První ochutnání laksy. Nudle dobré, ale je po chvíli prý "au" (když je něco horké, tak říká "hot hot"). Takže tohle zjevně bylo jinak au :) První zmrzlina. Bylo vedro a zmrzlina se roztékala rychleji, než ji šlo jíst. Ale i tak byla studená. Kdo to má čekat, že jo?   První samostatná jízda na kolotoči. Naprosto s přehledem.      Máma konečně učí golf. Chytáme mušle a šneky a hrajeme si s nima. Ten stejný den objevila šlapání na řasy při odlivu, takové ty kuličky, co praskají, když se na ně šlápne.

Jeden březnový víkend jsme zase oprášili naše kempovací vybavení a vydali se na Crossland Reserve, což je takové malé tábořiště kousek od Hornsby...tedy od místa, kde teď aktuálně bydlíme. Balili jsme se tudíž v docela velké pohodě s tím, že když se něco zapomene, můžeme se pro to domů otočit. Ráno jsme moc nespěchali a stavili jsme se ještě na nákup čerstvým potravin a náhodou jsme na parkovišti potkali také naše spolukempovače Jelenu a Tomáše. Jejich syn Maxim prý už od rána nebyl v úplně dobrém rozmaru, takže si protáhli nákup o snídáni a hřiště, takže jsme byli na Crossland Reserve celé dopoledne sami.

Původně jsme nechtěli na Velikonoce nikam jet. Moc lidí, předražené ubytování a tak, no znáte to. Ale nakonec nás přesvědčilo pěkné počasí a naši známí a strávili jsme společně dva dny ve Woy Woy, což je takové malé město za Sydney (oblast zvaná Central Coast). Pro nás ze severu je to co by kamenem dohodil. Hned po příjezdu jsme zaparkovali kousek od Ettalong Beach a s povinnou zastávkou na hřišti jsme zakempovali na pláži. Ta je schovaná hluboko v zálivu, takže voda po kotníky asi kilometr od břehu. Na plavání to moc nebylo, ale děti byly spokojené. Na Anči spaní jsme vzali kočárek a vydali se podél pobřeží až k Umina pláži. Ta už byla otevřená na oceán. Pozvolné vlny akorát na koupaní. Nakonec jsme si tu ale koupili akorát kafe, obhlédli super dětské hřiště a zhodnotili, že si to pošetříme na další den. Na odpoledne jsme se vrátili na Ettalong pláž. Kde dřív byla voda po kotníky, tam díky odlivu nebyla žádná a všude zbyli jen velké kaluže. Opět ideální pro děti. Večer proběhl r...

Manly Corso Uvědomil jsem si, že na blog něco píšeme jen když jedeme někam ven z města, ale prakticky nic o tom, jak hrozně fajn je "obyčejný" život v Sydney. Tak tady je jeden vydařený den. V neděli jsme jeli na Manly, poněvadž se tam konal  Underwater & Beach Clean Up pořádaný místním potápěčským centrem. Je to akce, během níž dobrovolníci uklízejí vybranou pláž - nad vodou i pod vodou. Byl jsem přihlášený a plán byl, že pokud vyjde počasí, Gabča s Ančou stráví čas na pláži. Počasí se vyvedlo báječně, bylo teplo a sluníčko, až jsem si z toho odnesl spálený krk. Anča v akci Na Manly jsme chtěli být v 10:00, což je docela pozdě, lidé se tou dobou už na pláž hrnou plnými zástupy. Anča, která normálně vstává v 6:00, si pochopitelně zrovna v neděli rozhodla přispat do osmi. Takže jsme na Manly dorazili akorát v těch 10. Doprava už houstla, parkování je tam tradičně mizerné, takže jsme obětovali $42 za celodenní parkování a měli jednu starost z krku. Zastavili jsme...

Náš nový stan Na víkend 28.10. - 29.10. byla dobrá předpověď, tak se nám konečně podařilo vyrazit na dlouho plánované kempování. Po pár variantách na lokalitu jsme se rozhodli pro  kemp  v  Cattai National Park , který je asi hodinu jízdy od domova na severozápad na břehu Hawksbury River . Pro znalé je to asi 30 km nebo 30 minut jízdy autem od Wisemans Ferry, oblíbeného tábořiště u stejné řeky. Jelikož jsme měli dost času na přípravy, Gabča načetla všechny materiály o kempu i parku. Mimo jiné jsme si koupili roční vstupenku do všech národních parků NSW, abychom neměli překážku jezdit častěji. Jednorázový vstup do parku stojí $8 (placený v automatu u vstupu), roční do všech parků kromě Kosciuszko National Park $65. V kempu měly být ohniště, ale nedá se tam sbírat dřevo, takže je třeba si ho dovézt. Taky se v řece dá koupat. Všechno platilo, akorát jsem viděl chlapíka tahat větve z lesa, takže to s tím zákazem sbírání dřeba nebude tak žhavé. Taky tam mělo být děts...

Na víkend jsme si zase půjčili auto. Ve stejné půjčovně, zase toyotu, ale novější. V pátek jsme ještě zajeli na nákup do supermarketu, vyvenčit Anču na hřiště a vyzkoušet místní speciality u pouličních prodejců. Jirka si koupil svůj oblíbený kokos, na který se již delší dobu chystal. Anča ho nechce. Plus ještě neodolal nějakému babánovo-kokosovému dezertu. Bylo to dost hutné a trochu rosolovité a ve mně to vůbec nebudilo důvěru, ale Jirkovi to chutnalo. Navíc on sní všechno:-) Z nakoupených zásob bylo večerní grilování.

Sobotní nákup a trh v Avarua Auto jsme si pronajali až do pondělí, tedy na další dva dny. V sobotu jsme měli jasný plán jet do hlavního města na sobotní trh. Anča má sice horečku, ale moc jí to netrápí. U tržiště je docela dobře vybavené dětské hřiště, kde samozřejmě proběhla povinná zastávka. Oproti pátku tu byly kromě slepic i nějaké děti. Mimochodem, slepice s kuřaty různých velikosti jsou tu prakticky všude a jejich pobíhání po rušné silnici mezi projíždějícími auty mě nenechávalo moc klidnou. Na trhu se dalo najít téměř vše od oblečení, čerstvé zeleniny a ovoce, pečiva až po hotová jídla. K obědu jsme vybrali mleté maso s nějakou smetanovou houbovou omáčkou a rýží a zbytek potravinových zásob nakoupili v supermarketu. Ve srovnání s ostatními tropickými ostrovy byl sortiment docela široký a díky Anče jsem ocenila i nějaké to dětské jídlo a dobrý výběr plen. Nakonec jsme našli i lékarnu a koupili pro Anču paracetamol v sirupu. Sice jsem měla s sebou pro případ nouze paralen čípk...