Great Barrier Reef
Den první
Stan jsme sbalili kolem půl šesté a se dvěma úhlednýma taškama vyrazili k recepci. Byli jsme domluvení s manažerkou, že nám je tam uschová. Paní už skutečně čekala, přestože normálně otevírají až v sedm nebo půl osmé.
V šest přijel minibus Prodive řízený Japoncem s tragickou angličtinou, spíš japgličtinou teda. V tu chvíli jsme ještě netušili, že je to náš budoucí instruktor. Jinak bychom asi trochu znervózněli. Spolu s námi nasedli u kempu ještě dva Němci. Postupně se bus naplnil a za pár minut nás dovezl k obchodu Prodive v centru Cairns.
V obchodě jsme se zapsali, naložili své věci a trpělivě čekali, než se seběhlo dohromady asi třicet lidí. Ti se pak postupně nasoukali do busů a nechali se, včetně nás, odvézt do přístavu.
Loď Scubapro je na míru dělaná potápěčská loď pro maximálně 36 lidí. Bydlení je ve dvoulůžkových pokojích a místa byla všude spousta. Kapacita byla skoro vyčerpána, bylo nás 33 a dalších šest lidí z posádky - skipper, kuchařka, supervisor a tři instruktoři. Z pasažérů bylo asi dvacet lidí, kteří si dělali Open Water kurs, 10 certifikovaných potápečů, kteří se přijeli jen potápět (tj. neučit), a tři s Advanced kursem - my dva a Angličan Rogan.
Hnedka po vyplutí začal proslov supervisora Areka, původem Poláka (mluvil výborně, ale ano, poznali jsme přízvuk). Dozvěděli jsme se pravidla, plán, a tak dále. Mimojiné i to, že cesta na útes je trochu "drsnější", prostě že to houpe. A v tomhle nekecal. Musím přiznat (Gabča by to sem stejnak napsala), že i mě, ostřílenému námořníku, bylo blbě. Ne úplně, zkrátka jsem jen neměl chuť jíst a ty dvě hodinky jsem proseděl venku pozorováním obzoru. Mořská nemoc je prevít.
Po celkem asi třech hodinách jízdy (první hodina byla klidná) jsme dorazili k cíli dne, útesu Milln Reef. První místo se jmenovalo Petaj. Bylo asi jedenáct dopoledne a tohle byl tak zvaný fun dive, ne součást výcviku. Dostali jsme briefing o tom, jak tohle místo vypadá a kam máme plavat, naskákali jsme do vody a prohlíželi první kus vnějšího bariérového útesu. Poprvé jsme poznali, jak teplá voda tu je - 26C i v 16 metrech! Bohužel tenhle první ponor skončil rychleji než jsme čekali, poněvadž jsem se špatně zatížil a udržel se pod vodou jen necelou čtvrthodinku, pak jsem musel ven a přidat si na pás další kus olova. I přesto jsme stihli zahlédnout pár rejnoků a hromadu ryb. Druhý ponor byl po obědě na stejném místě, to už bylo o mnoho lepší.
Navečer jsme přejeli na jinou lokalitu, Whale, nicméně stále stejný útes. Tady započal náš trénink s instruktorem zvaným K nebo Ksan (asi přezdívka, jeho japonské jméno si nepamatuju). Ano, náš ranní řidič. První na řadě byl Navigation Dive, což by mělo být k tomu, aby člověk pod vodou nezabloudil, ideálně i doplaval, kam má. Toho nám dvěma je dost třeba, jelikož většina našich dosavadních ponorů byla s instruktorem nebo průvodcem, kteří místo znají, ale sami se občas plácáme a spíš odhadujeme než víme. Při tomhle ponoru jsme poprvé zahlédli želvu (green turtle), také rybku s legračním jménem bullethaed, která má takový hrbol na hlavě.
Po ponoru následovala večeře, která byla stejně jako oběd báječná. Vůbec jídlo na lodi bylo dobré a především ho bylo hodně. Možná že za pozitivní posouzení kvality mohla i fyzická únava, ale myslím, že i bez ní by mi to chutnalo.
Po večeři přišla pro nás zatím nejzajímavější a taky možná nejobávanější chvíle - noční ponor. Ten jsme ještě nezažili a jelikož se člověk tmy přirozeně bojí, zvlášť když neví, jaká havěť tam dole zrovna plave, šli jsme tam asi jen proto, že jsme museli - byla to nutná součást kursu. Vyzbrojeni baterkama jsme my čtyři (3 studenti a K) a pár dalších lidí nasákali do tmy. Tady nebylo moc úkolů, v podstatě jsme si zkusili noční navigaci a jinak jsme jen plavali, blbli s baterkama, koukali a K nám ukazoval, co kde našel - spící želvu zaklíněnou v útesu, chobotnici a další. Nakonec z tohodle byl nejlepší ponor za celý den.
Utahaní ze čtyřech ponorů jsme šli spát brzy poté.
Poznámka pro budoucí generace potápníků:
Potápění na Great Barrier Reef je možné dvěma způsoby, záleží na společnosti. První, který my preferovali, je tak, že zůstáváte na stejné, lodi po celou dobu. Druhá možnost je jet z Cairns "taxíkem", který pouze dopraví na jinou loď, která stabilně kotví na útesu. V tom vidím nevýhodu, že se na ní točí více lidí, takže během těch tří dnů se kolem vystřídají třeba dvě tři skupiny.
Den druhý
Druhý den začal velmi časně, jelikož první ponor byl v sedm. Skutečně už přes sedmou začal briefing a krátce po sedmé jsme byli ve vodě, náš výcvik pokračoval při Deep dive. U toho si zkoušíme ponor do hloubky pod 18 metrů, kam jsme až dosud měli povoleno lézt. Není to až takový rozdíl, snad jen legrační hra s odhadem času nás pobavila (jde o takovou ukázku, jak na myšlení člověka působí stlačený dusík). K nám ukázal, jak s rostoucí hloubkou mizí barvy a pak jsme se čistě nevýukově porozhlédli kolem, proplavali úplně fantastikou soutěsku, kam nás zavedl K, a po asi půlhodině se už chystali na snídani. Ta chutnala dvojnásob.
S dokončením Navigation, Night a Deep Dive skončila pevná část výcviku, další specializace byly na našem výběru. Ze čtyřech možností jsme si všichni tři vybrali Photography a Underwater Naturalist. Tohle měly být naše náseldující ponory. Nejprve ale loď přesídlila na útes Flynn Reef, potápěcí místo zvané Tennis Courts. Dopoledne přišel na řadu Underwater Naturalist, u kterého jde jen o identifikaci věciček, co najdete pod vodou. Především těch přirozených, ne plechovek a pneumatik (které na GBR naštěstí ani nejsou). Za úkol jsme dostali určit pět druhů ryb, čtyři živočichy a dvě rostliny. Zní to jednoduše, a dokonce by to i bylo jednoduché, vzhledem k faktu, že těch potvor tam byly všude na dohled stovky. Ale zkuste si zapamatovat, jak ta zatracená kytka nebo korál vypadá, a udržet to hodinu. O rybách nemluvě - sice si dobře pamatujete černobílou pruhovanou, ale měla černý pruh i na ocase nebo ne? Anebo měl ten Nemo jeden nebo dva bílé proužky? Nakonec se to se špetkou fantasie podařilo.
Na tomhle místě shodou okolností kotvila ve stejnou dobu i další loď Prodive, Scubapro II. Jeden anglický pár, který zrovna nevynikal navigací, omylem po ponoru vylezl na tuhle druhou loď. Byla to celkem legrace, zajel pro ně člun a celé odpoledne si z nich supervisor dělal legraci.
Po obědě jsme měli docela dost času, protože tentokrát byly čtyři ponory rozděleny do celého dne, ne jen do půlky jako včera. Čas jsme strávili většinou odpočinkem, čtením, prohlížením tabulek s rybkama, a podobně.
Na odpolední ponor jsme se opět posunuli po útesu, na Gordon's Mooring. Vyfasovali jsme foťáky Canon S-něco, celkem slušný. Pochopitelně se to neobešlo bez potíží - u Gabčina foťáku se hned po skočení do vody zasekla spoušť (na což jsme pod vodou teda nepřišli), takže prvních skoro deset minut jsme si s foťákem hráli a pak jsme ho zavrhli jako nepoužitelný. Fotil jsem tedy jen já. Ač na své suchozemské výtvory jsem celkem pyšný, pod hladinou to byla tragédie, nemluvě o nemotornosti, s jakou jsem se pohyboval, protože jsem se věnoval foťáku. Ale neodradilo mě to, příště zkusím znova. Pár z těch pokusů můžete vidět v galerii. Gabča byla z tohodle ponoru taky trochu otrávená, celkem pochopitelně. Na lodi jsme se dohodli, že si Gabča vezme foťák na další ponor následující den znovu. Při tomhle ponoru byla voda už plná lidí, protože 20 lidí z Open Water kursu právě dokončilo svoji certifikaci a vrhli se do vody samostatně, což vytvořilo docela dav.
Večer přišel další noční ponor, a pro nás první příležitost zkusit si ho sami, jelikož v tu chvíli jsme už směli. Ačkoliv jsem byl trochu unavený, šli jsme na to, a docela nám to i šlo. Každopádně jsme se neztratili a něco i viděli. Před vynořením jsme ještě chvíli pod lodí pozorovali velké ryby (wrass - nevím, jak se jim říká česky) a dokonce pár žraloků (druh nevím, nebyli ve tmě vidět tak dobře, ale byli to asi nějací reef sharks, možná Black nebo White tip).
Spát jsme šli ještě unavenější než včera, a za sebe můžu říct, že jsem spal snad ještě dřív, než jsem dolehl.
Den třetí
První ponor byl ještě dříve než včera, už v půl sedmé. Důvod byl prostý, byl poslední den a my se snažili stihnout tři ponory ještě nž odjedeme zpátky do Cairns. Stéle stejné místo. Naše navigace se skutečně zlepšila a už jsme dokázali nejen najít, co jsme hledali, ale i trefit zpět. Mimojiné jsme konečně potkali žraloka za denního světla, těmhle se říká Grey Reef Shark. Relitivně malí a plaší, zvlášť co je pár lidí za námi vyděsilo a oni uplavali.
Druhý ponor po snídani byl pro Gabču fotografický, tentokrát na místě nazvaném Coral Garden. Já jsem jen navigoval a hlídal, aby Gabča neměla při focení potíže. To se vyvedlo a oba jsme si to skvěle užili, Gabča dokonce vyfotila pár dobrých fotek. Já navíc navigoval tak dokonale, že jsme loď našli úplně přesně. Pravda, bylo to dost jednoduché místo. Tady jsme uplatnili i dvoudenní studium tabulek a atlasů rybek, povedlo se nám identifikovat desítky ryb, které jsme potkali.
Těsně před obědem jsme stihli ještě poslední ponor na Coral Garden. Pak už následovala jen cesta do přístavu, kterou jsme už přestáli ve zdraví.
Shrnutí:
Viděli jsme želvu (Green turtle), chobotnici, několik druhů anemone fish a pravděpodobně stovky dalších druhů živočichů, kytky nepočítaje.
Stihli jsme 11 ponorů během tří dnů, z toho dva noční.
Klidně bychom si to dali znovu :)
Stan jsme sbalili kolem půl šesté a se dvěma úhlednýma taškama vyrazili k recepci. Byli jsme domluvení s manažerkou, že nám je tam uschová. Paní už skutečně čekala, přestože normálně otevírají až v sedm nebo půl osmé.V šest přijel minibus Prodive řízený Japoncem s tragickou angličtinou, spíš japgličtinou teda. V tu chvíli jsme ještě netušili, že je to náš budoucí instruktor. Jinak bychom asi trochu znervózněli. Spolu s námi nasedli u kempu ještě dva Němci. Postupně se bus naplnil a za pár minut nás dovezl k obchodu Prodive v centru Cairns.
V obchodě jsme se zapsali, naložili své věci a trpělivě čekali, než se seběhlo dohromady asi třicet lidí. Ti se pak postupně nasoukali do busů a nechali se, včetně nás, odvézt do přístavu.
Loď Scubapro je na míru dělaná potápěčská loď pro maximálně 36 lidí. Bydlení je ve dvoulůžkových pokojích a místa byla všude spousta. Kapacita byla skoro vyčerpána, bylo nás 33 a dalších šest lidí z posádky - skipper, kuchařka, supervisor a tři instruktoři. Z pasažérů bylo asi dvacet lidí, kteří si dělali Open Water kurs, 10 certifikovaných potápečů, kteří se přijeli jen potápět (tj. neučit), a tři s Advanced kursem - my dva a Angličan Rogan.
Hnedka po vyplutí začal proslov supervisora Areka, původem Poláka (mluvil výborně, ale ano, poznali jsme přízvuk). Dozvěděli jsme se pravidla, plán, a tak dále. Mimojiné i to, že cesta na útes je trochu "drsnější", prostě že to houpe. A v tomhle nekecal. Musím přiznat (Gabča by to sem stejnak napsala), že i mě, ostřílenému námořníku, bylo blbě. Ne úplně, zkrátka jsem jen neměl chuť jíst a ty dvě hodinky jsem proseděl venku pozorováním obzoru. Mořská nemoc je prevít.
Po celkem asi třech hodinách jízdy (první hodina byla klidná) jsme dorazili k cíli dne, útesu Milln Reef. První místo se jmenovalo Petaj. Bylo asi jedenáct dopoledne a tohle byl tak zvaný fun dive, ne součást výcviku. Dostali jsme briefing o tom, jak tohle místo vypadá a kam máme plavat, naskákali jsme do vody a prohlíželi první kus vnějšího bariérového útesu. Poprvé jsme poznali, jak teplá voda tu je - 26C i v 16 metrech! Bohužel tenhle první ponor skončil rychleji než jsme čekali, poněvadž jsem se špatně zatížil a udržel se pod vodou jen necelou čtvrthodinku, pak jsem musel ven a přidat si na pás další kus olova. I přesto jsme stihli zahlédnout pár rejnoků a hromadu ryb. Druhý ponor byl po obědě na stejném místě, to už bylo o mnoho lepší.
Navečer jsme přejeli na jinou lokalitu, Whale, nicméně stále stejný útes. Tady započal náš trénink s instruktorem zvaným K nebo Ksan (asi přezdívka, jeho japonské jméno si nepamatuju). Ano, náš ranní řidič. První na řadě byl Navigation Dive, což by mělo být k tomu, aby člověk pod vodou nezabloudil, ideálně i doplaval, kam má. Toho nám dvěma je dost třeba, jelikož většina našich dosavadních ponorů byla s instruktorem nebo průvodcem, kteří místo znají, ale sami se občas plácáme a spíš odhadujeme než víme. Při tomhle ponoru jsme poprvé zahlédli želvu (green turtle), také rybku s legračním jménem bullethaed, která má takový hrbol na hlavě.
Po ponoru následovala večeře, která byla stejně jako oběd báječná. Vůbec jídlo na lodi bylo dobré a především ho bylo hodně. Možná že za pozitivní posouzení kvality mohla i fyzická únava, ale myslím, že i bez ní by mi to chutnalo.
Po večeři přišla pro nás zatím nejzajímavější a taky možná nejobávanější chvíle - noční ponor. Ten jsme ještě nezažili a jelikož se člověk tmy přirozeně bojí, zvlášť když neví, jaká havěť tam dole zrovna plave, šli jsme tam asi jen proto, že jsme museli - byla to nutná součást kursu. Vyzbrojeni baterkama jsme my čtyři (3 studenti a K) a pár dalších lidí nasákali do tmy. Tady nebylo moc úkolů, v podstatě jsme si zkusili noční navigaci a jinak jsme jen plavali, blbli s baterkama, koukali a K nám ukazoval, co kde našel - spící želvu zaklíněnou v útesu, chobotnici a další. Nakonec z tohodle byl nejlepší ponor za celý den.
Utahaní ze čtyřech ponorů jsme šli spát brzy poté.
Poznámka pro budoucí generace potápníků:
Potápění na Great Barrier Reef je možné dvěma způsoby, záleží na společnosti. První, který my preferovali, je tak, že zůstáváte na stejné, lodi po celou dobu. Druhá možnost je jet z Cairns "taxíkem", který pouze dopraví na jinou loď, která stabilně kotví na útesu. V tom vidím nevýhodu, že se na ní točí více lidí, takže během těch tří dnů se kolem vystřídají třeba dvě tři skupiny.
Den druhý
Druhý den začal velmi časně, jelikož první ponor byl v sedm. Skutečně už přes sedmou začal briefing a krátce po sedmé jsme byli ve vodě, náš výcvik pokračoval při Deep dive. U toho si zkoušíme ponor do hloubky pod 18 metrů, kam jsme až dosud měli povoleno lézt. Není to až takový rozdíl, snad jen legrační hra s odhadem času nás pobavila (jde o takovou ukázku, jak na myšlení člověka působí stlačený dusík). K nám ukázal, jak s rostoucí hloubkou mizí barvy a pak jsme se čistě nevýukově porozhlédli kolem, proplavali úplně fantastikou soutěsku, kam nás zavedl K, a po asi půlhodině se už chystali na snídani. Ta chutnala dvojnásob.S dokončením Navigation, Night a Deep Dive skončila pevná část výcviku, další specializace byly na našem výběru. Ze čtyřech možností jsme si všichni tři vybrali Photography a Underwater Naturalist. Tohle měly být naše náseldující ponory. Nejprve ale loď přesídlila na útes Flynn Reef, potápěcí místo zvané Tennis Courts. Dopoledne přišel na řadu Underwater Naturalist, u kterého jde jen o identifikaci věciček, co najdete pod vodou. Především těch přirozených, ne plechovek a pneumatik (které na GBR naštěstí ani nejsou). Za úkol jsme dostali určit pět druhů ryb, čtyři živočichy a dvě rostliny. Zní to jednoduše, a dokonce by to i bylo jednoduché, vzhledem k faktu, že těch potvor tam byly všude na dohled stovky. Ale zkuste si zapamatovat, jak ta zatracená kytka nebo korál vypadá, a udržet to hodinu. O rybách nemluvě - sice si dobře pamatujete černobílou pruhovanou, ale měla černý pruh i na ocase nebo ne? Anebo měl ten Nemo jeden nebo dva bílé proužky? Nakonec se to se špetkou fantasie podařilo.
Na tomhle místě shodou okolností kotvila ve stejnou dobu i další loď Prodive, Scubapro II. Jeden anglický pár, který zrovna nevynikal navigací, omylem po ponoru vylezl na tuhle druhou loď. Byla to celkem legrace, zajel pro ně člun a celé odpoledne si z nich supervisor dělal legraci.
Po obědě jsme měli docela dost času, protože tentokrát byly čtyři ponory rozděleny do celého dne, ne jen do půlky jako včera. Čas jsme strávili většinou odpočinkem, čtením, prohlížením tabulek s rybkama, a podobně.
Na odpolední ponor jsme se opět posunuli po útesu, na Gordon's Mooring. Vyfasovali jsme foťáky Canon S-něco, celkem slušný. Pochopitelně se to neobešlo bez potíží - u Gabčina foťáku se hned po skočení do vody zasekla spoušť (na což jsme pod vodou teda nepřišli), takže prvních skoro deset minut jsme si s foťákem hráli a pak jsme ho zavrhli jako nepoužitelný. Fotil jsem tedy jen já. Ač na své suchozemské výtvory jsem celkem pyšný, pod hladinou to byla tragédie, nemluvě o nemotornosti, s jakou jsem se pohyboval, protože jsem se věnoval foťáku. Ale neodradilo mě to, příště zkusím znova. Pár z těch pokusů můžete vidět v galerii. Gabča byla z tohodle ponoru taky trochu otrávená, celkem pochopitelně. Na lodi jsme se dohodli, že si Gabča vezme foťák na další ponor následující den znovu. Při tomhle ponoru byla voda už plná lidí, protože 20 lidí z Open Water kursu právě dokončilo svoji certifikaci a vrhli se do vody samostatně, což vytvořilo docela dav.
Večer přišel další noční ponor, a pro nás první příležitost zkusit si ho sami, jelikož v tu chvíli jsme už směli. Ačkoliv jsem byl trochu unavený, šli jsme na to, a docela nám to i šlo. Každopádně jsme se neztratili a něco i viděli. Před vynořením jsme ještě chvíli pod lodí pozorovali velké ryby (wrass - nevím, jak se jim říká česky) a dokonce pár žraloků (druh nevím, nebyli ve tmě vidět tak dobře, ale byli to asi nějací reef sharks, možná Black nebo White tip).
Spát jsme šli ještě unavenější než včera, a za sebe můžu říct, že jsem spal snad ještě dřív, než jsem dolehl.
Den třetí
První ponor byl ještě dříve než včera, už v půl sedmé. Důvod byl prostý, byl poslední den a my se snažili stihnout tři ponory ještě nž odjedeme zpátky do Cairns. Stéle stejné místo. Naše navigace se skutečně zlepšila a už jsme dokázali nejen najít, co jsme hledali, ale i trefit zpět. Mimojiné jsme konečně potkali žraloka za denního světla, těmhle se říká Grey Reef Shark. Relitivně malí a plaší, zvlášť co je pár lidí za námi vyděsilo a oni uplavali.Druhý ponor po snídani byl pro Gabču fotografický, tentokrát na místě nazvaném Coral Garden. Já jsem jen navigoval a hlídal, aby Gabča neměla při focení potíže. To se vyvedlo a oba jsme si to skvěle užili, Gabča dokonce vyfotila pár dobrých fotek. Já navíc navigoval tak dokonale, že jsme loď našli úplně přesně. Pravda, bylo to dost jednoduché místo. Tady jsme uplatnili i dvoudenní studium tabulek a atlasů rybek, povedlo se nám identifikovat desítky ryb, které jsme potkali.
Těsně před obědem jsme stihli ještě poslední ponor na Coral Garden. Pak už následovala jen cesta do přístavu, kterou jsme už přestáli ve zdraví.
Shrnutí:
Viděli jsme želvu (Green turtle), chobotnici, několik druhů anemone fish a pravděpodobně stovky dalších druhů živočichů, kytky nepočítaje.Stihli jsme 11 ponorů během tří dnů, z toho dva noční.
Klidně bychom si to dali znovu :)
Komentáře
Okomentovat