Chystám se zopakovat pár faktů, které místní znají a tudíž můžou tenhle příspěvek s klidem přeskočit a jen kouknout na konec na otázku. Potvůrky se tu všude vyskytují celkem hojně. Nejběžnější jsou švábi, po místním cockroaches . Mají tu malé (německé) a velké (americké). Najdou se všude, takže je jedno, jak luxusní byt máte, stejně tam dřiv nebo později na návštěvu přijdou (ač je pravda, že v centru v šestém patře jsme je kromě místnosti s odpadkama neviděli). Naposledy jsme dvě tyhle mršky, cca 4cm velké, potkali v našem obýváku včera večer. Zabralo mi dobrých 10 minut je oba ulovit, o množství použitého hmyzovražedného spreje nemluvě (mimochodem jde o výborný přípravek značky Mortein, a tak účinný je i přestože ho nevyrábí středisko obuvnického světa ve Vídni firma Salamander). Druhým dost běžným obtěžovatelem jsou pavouci , dost nevítaní zvláště pro Gábinu, ačkoliv ani já ty větší nepotkávám úplně rád. No a právě kvůli těmhle píšu tento článek - před pár dny jsme přede dveřmi (přes

Rozloučili jsme se s rokem prasete a vstoupili jsme do roku krysy. Nejen pro početnou čínskou menšinu, ale i pro celé Sydney je to velká událost. Nejvýraznější z celých, asi měsíčních oslav, je průvod centrem Sydney končící v místním čínském městě. Minulý rok jsme ho trochu propásli, ale za to jsme viděli většinu účastníků, kteří se na konci průvodu houfovali na malém naměstíčku před Paddysem. Všichni úžasně pózovali, takže nás to ani moc nemrzelo. Tento rok jsme vyrazili na průvod dříve a zabrali si docela dobrá místa na pozorování. Lidí tam opět bylo ažaž, ale dalo se přežít. Průvod začal s menším zpožděním...místní Číňani se už asi s tou dochvilnosti nakazili od Australanů…ale po pár minutách se to rozběhlo a já jsem nestačila koukat a hlavně fotit...vyfasovala jsem totiž, vzhledem k lepší pozorovací pozici, Jirkův foťák. Průvod hýřil všemi barvami. Je to opravdu úžasná přehlídka různých kostýmů, masek a všeho možného. Bylo toho tolik, že jsme ani nevydrželi do konce a rozhodli se

Jako už každý rok, i letos přináší léto v Sydney, spoustu oslav a svátků. Začíná to v podstatě vánoci a oslavami nového roku. Pár týdnů nato přichází Australian Day, oslavy čínského nového roku a Mardi Gras. Minulý rok jsme všechny tyto události strávili jako správní nověpříchozí turisti mačkáním se v davu hlavního dění. Letos už jsme to pojali trochu střízlivěji...možná stárneme. Nový rok jsme oslavili s hrstkou naprosto střízlivých lidí na jedné vyhlídce při ústí do přístavu. Odtud byl nádherný výhled na všech, tuším šest, ohňostrojů, ale vzhledem k nemalé vzdálenosti jsme byli ušetřeni nejen všech detailu ohňostroje a výhledu na most, ale i bujarého slavení. Další událost, a to Australian Day, jsme letos také pojali trochu střízlivěji. Jedním z důvodu, jelikož to bylo zrovna ve fázi shánění nového bydlení, bylo i to, že jsem měli na tento den už naplánováno pár prohlídek. A tudíž jsme celodenní program ve městě zkrouhli jen na ranní aborigiský vítací ceremoniál. Ten se každoročně ko

Bydleli jsme na Manly osm měsíců. Za tu dobu jsme toho stihli hodně navštívit a udělat. Projít všechna zajímavá místa a vyhlídky, vyzkoušet většinu pohostinských zařízení a obchodů, ale návštěvu Oceanworldu (který je krom Manly pláže, docela velkou turistickou atrakcí) jsme samozřejmě zvládli až teď v lednu, kdy už bylo naše stěhovaní z Manly na spadnutí. Jedno nedělní ráno tedy padla volba, a i když jsme to měli do Oceanworldu kousek, zabralo nám dost času než jsme se vypravili z domova. U vchodu jsme zjistili, že jsme se připravili tak důkladně, že jsme doma zapomněli studentské kartičky na slevu...samozřejmě už neplatné. Ale většina takovýchto míst to moc nezkoumá. Takže jsme nebyli líní (teda já jo, a proto jsem vyslala domů jen Jirku) a pro kartičky jsme se vrátili. Napodruhé už byl vstup úspěšný a my se mohli začít kochat. Vůbec jsme nevěděli, co můžeme očekávat a musím přiznat, že nás to příjemně překvapilo. Hlavně z venku nevypadá Oceanworld nijak velký, zato zevnitř mi přišel

Tak jak koukám na ty naše články a fotky, tak jim trochu chybí chronologie. No v každém případě ani tyto fotky nebudou výjimkou. Hlavně jedna jejich část je z doby, kdy ještě u nás bydlela Míša a já chodila do práce. Trochu mě v tu dobu naštvalo, když jsem trávila další sobotu v práci a Míša s Jirkou a ještě s nějakými Míšinými spolužáky, vyrazili na túru z Manly na Spit bridge. Ale neuběhlo ani půl roku, když Míše přijeli kamarádky z Čech, a šlo se na túru ještě jednou. Tentokrát i se mnou a dokonce i s Jirkou. I když jsem měla trochu obavu, jestli se nebude mezi všemi těmi ženskými bát. Nakonec si ale vzal s sebou svůj nový foťák a byl spokojený. Už jednou v zimě jsme se snažili s Jirkou tuhle cestu zdolat, ale několikahodinový vydatný déšť nám asi v polovině zhatil naše plány. Když jsme šplhali do prvního kopce, dost jsem si zavzpomínala, jak tam všude tekla voda a nedalo se to vůbec projít. Tentokrát bylo ale pěkně, hned na prvním kopci byl dokonce pojízdný stánek se zmrzlinou a

Tak jsme se opět přestěhovali, tentokrát naposledy v Austrálii. Chtěli jsme změnu na zimu (jednu zimu jsme na Manly už zažili a druhou nechceme), přiblížení k práci (stěhování do nové budovy) a vůbec změnu prostředí. Zabralo nám to chvíli, ale nakonec jsme se rozhodovali mezi dvěma možnostmi - oboje byly zahradní byty nebo po místním granny flats ( vejminek ). První malý, nový a báječně zařízený, druhý veliký, relativně nový, částečně zařízený a s fantastickým bazénem. Dalo mi to chvíli přesvědčování, slibů, breku a vydírání, ale nakonec jsem Gabču přesvědčil na ten druhý - jediná nevýhoda todiž byla v malinkém kuchyňskému koutu. Ale se slibem, že ho zkusíme nějak zvětšit, mi to prošlo. No, a to je tak asi všechno. Bydlíme už týden, pár drobností jsme zařídili a uspořádali první pořádné barbecue, takže se dá říct, že už skutečně bydlíme. Naše nová adresa je tedy 7 Wabash Ave, Cromer . Cromer je klidné čtvrť, papoušci tu řvou víc než na Manly (obzvlášť prevíti jménem kookaburra, takov

Celý leden jsme strávili sháněním nového bydlení. Což v australských podmínkách znamená neustálé sledování inzerátů a novin a každou středu a sobotu vyrážet na prohlídky. Většinou lítáte od jednoho bytu ke druhému, ještě s dalšími 20 lidmi, abyste zjistili, že každý má nějakou tu mouchu a že stručnému popisu z inzerátu to vůbec neodpovídá. Navíc, když už o nějaký ten byt zažádáte, vyplníte dlouhý formulář se spoustou údajů a referencí, realitka se vám ani neobtěžuje zavolat co a jak. Postupem času se z nás stali experti na reality na severních plážích a už jsme byli i schopni podle ubohého popisu v inzerátu (jako že byt je pěkný a světlý) odhadnout jaký že ten určitý byt skutečně bude. Tohle stresové období se shánění bytu jsme se tedy jednu lednovou neděli (protože v sobotu jsme samozřejmě jezdili po prohlídkách) rozhodli zpestřit výletem za zvířátky. Asi 60 km od Sydney (tzn. v místních podmínkách "za humny" ) je město Gosford a park plazů. Dorazili jsme opět do parky za j

Budu muset trochu zalovit v paměti, protože v Dubbo jsme byli už před nějakým tím týdnem. Přesněji mezi Vánočními svátky. Jak už jsem psala, na štědrý den jsem se rozloučila s moji starou prací a rozhodla si udělat prázdniny. A jelikož Jirka měl také povinné prázdniny, měli jsme čas vyrazit někam dál od Sydney. Rozhodnutí padlo na Dubbo, což je taková safari zoo asi 400 km od Sydney. Bohužel tam nevede žádná pořádná dálnice, takže nám cesta zabrala asi 6 hodin. Ale měli jsme času habaděj, takže jsme nikam nespěchali. Jak už to tak bývá, když se rozhodneme vyrazit někam dál od moře, počasí bylo super...až moc...teploty kolem 30 stupňů. Vyjeli jsme ale ze Sydney brzo ráno, tak se to docela dalo. Cestou jsme míjeli poměrně dost – pro nás stále vtipných - značek s obrázkem klokana. Po chvilce jsme pochopili proč. Kolem silnice leželo spousta mrtvých klokanů. Naštěstí ke kolizím dochází hlavně za tmy, tak jsme se ani moc neobávali, že taky nějakého sejmeme. Po příjezdu do Dubbo jsme hned v