1. 3. 2010 Wreck dive Subic bay

Dneska nás čekalo vytoužené potápění. Vybrali jsme dva vraky - USS New York a LST. Ráno v osm jsme už stepovali před potápěčským obchodem a vyhlíželi našeho divemastera. Po rychlém výběru a vyzkoušení vybavení, jsme se navlékli do neoprenu, a jelikož to bylo jen kousek na pláž, pěšky jsme se přemístili k naší lodi. Jakýsi zaměstnanec nám pochopitelně odtáhnul všechny věci, takže jsme se vůbec nemuseli namáhat.

Jako první nás čekal vrak LST, nákladní loď potopená asi v 30 metrech.  Na ponoru jsme byli úplně sami, takže jsme si mohli užívat nerušenou zábavu. Propluli jsme celou délku vraku a náš divemaster nám ukázal desítky malých rejnoků, kteří se na vraku povalovali. Před ponorem jsme byli upozornění na horší viditelnost, ale na to, že jsme byli uprostřed zálivu, to docela šlo. Jako druhý náš čekal vrak vojenské válečné lodi USS New York potopené za druhé světové války. Tady už to bylo s viditelností o dost horší, protože se vrak nacházel jen asi půl kilometru od pobřeží (cca 5 minut jízdy lodí). Ale rozhodně to neubralo na zážitku. Průzkum prasklin, děr a válečných zbraní byl nezapomenutelný.
Na pevninu jsme se vrátili ještě před polednem, takže jsme se stihli v pohodě odhlásit z hotelu a přemístit se do města Olongapo na autobus zpět do Manily. Cesta opět nebyla z nejrychlejší, navíc jsme v Manile stihli večerní dopravní špičku, takže jsme se vysoukali z autobusu se západem slunce na krku. Jinak autobus většinou staví na více nádražích a možná je občas daleko lepší nevolit to nejblíže centru, ale raději se svézt z okraje města nadzemkou…zrovna dnes by nám to ušetřilo minimálně hodinu.
V Manile nastal v naší cestovatelské výpravě menší rozpor ohledně ubytování. Každý z nás si samozřejmě vybral jednu lokalitu pro hledání hostelu a domníval se, že ten jeho návrh je ten nejlepší. Ale nakonec jsme ustoupili Míše, která se druhý den ráno potřebovala dostat na letiště a začali proto hledat v blízkosti místa odjezdu autobusu. Bohužel v Pasay se nám nějak nedařilo nic vhodného a volného najít, takže nastala varianta dvě a to buď opět zkusit Malate a nebo méně turistické Makati. Nakonec ale Jirka v rámci zachování partnerské pohody vybral mnou preferovaný Friendly´s Guesthouse. Sice neměli volný třílůžák, ale Míša se na jednu noc spokojila jen s postelí v dormitory. Večer jsme stejně vyrazili do města na jídlo a pivko, takže na těch pár hodin to prý bohatě stačilo.

Náklady:
Potápění Subic Bay: 3400 peso/2 ponory, ubytování Manila: 560 peso/malý pokojít jen s postelí, ale dostačující a relativně čisté.