Nový Zéland - Napier
Probudili jsme se opravdu brzo a v půl 8 už jsme byli na cestě. Ještě jsme zajeli na úplný jih ostrova, kde měli být kolonie tuleňů. Bohužel jsme viděli akorát obrys jižního ostrova, ferrynu a trochu sluníčka, které se snažilo prodrat skrz mraky. Za Wellingtonem nás čekala mírná dopravní zácpa a pak pro mne dost neoblíbená cesta skrz kopce. Opravdu nesnáším, když se projíždí po úzké, klikaté silnici, kde vás po jedné straně každou chvilku míjí naložený kamión a po druhé mátě několikametrový sráz dolů. Ale výhled na zelené kopce s ovcemi mě občas uklidňoval, takže jsem to nějak přežila a po sjetí do údolí jsem Jirku v řízení rychle vystřídala a doufala, že kopce máme bezpečně za sebou.
Jelikož se nám ranní výlet za tuleni nevydařil, náš další cíl – město Napier – měl být pro mne útěchou. Když už se mi nepoštěstilo vidět tyhle drobečky ve volné přírodě, hodlala jsem to napravit v místním mořském ZOO. Dorazili jsme na čas a měli jsme ještě půl hodiny před hlavním vystoupením na prohlédnutí osazenstva. Hlavní atrakcí byli tuleni, delfín, lachtani, tučňáci a další zástupci vodních savců. Poté co nám jeden z lachtanů zamával na rozloučenou a delfín zazvonil na zvon jsme se vypravili na průzkum samotného města. Je totiž známe jako Art Deco město, protože se jim tady začátkem třicátých let trochu hnula půda a museli postavit většinu budov znovu a to již ve zmiňovaném Art Deco stylu. Může se tedy pochlubit mnoha zajímavými budovami převážně v pastelových barvách a promenádou kolem tyrkysově zbarveného moře se sochou mořské panny. Další zajímavostí tohoto města je, že má příznivé klima a nejvíce slunečných hodin na Novém Zélandu, do kterých patřilo – naštěstí – i těch pár v den naší návštěvy. S městem jsme se rozloučili výstupem na výhlídku na kopci a zamířili směr Rotorua.
Nejdříve nám přišlo divné nocovat znovu na stejném místě, kde už jsme vlastně strávili dvě noci, ale kdo by odolal podzemnímu vyhřívání a teplému bazénu. Takže chvilku před západem slunce už jsme stavěli stan v našem oblíbeném kempu. Večer už jsme strávili jen plánováním naše posledního dne a popíjením výtečného merlota.
Jelikož se nám ranní výlet za tuleni nevydařil, náš další cíl – město Napier – měl být pro mne útěchou. Když už se mi nepoštěstilo vidět tyhle drobečky ve volné přírodě, hodlala jsem to napravit v místním mořském ZOO. Dorazili jsme na čas a měli jsme ještě půl hodiny před hlavním vystoupením na prohlédnutí osazenstva. Hlavní atrakcí byli tuleni, delfín, lachtani, tučňáci a další zástupci vodních savců. Poté co nám jeden z lachtanů zamával na rozloučenou a delfín zazvonil na zvon jsme se vypravili na průzkum samotného města. Je totiž známe jako Art Deco město, protože se jim tady začátkem třicátých let trochu hnula půda a museli postavit většinu budov znovu a to již ve zmiňovaném Art Deco stylu. Může se tedy pochlubit mnoha zajímavými budovami převážně v pastelových barvách a promenádou kolem tyrkysově zbarveného moře se sochou mořské panny. Další zajímavostí tohoto města je, že má příznivé klima a nejvíce slunečných hodin na Novém Zélandu, do kterých patřilo – naštěstí – i těch pár v den naší návštěvy. S městem jsme se rozloučili výstupem na výhlídku na kopci a zamířili směr Rotorua.
Nejdříve nám přišlo divné nocovat znovu na stejném místě, kde už jsme vlastně strávili dvě noci, ale kdo by odolal podzemnímu vyhřívání a teplému bazénu. Takže chvilku před západem slunce už jsme stavěli stan v našem oblíbeném kempu. Večer už jsme strávili jen plánováním naše posledního dne a popíjením výtečného merlota.
Komentáře
Okomentovat