Výlet do Newcastlu

Samozřejmě jsme ale měli větší důvod k výletu, a to udělat zatěžkávácí zkoušku pro naše auto. Přeci jen jsme ho potřebovali někde vyzkoušet, při cestě na nákup se to nestihne. Napoprvé jsme pro něj zvolili jednoduchou cestu po místní dálnici s označením 1. Bohužel nejen samotné označení této dálnice připomínalo naši D1. National 1 působí takovým betonovým dojmem. Jediným plusem oproti Čechám jsou dobře značená odpočívadla se záchody, kde je zadarmo podávána káva s mlíkem, čaj a sušenky. Síť takových odpočívadel je prý po celé Austrálii (jsou na to upozorňovací cedule a reklamy, často s textem Stop. Revive, Survive.) a důvodem je donutit řidiče dát si při jízdě na dlouhé vzdálenosti občas pauzu. Pravda je, že nás to skutečně přesvědčilo zastavit - jsme Češi a kafe zadarmo přece nepřejedeme, no ne? Asi za dvě hodiny obezřetné jízdy jsme dorazili do Newcastlu. Městečko pěkné, takové vesnicovité. Žádné výškové budovy, placka široko daleko, plážičky... Akorát desítky tankerů po celém obzoru trochu kazily panoráma. Později jsme se od Adriany dozvěděli, že ty všechny tankery tam čekají na naložení uhlím.
Lidí se stejným nápadem bylo víc, takže v tom městečku nebylo skoro k hnutí. Sice překáželi, ale aspoň jsme úplně bez problémů našli loď. Dva tažné čluny k ní měly natažená lana, a kvůli tomu bylo celé okolí uzavřené a lidi koukali jen přes ploty z několikasetmetrové vzdálenosti. Takže jsme oběhali několik pozorovacích lokalit, abychom nakonec zjistili, že zblízka jí stejně neuvidíme a že první místo, pláž, bylo ke koukání nejlepší (můžete posoudit z fotek).
Každopádně loď jsme viděli, auto se osvědčilo, počasí bylo na takový výlet parádní, takže celkově se to vyvedlo.
Komentáře
Okomentovat