Nový Zéland - od gejzírům k Maorům

Další den ráno jsme se rozhodli ještě přikoupit jednu noc v tomhle úžasném kempu a vyrazili asi 30 km za Rotoruu na gejzír, který tryská každý den přesně v 10:15 (Lady Knox Geyser). Furt jsme přemýšleli, jak to mají udělaný, aby ten gejzír tryskal takhle přesně a pár minut po 10, kdy už jsme byli připraveni na místě, nám to bylo vysvětleno. Pod gejzírem jsou prý dvě komory, jedna s horkou vodou a druhá se studenou. Když se voda z těchto komor promíchá, gejzír tryská. K promíchání chlapík u gejzíru použil mýdlo... jak jednoduché. Po chvilce začala z gejzíru vytékat pěna a pak začal soptit do výšky asi 20 metrů.
Po téhle podívané nás čekala návštěva přilehlé lokality. Jako první nás zaujalo úplně zelené jezero... fakt neskutečná barva, která bohužel na našich fotkách tak nevynikla. Potom jsme minuli pár bublajících a syčících děr s párou a před námi se objevila champagne pool... jezero s okrově zbarveným okrajem a vodou o teplotě až 70 stupňů. Celé bublalo a bylo zahaleno v teplém smradivém kouři. Potom jsme ještě potkali další zelené jezero, spoustu žlutých sirných děr, bublající bahno. No prostě bublající a syčící všechno.



Zpátky do Rotoruy jsme dojeli po poledni a v informačním centru si zamluvili výlet do maorské vesnice s představením maorské kultury a tradičním jídlem hangi. Autobus si nás měl vyzvednout přímo u kempu kolem 6 hodiny, takže jsem Jirkovi ve zbylém čase dovolila jet na jeho vytoužený zorbing. Něco málo jsem o téhle aktivitě už slyšela, ale vůbec jsem netušila, že Zéland a hlavně tohle město je jeho kolébkou. Popravdě mě příliš neláká vlézt do velké koule a nechat se shodit z kopce, ale když to chtěl Jirka zkusit, tak jsem mu samozřejmě nebránila. Na výběr jsou většinou dva způsoby zorbu. První je, že člověk je v kouli uvázaný a druhý, že je v kouli voda a člověk je tam na volno. Kvůli silnému větru byl na výběr pouze mokrý způsob, takže to bylo jednoduché. Pak už jen stačilo zaplatit 49 dolarů, vzít si plavky a skočit do auta, které vyvezlo lidi na kopec. Pak už jsem jen čekala pod kopcem, kdy se mi koule s Jirkou skutálí dolů. No prý to bylo úžasné... bližší komentář raději nechám na účastníkovi samotném.
Poté už nezbývalo nic jiného než se jet opět vyrelaxovat do kempu... máme přece dovolenou... no a jak lépe strávit čas než v horké koupeli. Před šestou jsme už ale vyzbrojeni foťáky a trochu nervózní, jestli jsme 180 dolarů nevyhodili za nějakou úplnou kravinu, čekali před kempem na náš odvoz do vesnice. Přijel malej autobus plnej Němců a po pár minutách už jsme se mačkali v davu před vesnicí... pravá turistická atrakce. Uvedli nás do velkého sálu a usadili ke stolu. Množství lidí nás vyděsilo, a proto jsme si na rozptýlení hned objednali místní pivo. To moje chutnalo po nějakých bylinkách... trochu divné, ale dalo se. Program začal moderátor, který nás nejprve seznámil s vesnicí a dělal si legraci, že jídlo bude trvat ještě tři hodiny, což mě zas tak vtipný nepřišlo. Pak se začal vyptávat lidí odkud jsou. Jelikož nás tam bylo jak psů, tak o různorodost národností nebyla nouze a tenhle moderátor k našemu velkému překvapení znal vždy pár frází a pozdravů v každém jazyce. Ani norština a švédština ho nezaskočila. Po tomhle docela vtipném úvodu nás provedli místním pralesem s pramene a říčkou, kde nás čekalo vystoupení Maorů na jejich kanoi. Voda v pramenu prý má teplotu kolem 4 stupňů, měla krásnou modrošedou barvu a plavalo v ní pár pstruhů. Dále jsme se přesunuli do sálu na samotné představení. Musím říct, že stálo za to. Pár těm Maorům jsem chvilkami věřila, že vypadám dobře a že mě chtěj sníst, což je typický výraz při jejich bojovém tanci haka, kdy účastnici vyplazují jazyky a hrozivě poulí očima. Také nás náčelník vesnice provedl tradicemi, vysvětlil, co některé pohyby v tanci znamenají např. jak dávají Maoři najevo, že vám vyrvou žaludek a snědí ho apod., také jsme se dozvěděli o jejich tradičním tetování, hrách a dalším a dalším. No a po těchto vyčerpávajících informacích hurááá na večeři. Jídla byla spousta, saláty, zelenina, brambory, kuře a skopové. Na závěr ještě kafe a dva druhy moučníků. Před odjezdem jsme se ještě vypravili do pralesa na Glowworms, což jsou červi, kteří ve tmě svítí. A ještě s několika zajímavými informace o místní květeně jsme se vypravili k našemu autobusu.