1. 3. 2010 Wreck dive Subic bay

Autor: -
Dneska nás čekalo vytoužené potápění. Vybrali jsme dva vraky - USS New York a LST. Ráno v osm jsme už stepovali před potápěčským obchodem a vyhlíželi našeho divemastera. Po rychlém výběru a vyzkoušení vybavení, jsme se navlékli do neoprenu, a jelikož to bylo jen kousek na pláž, pěšky jsme se přemístili k naší lodi. Jakýsi zaměstnanec nám pochopitelně odtáhnul všechny věci, takže jsme se vůbec nemuseli namáhat.

Jako první nás čekal vrak LST, nákladní loď potopená asi v 30 metrech.  Na ponoru jsme byli úplně sami, takže jsme si mohli užívat nerušenou zábavu. Propluli jsme celou délku vraku a náš divemaster nám ukázal desítky malých rejnoků, kteří se na vraku povalovali. Před ponorem jsme byli upozornění na horší viditelnost, ale na to, že jsme byli uprostřed zálivu, to docela šlo. Jako druhý náš čekal vrak vojenské válečné lodi USS New York potopené za druhé světové války. Tady už to bylo s viditelností o dost horší, protože se vrak nacházel jen asi půl kilometru od pobřeží (cca 5 minut jízdy lodí). Ale rozhodně to neubralo na zážitku. Průzkum prasklin, děr a válečných zbraní byl nezapomenutelný.
Na pevninu jsme se vrátili ještě před polednem, takže jsme se stihli v pohodě odhlásit z hotelu a přemístit se do města Olongapo na autobus zpět do Manily. Cesta opět nebyla z nejrychlejší, navíc jsme v Manile stihli večerní dopravní špičku, takže jsme se vysoukali z autobusu se západem slunce na krku. Jinak autobus většinou staví na více nádražích a možná je občas daleko lepší nevolit to nejblíže centru, ale raději se svézt z okraje města nadzemkou…zrovna dnes by nám to ušetřilo minimálně hodinu.
V Manile nastal v naší cestovatelské výpravě menší rozpor ohledně ubytování. Každý z nás si samozřejmě vybral jednu lokalitu pro hledání hostelu a domníval se, že ten jeho návrh je ten nejlepší. Ale nakonec jsme ustoupili Míše, která se druhý den ráno potřebovala dostat na letiště a začali proto hledat v blízkosti místa odjezdu autobusu. Bohužel v Pasay se nám nějak nedařilo nic vhodného a volného najít, takže nastala varianta dvě a to buď opět zkusit Malate a nebo méně turistické Makati. Nakonec ale Jirka v rámci zachování partnerské pohody vybral mnou preferovaný Friendly´s Guesthouse. Sice neměli volný třílůžák, ale Míša se na jednu noc spokojila jen s postelí v dormitory. Večer jsme stejně vyrazili do města na jídlo a pivko, takže na těch pár hodin to prý bohatě stačilo.

Náklady:
Potápění Subic Bay: 3400 peso/2 ponory, ubytování Manila: 560 peso/malý pokojít jen s postelí, ale dostačující a relativně čisté.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Vegemite

Autor: -
Obrázek
Vegemite Vegemite (čteno vedžimajt ) je australský národní pokrm . Dřív nebo později se s ním v Austrálii setká každý. A setkání to nebývá pro většinu příjemné. Já si to samozřejmě nemohl nechat ujít, takže včera jsem se taky odhodlal. Je to takový tmavohnědý sajrajt, který si Australani natírají na chleba a jedí. Vypadá jako vazelína nebo motorový olej, je tuhý a mazlavý, smrdí taky jako olej a je velmi slaný . K historii: jelikož Australani jsou původně Angličani, chtěli tu mít všechno jako doma. A doma, v Anglii, měli Marmite . Tak si v roce 1923 vymysleli něco podobného a dali tomu jméno Vegemite. Vzápětí tu značku sice prodali americké potravinářské firmě Kraft Foods , která Vegemite vlastní a vyrábí dodnes, ale to Australanům nebrání stále to považovat za národní pokrm. Předpokládám, že je to jen z nedostatku jiných čistě australských jídel. Vyrábí se z kvasnic zbylých z výroby piva, ze zeleniny a koření. Prý je to děsně zdravé, výživné, svaly po tom budete mít jako Maxipe
Pokračování článku >>

Kempování Toowoon Bay a potápění Terrigal Haven

Autor: -
Obrázek
Kámošky na útesu Začátkem března jsme konečně uskutečnili dlouho zvažovaný plán - jít se potápět. Pro Gabču to byl refresher dive, nepotápěla se od roku 2015. Už jsme nějaký čas lanařili, kdo nám tu hodinku nebo dvě pohlídá Anču. Nakonec se podařilo a kamarádi se (skoro) dobrovolně uvolili vyrazit s námi na Central Coast. Dohodli jsme to jen pár dní předem a ukázalo se to jako blbý nápad. Najít kemp bylo docela těžké, všechno bylo plné. Předpověď počasí byla dobrá, na Avoca Beach běžela nějaká surfařská soutěž. Možná proto, možná pro jiné důvody, ale nakonec jsme skončili v kempu kus dál než jsme chtěli a o kus dražším, než jsme chtěli ($59/noc), ale ukázalo se, že byl fajn. Dokonce tak moc, že jsme z něj celou sobotu nevytáhli paty ;) Jeli jsme tedy až v sobotu ráno, cesta asi na hodinu. Toowoon Bay Holiday Park je klasický kemp, v jakém jsme už hrozně dlouho nebyli. Úplně mi to připomenulo cestování po Austrálii. Je dobře vybavený, u pláže, s bazénem a skákacím polštářem, kter
Pokračování článku >>

Víkend na Slovensku a/nebo trochu taky v Maďarsku

Autor: -
Obrázek
Györ, Maďarsko Cesta: Sereď, hradní zřícenina Beckov, vyhlídka Hlohovec - Springfield, Vel'ký Meder (Slovensko), lázeňské termální město Györ (Maďarsko) Květnový, s trochou snahy, prodloužený víkend se přímo nabízel k tomu spáchat nějaký ten výlet. Cílem mělo být maďarské lázeňské město Györ s tím, že se ještě zastavíme na krátkou návštěvu u našich Slováků (bývalých spolubydlících z Austrálie ...ale o tom jsem se již někde určitě zmiňovala). Ve čtvrtek jsme tedy vyrazili po krásné "rekonstruované" D1 směr Bratislava. První zádrhel přišel až při nákupu dálniční známky pro Slovensko, kde ani přímo na hranicích nešlo zaplatit kartou. Ale zbytek cesty až do Seredi probíhal bez problémů.
Pokračování článku >>