Ústřice
Jirka si ne a ne dát pokoj, až jsme se jednoho odpoledne ocitli opět na rybím trhu. Tentokrát s jasným cílem (aspoň pro Jirku), a to poprvé ozkoušet ústřice. Já jsem se raději držela zpátky a dala si nevinně vyhlížející seafood cocktail, kde byli kousky ryb, kraba, mé oblíbené baby barbecue chobotničky a kalamary. Vše jsem si nechala pečlivě nandat a šla vyčkávat na ten Jirkův, snad ještě skoro živý, zázrak. No co vám budu povídat... rozpůlené škeble se slizem uvnitř a citrónem. Výjimečně jsem ani nezáviděla a držela se svého talíře.
Jirka svou konzumaci docela komentoval a jelikož jsem děvče zvídavé, tak jsem po pár minutách přemlouvání... hlavně sama sebe... také strčila jednu tu mrchu do pusy. No řeknu vám... zlatý knedlo vepřo... Bylo to takový divný a navíc se mi to toho labužnického požitku přimíchalo ještě pár úlomku jejich domečku, takže mi to trochu chroupalo. Naštěstí jsem si nechala trochu svého jídla na zajedení. Myslím, že to byla moje první a také poslední ustřice.
Jirka to statečně dobaštil se slovy, že to nebylo špatné (podle mě kecal), ale pro jednou stačí.
Jirka svou konzumaci docela komentoval a jelikož jsem děvče zvídavé, tak jsem po pár minutách přemlouvání... hlavně sama sebe... také strčila jednu tu mrchu do pusy. No řeknu vám... zlatý knedlo vepřo... Bylo to takový divný a navíc se mi to toho labužnického požitku přimíchalo ještě pár úlomku jejich domečku, takže mi to trochu chroupalo. Naštěstí jsem si nechala trochu svého jídla na zajedení. Myslím, že to byla moje první a také poslední ustřice.
Jirka to statečně dobaštil se slovy, že to nebylo špatné (podle mě kecal), ale pro jednou stačí.
Komentáře
Okomentovat