Florida - Everglades

Aligátor, Everglades

První spání v autě byl docela extrém. Ráno se teplota "vyšplhala" asi k 7 stupňům Celsia (45 F). Všichni důchodci v kempu vytáhli zimní bundy, čepice a rukavice. Sluníčko ale svítilo, takže jsme vyrazili do národního parku Everglades, který je známý především rozsáhlými mokřady. Hlavní část je tvořena řekou Pahayokee (v jazyce Seminolů „řekou trávy“), která je zhruba 15 cm hluboká, ale zato 80 km široká. Největším lákadlem jsou bezpochyby aligátoři, ale rozhodně zde budou nadšení i milovníci ptactva. Zajímavá je i flóra, které zahrnuje borovicové háje ve vnitrozemí, tropickou vegetaci na ostrůvcích uprostřed řeky a mangrové porosty na pobřeží.



Cestou do parku jsme ještě potřebovali dotankovat pohonné hmoty, což se ukázalo jako problém. Samoobslužné stojany sice akceptují karty, ale ne mezinárodní. Takže jsme museli stejně k obsluze, která odhadem strhla z karty částku a pak podle skutečnosti zbytek vrátila (buď zpět na kartu nebo v hotovosti) nebo naopak.

Boardwalky v Everglades

Pahay-okee Overlook,
Everglades

K hlavnímu vstupu do parku jsem dojeli asi půl hodiny po otvírací době. V Ernest Coe Visitor Center nás mile potěšili, že jelikož je státní svátek Presidents day, tak je celý víkend vstup zdarma (ušetřili jsme možná i 10 USD). Na druhou stranu nás také trochu zklamali s informací, že na aligátory je zima (nejvíce jich je vidět u Royal Palm Visitor Center na Anhinga Trail), a proto si musíme počkat až na odpoledne. Popojeli jsme tedy kousek dál k Pine Island (je zde kemp, ale už na informacích nám sdělili, že mají plno) a zkusili posnídat v tichu borového háje. Byla ale taková kosa, že jsme do sebe rychle nasoukali jídlo a jeli dál. Mimochodem celým parkem se táhnou pohodlné asfaltové silnice, takže přesuny byly velmi rychlé. Nejvzdálenější bod, kam jsme chtěli dorazit, bylo Flamingo. Cestou jsme potkali pár odboček na krátké boardwalky (většinou jen pár set metrové) například Pahay-okee Overlook - dřevěný vyvýšený chodník nad mokřadem se spoustou ptáků, Mahagony Hammock - tropický prales a West Lake Trail - mangovový les u pobřeží.

Flamingo

Orel, Flamingo

Tímhle způsobem jsme asi kolem poledne dorazili k našemu dnešnímu cíli do Flamingo (vzdálenost asi 40 mil od vstupu do parku). Tady je pro změnu také návštěvnické centrum a malá restaurace, která se spíše tváří jako stánek. I když těžko posoudit, protože ke stolu nás usadil číšník, který nám jídlo přinesl na plastovém talíři samozřejmě včetně plastových příborů. Na chutí aligátořích nuget se to ale nijak nepodepsalo.

Za návštěvnickým centrem je přístav, kde jsme zahlédli našeho prvního kapustňáka (manatee). Také se tu dají půjčit kanoe, kajaky, nebo můžete jet na výlet velkou lodí. V rámci programu jsme se zúčastnili procházky s průvodcem. Vyprávěl hodně o rostlinách a historii parku. Ne, že by to bylo nezajímavé, ale po půlce jsme to vzdali a pokračovali dál sami až k nedalekému tábořišti. Vypadlo vcelku prázdně, ale rozhodli jsme se pokračovat dál. Cestou zpátky jsme se zastavili ještě na plánovaných aligátorech. Hned za Royal Palm Visitor Center se jich povalovalo hned několik a s dalším prozkoumáváním přilehlého Anhinga Trailu jsme jich potkávali víc a víc. Občas jsme také narazili na další obyvatele močálů...třeba želvy a všudypřítomné ptáky. Tento Trail určitě stál za návštěvu. Naopak vedlejší Gumbo Limbo Trail si můžete nechat klidně ujít.

Marné hledání ubytování v Everglades

Cesta do Everglades City

Poté, co jsme viděli i snědli aligátora, jsme vyrazili pryč z této oblastí s vidinou, že přespíme o pár mil dál. Doufali jsme, že najdeme nějaké ubytování na hlavní silnici, která je severněji v Everglades a v podstatě spojuje východní a západní pobřeží, a v nejhorším případě bude určitě něco v Everglades City. Do kempu se nám vzhledem k počasí a hlavně předpovědi moc nechtělo. A to byla asi chyba. Podél cesty totiž pár kempů bylo, ale my hrčeli dál. Už po setmění jsme dorazili do malého města Everglades City, ale všechny motely i hotely bylo plné. Jediná další varianta byla popojet o pár mil dál do většího Naples. Ale ani tady nebyla situace lepší, spíš naopak.

Dost zoufale jsme zaparkovali u McDonaldu a začali hledat něco...cokoliv...na internetu, vzhledem k situaci bychom už nepohrdli ani kempem. Zkusili jsme jeden poblíž, ale už jsme nenašli žádného správce, takže nám zbývalo tam buď přespat načerno, nebo se vrátit a uložit se před tím mekáček (měl otevřeno 24 hodin). Jirkovi už to bylo vcelku jedno, ale já pro pocit bezpečí, záchodu a vyhnutí se případnému vyhazovu uprostřed noci, trvala ještě na jednom pokusu. A nakonec to vyšlo. Sice jsme spali na parkovišti RV kempu (kemp pro velké karavany) v Neapolitan Cove RV resort , takže prakticky načerno, ale s požehnáním majitele, zadarmo a s luxusním záchodem. Nakonec jsme ještě dostali hromadu cupcaků, takže jsme i toho Valentýna tak trochu americky oslavili.

Big Cypress a Shark Valley

Nejmenší pošta USA, Ochopee

Nocování v Naples nás poučilo, takže jsme v našem "oblíbeném" mekáči nejen posnídali, ale i zamluvili ubytování na další noc ve Fort Myers.  Také se nám trochu zkomplikoval plán, protože jsme se museli vracet pár mil zpátky do Everglades. První zastávku jsme udělali v Ochopee, kde není nic kromě nejmenší pošty v USA. Je tak malá, že jsme jí skoro přejeli. Neb byl víkend, měla zavřeno, takže proběhlo jen povinné focení. Další v cestě bylo Big Cypress Swamp Welcome Center, za kterým bylo opět jezírko s pár aligátory a navíc jsme dostali informace, co se dá dál podniknout. Jinak tyhle potvůrky najdete v podstatě všude. Stačí zastavit u hlavní silnice a trochu porozhlédnout.

Rozhodli jsme se pro průjezd asi 24 mílovou nezpevněnou cestou k Shark Valley, což byl docela zážitek. I když na můj vkus tam byl docela provoz a trochu to ubíralo na atraktivnosti. Museli jsme jet docela pomalu. Dokonce tak pomalu, že si nás stopla otravná veverka, která chtěla mermomocí svézt. Jinak okolí cesty je velmi malebné s různými jezírky, mangrovy a ptactem...ostatně jako všude v Everglades. Na konci na nás opět čekalo pár aligátorů.

Nakonec jsme dorazili do Shark Valley. Místní atrakcí je projížďka tramvají k betonové vyhlídkové věží nebo můžete pro tu samou cestu využít půjčené kolo. Ani jedno jsme ale nakonec nevyužili. Kola stála asi 9 USD na hodinu a byl na ně pořadník a do tramvaje se nám jednoduše nechtělo. I tak jsme si užili okolí centra, kde člověk o aligátory v podstatě zakopával a některé museli dokonce usměrňovat místní rangeři. Na pozdní oběd jsme skočili naproti do indiánské restaurace Miccosukee na smažené aligátoří kousky, žabí stehýnka a další věci neznámého původu.

Znovu Naples

Pláž Naples

Cestou do Fort Myers, kde jsme měli zamluvené ubytování, jsme se ještě zastavili v Naples, abychom z něj viděli víc než jen potemnělé silnice a mekáč. Centrum nás milé překvapilo. Není moc velké, spíše jen taková hlavní ulicí, kde je plno obchodů a restaurací a navíc je kousek od krásné pláže. Dorazili jsme těsně před západem slunce, takže většina lidí byla na pláži nebo na molu a pozorovala ho. Připojili jsme se k davu a pak jen prošli hlavní třídu. S vidinou jistoty, kde tuto noc složíme hlavu, se mi Naples zdálo rozhodně přívětivější než předchozí noc. Do motelu Travel Lodge jsme tedy dojeli už za tmy. Vyšší cena, kterou jsme za něj zaplatili (přes 100 USD) odpovídala kvalitě. Jedinou nevýhodnou, kterou má ostatně většina motelů, byla jeho poloha na okraji města u hlavní silnice, takže večeře proběhla na pokoji z vlastních zásob.