Polovina října už nám přinesla krásné letní teploty přes den . Zato v noci furt byla pěkná kosa. Ale přesto jsme se nechali přesvědčit na jednodenní kempovačku na Crossland. Předpověď říkala devět stupňů v noci a i přes můj týdenní monitoring se nestala přívětivější. No nic. Sbalila jsem na spaní, co se dalo. Kromě spacáku ještě dvě velké deky a hroumadu teplého zimního oblečení včetně zimní bundy, kterou jsou za dobu, co jsme v Austrálii vytáhla jen jednou asi na hodinu ve Snowy Mountains a i tam to bylo přehnané.
Jelikož vše organizoval Tomaš, který to má zaprvné na Crosland dál a navíc chodí vždy pozdě, věděli jsme že spěchat nemusíme. Takže i když jsme si dávali na čas, přijeli jsme překvapivě...první. Na začátek jsme se prošli po okolí a děti naskákali do vody. Nedávno kolem vypalovali les (preventivně) a bylo to dost znát. Po krátké procházce jsme začali stavět stany a ještě za světla hledat dřevo na podpal. Měli jsme sice sebou dva pytle dřeva, ale měla jsem neblahé tušení, že každá větvička na spálení se bude v noci hodit. Navíc jsme tím vlastně čistili okolní les od případných požárů.
K večeři byly tradičně buřtíky. Pak děti párkrát oběhly kemp, trochu poprudily a postupně ulehly do stanů. Marně jsem se snažila Anču přesvědčit, že bude v noci zima, marně jsem ji dvakrát nandávala ponožky, marně jí příkrývala, marně několikrát zapínala do spacáku. Stejně jsem i o půlnoci našla bez ponožek a ráno dokonce bez spacáku. A zima ji samozřejmě byla. Naštěstí musím uznat, že to nebylo až tak tragické. Jinak v průběhu noci opravdu klesla teplota na devět stupňů a my postupně spálili vše co se dalo a posouvali se blíž a blíž k stále se zmenšujícímu se ohni. Ještě před půlnocí jsme dopili poslední zásoby rumu a odebrali se ke spánku.
Ráno bylo mrazivé, ale krásné. Všude klid až na tý ptáky. Pářilo se z lesů a děti si stěžovaly na zimu. Jakmile se alespoň na jednu stránu tábořiště dostalo sluničko, děti se tam přesunuli a přestaly si stěžovat....takže byl zase klid. Bohužel jen do doby než se začali sjíždět piknikáři a kajakaři. Dopoledne jsme pomalu sbalili stany, děti se vyblbly v řece a jelo se pomalu domů. Sice krátké, ale sezónu jsme zahájili.
Komentáře
Okomentovat