Na velikonoční prázdniny jsme naplánovali kempovačku v
Minnie Water, malé pobřežní vesničce asi 600 km severně od Sydney. Teda původně tam měli jet naši známí z Brisban už přes vánoce, ale díky Covidu a lockdownu to museli zrušit a posunout to až na další prázdniny. Jelikož tu byl od té doby covidový klid, dost nás překvapilo, když celé Brisbane šlo tři dny před plánovaným odjezdem zase do lockdownu. Naštěstí se z těch asi 10 případů vylízali a všichni jsme se tam první prázdninový den úspěšně sešli.
Cestou jsem ještě udělali zastávku v Port Macquaire, kde jsme naprosto neočekávaně nabrali na jednu noc další rodinku. Měli jsme s sebou totiž pro jistotu náhradní stan, neb ten náš nový jsme ani nevybalili a oni měli náhodou čas. Pěkně se to sešlo.
První večer bylo super počasí. Děti vlezli i do bazénu a my zvládli úspěšně postavit všechny naše obydlí...nový stan i nové gazebo. V neděli ráno jsme vyrazili do vesnice, k obchodu a pláži, což bylo vlastně jedno místo. Docela foukalo, takže jsem měli dobrou příležitosti vyzkoušet i naše létající draky, které vozíme už rok v autě pro případ. Jeden to bohužel nepřežil. Odpoledne jsem vyrazili na průzkum okolí. Večer se k nám přidala další partička, která stylově dovezla cukroví, velikonočního beránka a jidáše. Moc jsme se na ně těšili...na ty kamarády samozřejmě.
Na další den jsme naplánovali velikonoce. Sice byla teprve neděle, ale od pondělka mělo pršet. Při dělání snídaně jsme bohužel zjistili, že nám v noci někdo ukradl velkou bednu s kempovacími věcmi, nádobím a částečně jídlem, kterou jsme měli nechanou před stanem. Po krátkém průzkumu jsme zjistili, že nejsme jediní. Potkali jsme ještě pár lidí, stejně zmatených jako my. Těm většinou ukradli lednice s alkoholem. V našem případě takové štěstí neměli, protože obsah bedny byl spíše praktický, ale museli jsme se zbytek pobytu obejít bez par věcí, jako škrabka, nůž, nějaké plastové nádobí, trocha jídla (nic zásadního), pánvičky, mlýnku na kafe, samotného kafe apod.) Nejhorší bylo, že jsem si nepamatovala, co v té bedně bylo, takže ještě doma dva týdny po návratu jsem objevovala, co mi chybí.
I přes tohle ranní rozladění jsem připravili holkám Egg hunt (hledání vajíček). Už jsme ve fázi, kdy je potřeba podrobná mapa okolí s lokalitou vajíčka. Takže nejdříve jsme potřebovali nakrestlit mapu. Pak jsme se pustili do barvení. To se nám povedlo až na třetí pokus, neb jsme poprvé použili jakousi gázu, která nepropouštěla vodu a tudíž ani barvu. Napodruhé jsme už použili normální obinadlo, ale pro změnu vajíčka naprosto odmítla barvu. Na třetí pokud jsme oholili všechnu cibuli, co jsme s sebou měli a huraaa vajíčka obarvená i s obtiskem lístku.
Odpoledne jsme šli na procházku. Tentokrát na jih. Počasí se už začalo horšit, ale nepršelo a bylo teplo. Po plážích se dalo jít kilometry. Část pláže byla přístupná i autem, což mi furt přijde trochu divné. Při návratu ke kempu už začalo slabě pršet.
Od pondělí jim ta předpověď počasí začalo dost vycházet. Nepršelo nonstop, ale celý den byly vydatné přeháňky. Naše část výpravy se rozhodla pro přejezd do vedlejšího "městečka" Wooli, které na mapě vypadlo o chlup větší než Minnie Water...ale to asi každé. Našli jsme tam dokonce i kaféčko, které mělo ale otevřeno jen do 10 ráno. My tam byli v půl jedenácté, takže žádné kafe. Také obchod se vším včetně benzínu. Restaurace a bowling klub s restaurací. Prošli jsem pláž, na které bylo díky špatnému počasí vyplaveno cokoliv...hlavně žahavé medúzy a další převážné modří živočichové a projeli dvě ulice, které představovaly město. Cílem cesty bylo dovézt nějaký oběd, tak jsme to po chvilce otočili k thajské restauraci, která byla součástí jiné restaurace. I když působila otevřeně a podle všech dostupných informací měla být otevřena, nebyl v ní žádný personál. Chvilku jsme tam čekali, pošli liduprázdnou kuchyni a sklad až pak jsme se dozvěděli, že by měli mít otevřeno, ale že tu nikdo není (což bylo zjevné), tak že asi nemají. Náhrádní plán byla čínská restaurace v bowling klubu, kde jsme již nakoupili. Jídlo rozhodně neodpovídalo ceně. Dalo se to sníst a bylo to vcelku chutné, ale za těch 30 dolarů za porci to rozhodně nestalo. Nevýhoda odlehlého místa.
V úterý už jsem odmítla být v dešti ve stanu, tak jsme vyjeli do nejbližšího města, kde se dalo něco dělat, což byl 100 km vzdálený Coffs Harbour. Našla jsem malé akvárium, kde měli asi dvouhodinový program. Pak jsme zajeli na oběd a ještě prošli pěknou botanickou zahradu. Díkybohu nepršelo. Celkově jsme se tam dost zadrhli a vraceli jsme se až za tmy. To není v Austrálii pro průjezd národním parkem zcela ideální. Také rodiče Sofinky, která byla s námi už bylo trochu nervozní, kde jsme.
Středa už docela šla. Měl to být poslední deštivý den. Sice to bylo tak 5 minut slejvák a 30 minut sluníčko, ale dalo se i jít ven. Chtěli jsme jít kouknout do vedlejšího kempu
Illaroo campground, který byl asi 2 km daleko hned na pláži. Najít ale cestu k němu, která by se dala zdolat suchou nohou, byl docela oříšek. První cesta za vesnicí byla hned na začátku celá pod vodou. Druhá cesta po pláži nás dovedla na rozcestí, kde jsme mohli zvolit cestu s vyhlídkou...lákavé...ale po pár metrech jsme museli zařadit opět zpátečku kvůli vodě. Třetí cesta a několik přeháněk nás konečně dovedli do kempu. Tenhle kemp...teda spíš tábořiště...bylo trochu více "přírodní", ale skoro všechna místa měla super výhled přímo na pláž. Byli tam pěkné elektrické BBQ stoly a pitná voda, ale co se týká sociálek, tak jen zapáchající suché záchody a žádná sprcha.
Od čtvrtka už nás dle předpovědi čekalo azuro. Jaké bylo moje roztrpčení, když jsem se probudila do tradičního deštivého rána. Tenhle den mě naprosto otrávil. Snad v celé Austrálii svítilo sluníčko jen my byli pod nějakým blbým lokálním mrakem, který se nad námi točil celý den. Až večer přestalo pršet a my šli aspoň na chvilku k moři, kde jsme samozřejmě opět zmokli. 😠
Takže až v pátek, po týdnu kempování, přestalo konečně pršet. Vyvalili jsme se na pláž a zůstali tam celý den. Holky jezdili na bodyboardu a docela jim to šlo. Na oběd jsem koupili akorát masové koláče a sausage roll v místním obchodě. Vše bylo úžasné a dobré. V podobném režimu proběhla i sobota a neděle, kdy už jsme se museli sbalit a po poledni vyrazit do Sydney. Na oběd jsme se zastavili v Coffs Harbour a domu dojeli v devět večer. Anča to naštěstí zabalila už v autě před Newcastle, takže doma proběhla jen sprcha a přesun do postele.
Jo také jsme si jedno ráno přivstali a viděli takovýhle krásný východ slunce.
Komentáře
Okomentovat