Špatný den, Innisfail a Mamu
Ráno začalo dost dobře. Vstávání časně a báječná snídaně z recepce našeho kempu. Vyrazili jsme a hned po pár metrech zastavili, abychom se koukli na tu slavnou Mission Beach. Byla pěkná, pravda, zrovna byl odliv, pláž byla úplně žlutá a moře teplé. Další cesta vedla opět na sever, směr Innisfail. Městečko jsme projeli a zamířili od něho na západ. V plánu bylo projet tamtudy až do Port Douglas. Po cca 30km jsme zastavili u atrakce jménem Mamu, což je procházka deštným pralesem. Doporučil nám to chlapík na informacích v Inghamu. Stálo to $20 za člověka, ale peněz netřeba litovat, pohled to byl zajímavý.
Až potud byl den dobrý. Pokračování už ne. Hned jak jsme vyjeli (řídila Gabča), začala ručička teploty vody v chladícím zařízení ukazovat nepěkné věci. Ač jsem chvíli uklidňoval, že to auto nějak ustojí, neustálo a v jednom z nesčetných kopců začalo vařit (asi kafe, nebo co). Tak jsme si tam skoro hodinku postáli, abychom vychladli. Takhle zblízka jsem takovou událost ještě neviděl a popravdě klidně bych ten zážitek přeskočil. Na druhou stranu jsme si ověřili, že Australani jsou fajn lidi, během té hodiny tam zastavilo dobře 10 aut a ptali se, jestli jsme v pořádku nebo jestli něco nepořebujeme. Pár z nich dalo rady, jiní vodu.
Nakonec jsme to auto nějak rozchodili, ale pro jistotu jsme se vrátili cca 40km do Innisfail, kde jsme zastavili hned u autosalonu Toyoty. Tam byli opět dost nápomocní, až by to člověk nečekal. Během hodiny, kterou my strávili ve městě jídlem, nám zjistili unikající chladící kapalinu, takže nejspíš prasklé těsnění pod hlavou či samotná hlava. Ani jedno není pěkná věc, alebrž vyžaduje dost náročnou výměnu/opravu, takže kromě času potřebného na opravu nás to bude stát pár peněz. Po diskuzi s Toyoťákem mi doporučil odvézt to do Cairns a dokonce dal kontakt na firmu, která se tím zabývá. A co víc, nechtěl tuhle kontrolu zaplatit! Čekali byste to?
Sebrali jsme auto, doplnili vodu a vyrazili. Do Cairns to bylo jen nějakých 80 nebo 90km, takže jsme tam za hodinku a kus byli, našli servis (už zavřený, bylo skoro šest) a poté i kemp. Tam už jsme se jen uklidili a čekali na zítřek.
Až potud byl den dobrý. Pokračování už ne. Hned jak jsme vyjeli (řídila Gabča), začala ručička teploty vody v chladícím zařízení ukazovat nepěkné věci. Ač jsem chvíli uklidňoval, že to auto nějak ustojí, neustálo a v jednom z nesčetných kopců začalo vařit (asi kafe, nebo co). Tak jsme si tam skoro hodinku postáli, abychom vychladli. Takhle zblízka jsem takovou událost ještě neviděl a popravdě klidně bych ten zážitek přeskočil. Na druhou stranu jsme si ověřili, že Australani jsou fajn lidi, během té hodiny tam zastavilo dobře 10 aut a ptali se, jestli jsme v pořádku nebo jestli něco nepořebujeme. Pár z nich dalo rady, jiní vodu.
Nakonec jsme to auto nějak rozchodili, ale pro jistotu jsme se vrátili cca 40km do Innisfail, kde jsme zastavili hned u autosalonu Toyoty. Tam byli opět dost nápomocní, až by to člověk nečekal. Během hodiny, kterou my strávili ve městě jídlem, nám zjistili unikající chladící kapalinu, takže nejspíš prasklé těsnění pod hlavou či samotná hlava. Ani jedno není pěkná věc, alebrž vyžaduje dost náročnou výměnu/opravu, takže kromě času potřebného na opravu nás to bude stát pár peněz. Po diskuzi s Toyoťákem mi doporučil odvézt to do Cairns a dokonce dal kontakt na firmu, která se tím zabývá. A co víc, nechtěl tuhle kontrolu zaplatit! Čekali byste to?
Sebrali jsme auto, doplnili vodu a vyrazili. Do Cairns to bylo jen nějakých 80 nebo 90km, takže jsme tam za hodinku a kus byli, našli servis (už zavřený, bylo skoro šest) a poté i kemp. Tam už jsme se jen uklidili a čekali na zítřek.
Komentáře
Okomentovat