Nový Zeland - přílet a přesun do města Rotorua

Minulý týden jsme strávili pár super dnů na mnou vysněném Novém Zélandu. Vyrazili jsme v sobotu 1. března. Cesta na letiště docela šla. Nemáme to teď vůbec jednoduché, protože jsme se přestěhovali snad na to nejblbější místo na dopravu na letiště. Nakonec spoj autobus, autobus, vlak nás po dvou hodinách vyplivnul na letišti. Trochu nás rozladilo, že jsme nedostali místa u okna a také následné půlhodinové zpoždění letadla, ale během letu vše probíhalo na jedničku a my jsme přesně na čas přistáli v Aucklandu. První vzrůšo nás čekalo hned při odbavení, protože nám najednou někam zmizel stan. Musel být totiž podroben kontrole, jestli v něm neemigrují nějaký bakterie nebo živočichové nebo co já vím co. Po půl hodině nám ho ale v pořádku vrátili a Jirka se ho dalších pár minut snažil umístit zpět do batohu…což mu už při balení předešlý den dalo hodně práce.



S dopravou z letiště to bylo vcelku jednoduché. Chytli jsme autobus do centra a začali zjišťovat, kde se nachází náš zamluvený hostel. Musím uznat, že nebyl úplně nejblíže zastávce autobusu, následná cesta do kopce mne také moc nepotěšila a navíc kousek před hostelem slušnej slejvák, který samozřejmě přestal v minutě, kdy jsme vlezli pod střechu, to už byla opravdu poslední kapka. Dokonce už mne ani nevyvedl z míry recepční indického původu (vybudovala jsem si bohužel vůči Indům dost silnou averzi) a jeho „tu mošavas“ (v překladu do anglické angličtiny „two more showers“). Po rychlém vybalení jen toho nejnutnějšího jsme tedy raději vyrazili na průzkum Aucklandu a hlavně najít něco k snědku. Po krátké procházce a večeři v indické restauraci (protože na rozdíl od Indů samotných indickou kuchyni zbožňuji) jsme to ale zabalili a šli si raději pořadně odpočinout a připravit se na naše cestování. Beztak se mi za tu chvilku stihly udělat dva puchýře na nohách (klasika…já a nové boty), takže jsem odpočinek v hostelu jen uvítala.
Plán prvního dne bylo hlavně vyzvednutí auta, které jsme měli zamluvené už ze Sydney. Auto jsme moc neřešili a vybrali jsme v podstatě to nejlevnější možné, takže jsme trochu nervózně čekali, co vyfasujem. Nakonec to byla bílá Toyota Corolla 1996, na mé přání automat. Byla v docela dobrém stavu a hlavně celou cestu jela bez problémů, takže ji musím pochválit. Náš cíl prvního dne bylo město Rotorua, které je známo svou geotermální činností a nezaměnitelným zápachem zkažených vajíček. Pro ubytování byl bezkonkurenčně vybrán kemp (jak jsem se dočetla v Lonely planet) s vyhřívanými místy pro stan. V kempu samotném jsme se ještě dozvěděli o vyhřívaném bazénu a třech malých spa s minerální vodou o teplotě kolem 40 stupňů. Až na slabý zápach síry to byl ráj. S mírnými problémy jsme postavili náš vypůjčený stan a vypravili se na exkurzi do města. Podle instrukcí jsme objevili místní kostel s maurskými budovami, přístav u jezera a park kolem Bath House. Všude kolem bylo silně cítit již zmiňovaná vajíčka. V lepším případě to smrdělo jako vajíčková pomazánka a v horším jako něco dost nepopsatelného. Z různých děr se valila oblaka kouře, jenž byl původem již zmiňovaného zápachu. Od Bath house jsme prošli k Polynesian spa. Okoukli jsme nabídku a rozhodli se, že jestli budeme mít čas tak se tam půjdeme naložit do nějakého vyhřívaného bazénu s výhledem na jezero.
Den jsme zakončili nákupem zásob, vína a pizzy a šli relaxovat do kempového teplého bazénu. I když bylo po západu slunce docela chladno, v koupeli se člověk perfektně ohřál. Zabrali jsme si ten z větších bazénů a měli ho celý pro sebe. Vyhřívání ve stanu také nezklamalo, takže jsem ani nemusela použít mé teplé oblečení na spaní….paráda.