Vegemite Vegemite (čteno vedžimajt ) je australský národní pokrm . Dřív nebo později se s ním v Austrálii setká každý. A setkání to nebývá pro většinu příjemné. Já si to samozřejmě nemohl nechat ujít, takže včera jsem se taky odhodlal. Je to takový tmavohnědý sajrajt, který si Australani natírají na chleba a jedí. Vypadá jako vazelína nebo motorový olej, je tuhý a mazlavý, smrdí taky jako olej a je velmi slaný . K historii: jelikož Australani jsou původně Angličani, chtěli tu mít všechno jako doma. A doma, v Anglii, měli Marmite . Tak si v roce 1923 vymysleli něco podobného a dali tomu jméno Vegemite. Vzápětí tu značku sice prodali americké potravinářské firmě Kraft Foods , která Vegemite vlastní a vyrábí dodnes, ale to Australanům nebrání stále to považovat za národní pokrm. Předpokládám, že je to jen z nedostatku jiných čistě australských jídel. Vyrábí se z kvasnic zbylých z výroby piva, ze zeleniny a koření. Prý je to děsně zdravé, výživné, svaly po tom budete mít jako Maxipe

Dneska jsem byl s kolegama na oslavném obědu . V poslední době jsme zkrátka těžce pracovali a management nás za to odměnil obědem. :) Na návrh kolegy Nicka jsme vyrazili (v celkovém počtu 7 lidí) do čínské Yum Cha restaurace nedaleko od firmy, Manly Phoenix přímo na Manly Wharf (tj s výhledem na moře). Další kolega a jediný Číňaň v celé tlupě (teda on je z Malajsie, ale Číňaň jako Číňaň, znáte to), Chee, radil, vysvětloval, popisoval a mimojiné mi i sdělil, že tahle Yum Cha není nic moc, že v China Town v Market City je mnohem lepší, což jsem snad ani vědět nechtěl. Z toho, co mi všechno pověděl, je nejzajímavější asi tohle - Yum Cha znamená v mandrínštině pití čaje . K tomu si Číňani dají nějakou mňamku, které říkají dim sum . A oboje dohromady je to ta yum cha - čaj a spousta jídla po malých kouskách. V praxi to vypadá tak, že lidi sedí, mají kolem sebe milion mističek s lecjakými dobrotami a berou si pořád něco jiného. Prý se to dá dělat i doma, ale většina lidí spíš chodí do re

Včera bylo nejchladnější červencové ráno od roku 1986. V City, tedy centru města relativně daleko od otevřeného oceánu, naměřili před sedmou ráno 3.7C. Tohle je prostě jen tím, že jsme tu my , samozřejmě. Třicetiletá bouře, chladné léto, chladná zima, … Už jsme tu i varování před tsunami zažili, ale to byl spíš vtip meteorologického úřadu – v Sydney se tenkrát neobjevilo ani větší vlnění, natož že by voda měla přelézt pláž. Čekáme, co přijde dál. Při naší klice tu za měsíc začne sněžit a budeme vysekávat delfíny z ledu. K tomu včerejšímu ránu si můžete něco přečíst na Village Voice nebo na National Nine News . Teploty i počasí v zimě celkem kolísají, ostatně stejně jako v létě. Zažili jsme "období dešťů" (ne skutečné, nejsme v tropech, prostě jen chcalo a chcalo asi tři týdny v kuse), v noci a ráno bývá zima (klidně i pět stupňů) a odpoledne se dá na sluníčku chodit v tričku. Takže jen tak mimochodem, pokud někdo přemýšlí jet do Austrálie, nejezdit sem na zimu! . Nerikam,

Paddy's Market je RÁJ ... teda aspoň pro mne a všechny ostatní, kteří rádi sáhnou do své peněženky a utratí pár drobných za nějakou blbost, kterou vlastně vůbec nepotřebují. A navíc, když je to tak levný anebo případně ve slevě. Od pondělí do středy se Paddy's tváří jako normální nákupní středisko. Možná i proto, že je uprostřed čínského města, se ale každý čtvrtek až neděli promění ve velké tržiště se spoustou stánků. V jedné části je jen zelenina a ovoce a musím upozornit, že pro středoevropana vypadá některý sortiment dost tajemně. V druhé části je snad úplně všechno... od tradičního čínského oblečení až po tradiční čínskou elektroniku. Člověk tady opravdu nalezne všechno možné (hlavně, když to má na sobě klokana nebo koalu). Samozřejmostí je také smlouvání o ceně, které pro nás bohužel není příliš běžnou záležitostí. Většinou se jen tváříme a čekáme jakou hodí Číňan cenu. Další nepostradatelnou součástí tohoto tržiště jsou čínští maséři, kteří jsou skoro na každém rohu p

Jirka si ne a ne dát pokoj, až jsme se jednoho odpoledne ocitli opět na rybím trhu. Tentokrát s jasným cílem (aspoň pro Jirku), a to poprvé ozkoušet ústřice . Já jsem se raději držela zpátky a dala si nevinně vyhlížející seafood cocktail, kde byli kousky ryb, kraba, mé oblíbené baby barbecue chobotničky a kalamary. Vše jsem si nechala pečlivě nandat a šla vyčkávat na ten Jirkův, snad ještě skoro živý, zázrak. No co vám budu povídat... rozpůlené škeble se slizem uvnitř a citrónem. Výjimečně jsem ani nezáviděla a držela se svého talíře. Jirka svou konzumaci docela komentoval a jelikož jsem děvče zvídavé, tak jsem po pár minutách přemlouvání... hlavně sama sebe... také strčila jednu tu mrchu do pusy. No řeknu vám... zlatý knedlo vepřo... Bylo to takový divný a navíc se mi to toho labužnického požitku přimíchalo ještě pár úlomku jejich domečku, takže mi to trochu chroupalo. Naštěstí jsem si nechala trochu svého jídla na zajedení. Myslím, že to byla moje první a také poslední ustřice. Jirka

Jelikož se nám nahromadily fotky, začínáme se trochu vracet v čase. Ne že bychom vás chtěli o nějaké zážitky a zajímavosti ochudit, prostě jsme byli líní a nestíhali sem všechno nahrávat. První z těhle "vzpomínkových" článků (převážně to asi budou fotogalerie) jsou fotky z Australian National Maritime Museum (Národní námořní muzeum - to je asi srozumitelné i bez překladu, co?). Někteří z vás si jistě pamatují, že tam už jsme jednou byli, viděli jsme expozice uvnitř (mimochodem vstup zadarmo, pokud se někdo do Sydney chystá), válečnou loď, ponorku a starou nákladní loď James Craig. Jenže tenkrát chyběl jeden z nejzajímavějších kousků, replika lodi Endeavour , se kterou James Cook tenkrát Austrálii objevil . V době naší první návštěvy totiž někde cestovala a my jí neviděli - pravda, aspoň byl levnější lístek na ostatní lodě. Každopádně, koncem května byla bezpečně zaparkovaná zpátky v Darling Harbour před muzeem, takže jsme se jednoho krásného víkendu vypravili ji prozkoumat. O

Kromě toho whale watchingu v sobotu jsme vyrazili ještě na jeden výlet, hned v neděli. Vybavujete si ty lidi, co se jezdí dívat na zpustošenou krajinu po vichřici, na záplavy a jiná neštěstí? Tak přesně to jsme v podstatě udělali my. V Newcastle , městě asi 150 km severně od Sydney, uvízla při nedávné bouři velká nákladní loď Pasha Bulker na pláži . Tanker sám o sobě zajímavý tolik není, ale když parkuje na pláži, je z něj atrakce pro půlku Austrálie. Pro srovnání, v Čechách by nás taky překvapil náklaďák v kuchyni, že jo. Jelikož se ale blížila chvíle, kdy se podaří loď vytáhnout zpátky na moře, chopili jsme se příležitosti a rozhodli jsme se tam spolu se spolubydlící Adrianou vyrazit. Samozřejmě jsme ale měli větší důvod k výletu, a to udělat zatěžkávácí zkoušku pro naše auto. Přeci jen jsme ho potřebovali někde vyzkoušet, při cestě na nákup se to nestihne. Napoprvé jsme pro něj zvolili jednoduchou cestu po místní dálnici s označením 1. Bohužel nejen samotné označení této dálnice při

Každý rok začátkem zimy (hlavně červen až červenec) táhnou kolem pobřeží Austrálie na sever velryby (anebo verlyby, jak kdo chce). Cestují do tepla, aby tam porodily malá velrybata, a potom se zase kolem října vracejí na jih, do chladných vod Antarktidy, kde mají (asi) víc žrádla. Plují celkem pomalu a dost blízko pobřeží. Jelikož nejsou moc stydlivé a často připlují až k lodím, dělá to z nich dost zajímavou atrakci a lidi se na ně jezdí dívat. Po místním se tomu říká whale watching . To jsme si nemohli nechat ujít, takže jsme minulý víkend po dlouhé době vyrazili na výlet. Díky spolubydlící Adrianě jsme dostali lístky dost výhodně od Matilda Cruises, což je jedna z velkých společností pořádající výletní plavby. Na lodi startující v 13:15 z Darling Harbour nás bylo až hanba, osm Čechoslováků a desítky dalších lidí. Dokonce nás bylo tolik, až jsme se tam nevešli a kapitán sliboval hory-doly, aby někdo vystoupil (prodali moc lístků a překročili kapacitu). Nakonec jsme ale vypluli, celke

Tak jsme si to konečně odbyli. Pochopitelně jsme za těch 8 měsíců v Austrálii už viděli spoustu pavouků , ale buďto byli malí (tělíčko tak do 2-3 cm), zadeklovaní za sklem nebo bezpečně mrtví v muzeu. Ale včera jsme měli návštěvu skoro až doma. V klidu si tak trávíme večer, když Gábina vyjekne, vyskočí na postel a ukazuje na okno. Já samozřejmě bez brýlí viděl prd, takže jsem se rozesmál až za chvíli. Seděl nám připláclej zvenku na okně, přímo uprostřed. Odhadem tak 6cm tělo, 15cm i s nožičkama , fešák. Tak jsem si je oba (Gábinu i pavouka) vyfotil a pavouk za chvíli odlezl někam nad okno. Nevím jistě, co to bylo zač, ale podle velikosti a podle zkušeností ostatních, kterých jsem se ptal, nejspíš huntsman . Kliknutím na obrázek uvidíte pár ilustračních fotek. Pokud sem zavítají nějací pavoukologové či pavoukoznalci, byl bych vděčný, kdyby tu nechali komentář, co že je tenhle náš drobeček přesně zač. V Sydney se pavouci dají najít leckde . V keřích a rostlinách jsou celkem často k viděn