Velrybokoukání

Každý rok začátkem zimy (hlavně červen až červenec) táhnou kolem pobřeží Austrálie na sever velryby (anebo verlyby, jak kdo chce). Cestují do tepla, aby tam porodily malá velrybata, a potom se zase kolem října vracejí na jih, do chladných vod Antarktidy, kde mají (asi) víc žrádla. Plují celkem pomalu a dost blízko pobřeží. Jelikož nejsou moc stydlivé a často připlují až k lodím, dělá to z nich dost zajímavou atrakci a lidi se na ně jezdí dívat. Po místním se tomu říká whale watching.



To jsme si nemohli nechat ujít, takže jsme minulý víkend po dlouhé době vyrazili na výlet. Díky spolubydlící Adrianě jsme dostali lístky dost výhodně od Matilda Cruises, což je jedna z velkých společností pořádající výletní plavby. Na lodi startující v 13:15 z Darling Harbour nás bylo až hanba, osm Čechoslováků a desítky dalších lidí. Dokonce nás bylo tolik, až jsme se tam nevešli a kapitán sliboval hory-doly, aby někdo vystoupil (prodali moc lístků a překročili kapacitu). Nakonec jsme ale vypluli, celkem rychle se vymotali z Sydney Harbour a dostali se na oceán. Houpalo to hezky, to se musí nechat. Kvůli těm vlnám se ale dost špatně sledovalo, co kde plave.
Velryby se smí pozorovat, ale nesmí se rušit, takže lodě nesmí používat sonary a podobné věcičky, a nesmí se k nim přibližovat na méně než 150 metrů (pokud si správně pamatuju). Pokud ale velryba připluje k lodi blíž sama, je to v pořádku.
Po chvíli ježdění sem a tam jsme za pomoci posádky, jejích bystrých očí a především jejich vysílačky, ty velryby našli. Plují tudy převážně South Right Whale nebo Humpback Whale. My viděli Humpback. Aspoň to tvrdil ten člověk, co nám do repráků neustále něco vykládal - celkem zajímavě, mimochodem. Popravdě, to viděli je možná malinko přehnané. Očekávali jsme, že velryby hnedka jak nás zpozorují, pěkně slušně připlují, párkrát zapózují pro fotografy, vyskočí z vody, a až si je všichni dostatečně nafotíme, spořádaně zase poplují dál. No, a tak to teda nebylo ani omylem. Zpočátku jsme zamířili směrem k jiné whale-watchingové lodi, která je už pozorovala. Ti měli kliku, velryby přišli až k nim a chvíli se tam i motaly, skákali, otáčeli a vůbec dělaly lecjaké skopičiny. My je zahlédli jen z dálky, převážně jen jak vydechovaly. Výdech je dost výrazná věc, nad hladinou se zničeho nic objeví víc než metr vysoký i široký oblak vody a vzduchu. Na můj vkus je to dost slušné odfrknutí, kdyby měly třeba rýmu, ale ony to dělají každou chvílí, v intervalu 5-10 minut. Prý dost páchne rybynou (kdo by to byl řekl). Ač jsem to v tu chvíli nevěděl, při přibližování k téhle lodi se mi podařilo vyfotit jednu velrybu ve výskoku. Za celý zbytek výletu jsme pak už nic takového neviděli. Vlastně ani v tu chvíli, zjistil jsem to až druhý den doma při prohlížení fotek. No dobře, Gábina to zjistila. Během dalších pár hodin jsme mockrát zahlédli výfuky, několikrát ploutev a hřbet, když rybky vykoukli nad hladinu, anebo mrsknutí ocasem. Ani nevíme, kolik kousků jsme dohromady viděli, pár jich bylo, ale žádný dav.
Když se začalo šeřit, vyrazili jsme zpět do přístavu. Cesta proběhla v klidu, nikomu nebylo špatně. Teď prý musím napsat, že celou dobu byly velké vlny a Gabča byla statečná a neblinkala! Mezi námi, zas takové hrdinství to nebylo, jelikož do sebe naprala dvě protiblinkací pilulky. Ale velké vlny byly, to je pravda. Je to poznat i z fotek, jsou občas znatelně rozvlněné.
Fotky jsou jednak naše vlastní a jednak od Daniela, mého šéfa.

Pro zájemce jsem našel tohle celkem pěkné video, jak a proč ty velryby vlastně cestují (anglicky, ale obrázky jsou celkem srozumitelné).