Kempování na Crossland Reserve

Jeden březnový víkend jsme zase oprášili naše kempovací vybavení a vydali se na Crossland Reserve, což je takové malé tábořiště kousek od Hornsby...tedy od místa, kde teď aktuálně bydlíme. Balili jsme se tudíž v docela velké pohodě s tím, že když se něco zapomene, můžeme se pro to domů otočit. Ráno jsme moc nespěchali a stavili jsme se ještě na nákup čerstvým potravin a náhodou jsme na parkovišti potkali také naše spolukempovače Jelenu a Tomáše. Jejich syn Maxim prý už od rána nebyl v úplně dobrém rozmaru, takže si protáhli nákup o snídáni a hřiště, takže jsme byli na Crossland Reserve celé dopoledne sami.


Samotné tábořiště nás příjemně překvapilo. Velká louka, hřiště pro děti, malá řeka, spousta BBQ stolů. Jediné mínus bylo, že parkovat se mohlo jen na parkovišti, takže jsme museli všechny věci odnosit. Příště musíme přeci jenom trochu více optimalizovat. Postupně tam najelo dost lidí na jednodenní piknik, ale většina se odpoledne sbalila a večer tam zůstalo jen pár stanů. Po prvotním průzkumu jsme začali hledat vhodné místo na stany. To se nakonec ukázalo komplikovanější než se na první pohled zdálo, protože část louky byla zaneřáděná od kachen a další byla v blízkosti vzrostlých Gumtree, které mají občas za špatného počasí tendenci padat.

Nakonec jsme našli pěkné místo kousek od vyhrazeného ohniště, takže jsme mohli večer spálit dřevo, které nám zbylo z předchozího kempování v Cattai NP a leželo nám čtyři měsíce v garáži. Po obědě dorazil zbytek lidí a začali se stavět stany. Teda až na Jelenu a Tomáše, kteří vyčkávali, zda bude jejich synek v dobrém rozmaru na to, aby přenocovali. Nakonec se rozhodli, že zůstanou, ale jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že s sebou nemají stan (mimochodem se jedná o stan asi pro 8 lidí a myslím, že je opravdu těžké si nevšimnout, že chybí v kufru malého SUV). Nebudu rozebírat, kdo byl pověřen balením stanu a kdo za tento malý problém mohl, ale naštěstí se s tím poprali statečně a Tomáš vyrazil domů pro stan. Když asi po 45 minutách přijel zpět a pomohli jsme mu ho postavit, zjistili pro změnu, že nemají dost

spacáků...no prý měli v postatě jeden spacák pro 2 dospělé a jedno dítě. K tomu už asi není co dodat. V každém případě Jelenu jsme už ten večer moc neviděli a ráno bylo jen kolem 14 stupňů, takže správný počet spacáků by se opravdu hodil.

Anča jinak byla ve svém živlu. Pobíhala po tábořišti, lovila velké ještěrky Goanna a řádila v nafukovacím bazénku. Večer samozřejmě také nechyběla u grilování. Celé odpoledne si chtěla hrát ve stanu, což se samozřejmě změnilo v okamžiku, kdy měla jít spát. Takže asi do 10 hodin ještě prudila venku. V neděli jsme vyzkoušeli pustit Anču do řeky. Na břehu bylo sice bahno, ale uprostřed byl krásný písek a čistá voda. Odlivem se v řece dělali písečné ostrůvky  plus bylo krásné počasí. Kolem druhé odpoledne jsme Anču posadili do auta a už při výjezdu z parku byla tuhá a dospávala to ještě doma v postýlce.