3. 3. Manila

Poslední den jsme se tradičně rozhodli strávit v místě zítřejšího odletu – v Manile. Ráno jsme posnídali v hostelu kafe a náš buko pie, dali vyprat prádlo a šli se jen tak courat do města. Došli jsme až do Rizal parku a nakoukli do přilehlých zahrad – orchideové a japonské. Ani jedna nebyla nic moc.
Odpoledne jsme ještě zašli navštívit Jirkovi kolegy a pak se přemístili do Mall of Asia - třetí největší nákupní centrum světa. Prošli jsme jen jeho zlomek a měli jsme toho plné zuby. Spousta obchodů, jídla a velké kluziště, které mě uprostřed tropů dost překvapilo.

Večer si nás zde vyzvedl Tim s Janise a jeli jsme poslední večer projíst do čínské restaurace Hot pot. S tímhle druhem restaurace jsem měla vždy trochu problém, takže jsem byla moc ráda, že to budu moci zažít na vlastní kůži. Jde zde v podstatě o to, že si člověk neobjedná různé suroviny – maso, houby, zeleninu – a to postupně hází do vařící se vody uprostřed stolu. Jak jsou postupně věci uvařeny, tak se konzumují , až z toho nakonec vznikne vynikající polévka. Tim se opět ujal objednávání a za chvilku začali snášet jídlo asi pro padesát lidí. Do rozpaků mě hlavně uvedly krevety, které byly napíchány na dřevěných tyčkách a ještě hýbaly nožičkama. Nevěřícně jsem na to zírala a vůbec jsem nebyla schopná je vzít a usmrtit v horké vodě tzn. uvařit zaživa. V tomhle nejsem bohužel příliš světová a mám ráda, když už servírované jídlo na stole nikam neutíká. Sice mi bylo vysvětleno, že je to záruka čerstvosti, ale zase tak čerstvé to jídlo mít opravdu nemusím. Naštěstí zbytek večeře už byl mrtvý. Na dezert jsme přejeli opět na jedno z těch luxusnějších míst, kde kafe stojí víc než třichodové jídlo v normální restauraci a v tílku a kraťasech se tam člověk cítí tak trochu nepatřičně, ale už jsme si nějak na životní standard našich hostitelů začínali zvykat. Rozhodně to bylo příjemné zakončení našeho putování po Filipínách, které mohu jen doporučit.