4. 3. Letíme do Malajsie
Autobus na letiště odjížděl z Manily ještě za tmy. V rámci možností, v mém případě - co klimatizace dovolila, jsme tedy cestu prospali. Naše nízkonákladové letiště opět nezklamalo, protože vstupní hala se otevírala až v 9 hodin, takže jsme ještě hodinu lelkovali kolem, než nás vpustili k odbavení. Utratili jsme tam ještě posledních pár peso a za necelé 4 hodiny jsme již vystupovali v rozpáleném Kuala Lumpur. Samotné město je asi 70 km od letiště, ale bez problémů jsme našli autobus do centra. Když jsme vystupovali na hlavním nádraží, tak jsem si všimla, že na nás někdo mává. Úspěšně jsem to ignorovala až do té chvíle než jsem zjistila, že je to Míša. Sice jsme se neviděli jen dva dny, ale bylo to příjemné setkání. Alespoň nám pomohla s navigací do našeho hostelu.
Ten jsme vybrali podle hostelworld.com. Měl jen pár hodnocení, ale vcelku pozitivních a za docela slušnou cenu. Bohužel v reálu zase tak super nevypadal. Byl ještě v rekonstrukci, takže z venku vypadal spíše jako ubytovna bezdomovců. U našeho pokoje měla být koupelna, ze které se nakonec vyklubal pouze plechy zakrytý balkón s hadicí. Ale na druhou stranu musím říct, že vše bylo čisté, což je v těchto zemích asi ta hlavní priorita. Navíc, co neměl hostel do vybavení, doháněl personál svým nadšením a pozorností. Starali se o nás skvěle a udělali by pro nás opravdu vše. Pochválit musím i jejich snídani v podobně vajíčkové roti s kari…dostali jsme každý jednu placku a dvě kari a ještě třetí, kdybychom náhodou měli hlad.
Po našem příchodu do hostelu se spustil slejvák. Jak nás Míša informovala, tak zatím se toto stává každý den kolem paté hodiny odpoledne. Prší třeba jen pár minut, ale je to dost vydatné. Tak nám nezbývalo než počkat. Poté jsme se přemístili do vedlejšího baru na pivo a začali z Míši dolovat všechny zajímavosti o Kuala Lumpur, které stihla navštívit - jako mešity, vyhlídka z Petronas Towers (nejvyšší spojené mrakodrapy světa), jídlo, centralní trh, náměstí a parky. Opět přidala pár peprných historek například o podezřelém pánovi v parku, který si tam dělal dobře apod.. Také jsme se domluvili na další den, který jsme se rozhodli strávit s Míšou v KL.
Náklady: Autobus Manila-letiště 350 peso/osoba, odletový poplatek na letišti 600 peso/osoba, Titiwangsa City hostel Kuala Lumpur 54 ringitů/noc, bus KL letiště – central zpáteční 14 ringitů/osoba.
Ten jsme vybrali podle hostelworld.com. Měl jen pár hodnocení, ale vcelku pozitivních a za docela slušnou cenu. Bohužel v reálu zase tak super nevypadal. Byl ještě v rekonstrukci, takže z venku vypadal spíše jako ubytovna bezdomovců. U našeho pokoje měla být koupelna, ze které se nakonec vyklubal pouze plechy zakrytý balkón s hadicí. Ale na druhou stranu musím říct, že vše bylo čisté, což je v těchto zemích asi ta hlavní priorita. Navíc, co neměl hostel do vybavení, doháněl personál svým nadšením a pozorností. Starali se o nás skvěle a udělali by pro nás opravdu vše. Pochválit musím i jejich snídani v podobně vajíčkové roti s kari…dostali jsme každý jednu placku a dvě kari a ještě třetí, kdybychom náhodou měli hlad.
Po našem příchodu do hostelu se spustil slejvák. Jak nás Míša informovala, tak zatím se toto stává každý den kolem paté hodiny odpoledne. Prší třeba jen pár minut, ale je to dost vydatné. Tak nám nezbývalo než počkat. Poté jsme se přemístili do vedlejšího baru na pivo a začali z Míši dolovat všechny zajímavosti o Kuala Lumpur, které stihla navštívit - jako mešity, vyhlídka z Petronas Towers (nejvyšší spojené mrakodrapy světa), jídlo, centralní trh, náměstí a parky. Opět přidala pár peprných historek například o podezřelém pánovi v parku, který si tam dělal dobře apod.. Také jsme se domluvili na další den, který jsme se rozhodli strávit s Míšou v KL.
Náklady: Autobus Manila-letiště 350 peso/osoba, odletový poplatek na letišti 600 peso/osoba, Titiwangsa City hostel Kuala Lumpur 54 ringitů/noc, bus KL letiště – central zpáteční 14 ringitů/osoba.
Komentáře
Okomentovat