotky, tak jim trochu chybí chronologie. No v každém případě ani tyto fotky nebudou výjimkou. Hlavně jedna jejich část je z doby, kdy ještě u nás bydlela Míša a já chodila do práce. Trochu mě v tu dobu naštvalo, když jsem trávila další sobotu v práci a Míša s Jirkou a ještě s nějakými Míšinými spolužáky, vyrazili na túru z Manly na Spit bridge. Ale neuběhlo ani půl roku, když Míše přijeli kamarádky z Čech, a šlo se na túru ještě jednou. Tentokrát i se mnou a dokonce i s Jirkou. I když jsem měla trochu obavu, jestli se nebude mezi všemi těmi ženskými bát. Nakonec si ale vzal s sebou svůj nový foťák a byl spokojený.



Už jednou v zimě jsme se snažili s Jirkou tuhle cestu zdolat, ale několikahodinový vydatný déšť nám asi v polovině zhatil naše plány. Když jsme šplhali do prvního kopce, dost jsem si zavzpomínala, jak tam všude tekla voda a nedalo se to vůbec projít. Tentokrát bylo ale pěkně, hned na prvním kopci byl dokonce pojízdný stánek se zmrzlinou a také jsme stihli dojít za světla na Spit bridge, což se pro změnu nepovedlo minulé výpravě, ve které jsem nebyla.
Jinak celý tenhle výlet je dlouhý asi 6 km a vede podél pobřeží...občas úplně po pláži a občas se člověk musí pěkně drápat do strmého kopce. Odkud je ale povětšinou nádherný výhled na přístav a oceán. Na hřebenu jsou také k shlédnutí jakési pozůstatky aboriginského umění. Jsou to v postatě takové rýhy ve skále a krom několika ryb, musí člověk zapojit hodně fantazie, aby si pod tím dokázal něco představit. Také jsme ještě zkoukli místní maják a mne uchvátila lodní kavárnička na jedné z pláží.
Když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně jediný Jirka tuhle cestu absolvoval třikrát (jednou teda jen do půlky) a troufám si říct, že už ho asi nikdy nebudu nutit ji znova absolvovat. Je to rozhodně krásná procházka, ale vidět to víc jak třikrát už je trochu zvrhlé. Navíc, jak jsme se teď přestěhovali, máme spoustu jiných míst, kam se musíme podívat, no a času na všechno je samozřejmě málo. No znáte to...