Výlet do Londýna

Jak už jsem psala, v březnu se věci nějak samovolně dali do pohybu. Shánění bydlení a práce zčistajasna zpestřila návštěva našich Slováků z Austrálie, kteří naplánovali několikadenní výlet na své cestě ze Slovenska zpátky do Irska, kde už nějaký ten rok pobývají. No, a aby toho ještě nebylo málo, tak si Jirka (teda jeho šéf z Austrálie) usmyslel, že by si mohli pokecat v Londýně a ať svou manželku prý klidně vezme s sebou. No tak jsme jeli. V pátek jsme se nechali odvézt na letiště a odpoledne už jsem se procházela po nábřeží Temže.
Jirka pojal pátek pracovně a já si tedy užívala volného času a perfektního počasí. Sice jsem měla zimní bundu, ale sluníčko hřálo a všude to kvetlo a vonělo…super změna oproti pomalu končící zimě v Praze. Po rychlém ubytování jsem se tedy hned vypravila na průzkum. Vzala jsem do ruky mapu a naprosto přesně jsem se opět vydala opačným směrem, než jsem měla v plánu. Po menší zacházce a rychlém zorientování jsem došla ke katedrále svatého Pavla - St. Pauls cathedral, která se honosí druhou největší kopulí na světě (první je samozřejmě kopule sv. Petra v Římě). Prošla jsem jen kolem, udělala pár povinných fotek a plna očekávání se vydala dál směrem k řece a London Tower (pevnost Jejího veličenstva).
Centrum Londýna opravdu není nijak extra velké, takže jsem u řeky byla za chvilku. Ještě jsem minula Královskou burzu a na svačinu usedla na velkém schodišti přímo před London Tower. Samotný se mě na prohlídku dovnitř jít nechtělo, tak jsem se vydala podél nábřeží k jedné z dalších velkých dominant Londýna Tower Bridge, což je známý zvedací most na Temží. V zapadajícím slunci vypadal skvěle. Prošla jsem kolem něj, chvilku jsem přemýšlela, zda se vydat na protilehlý břeh, ale nakonec jsem to vzdala a šla po nábřeží dolů. Jen jsem se tak poflakovala, minula velký monument, prošla několika - ještě před pár hodinami - rušnými ulicemi a prošmejdila pár zapadlých zákoutí. S přibývajícím časem se centrum London city dost vylidnilo. Nakonec jsem putování po Londýně zakončila asi kolem 5 v našem hotelu, dala si dlouhou vanu a čekala na Jirku.
Ten se vrátil na hotel kolem 6 hod a překypoval energií. Rozhodli jsme se tedy pro večeři. Oba dva jsme si všimli malé indické restaurace nedaleko hotelu. Původně jsme chtěli dát jen jedno jídlo, jen tak na chuť, ale byli jsme číšníkem odmítnuti. Prý jsme dva, tak si musíme dát dvě jídla. No takže jsme se opět nechutně přežrali.
Večer byl příjemně teplý, takže jsme to šli rozchodit menší procházkou. Prošli jsme opět k Temži a po úzké lávce přešli na druhý břeh. Tam to docela žilo, spousta otevřených hospod s venkovními zahrádkami, kde se mačkali davy turistu s pivkem. Nakonec jsme došli až k Tower bridge, na druhou stranu k Toweru a pak jsme se promotali centrem až k našemu hotelu. Procházka a celé to cestování nás dost zmohlo, takže jsme se akorát vrhli do postele a šli spát.

Na druhý den jsme se probudili opět do krásného slunného ráno. Pro dnešek jsem naplánovala návštěvu Buckinhamského paláce, Trafalgarského náměstí, Westminsterského opatství a londýnského oka, což je velké ruské kolo na břehu Temže.
Na Trafalgarské náměstí jsme dojeli metrem. Vystoupili jsme a posnídali čerstvě koupený čokoládový mufin a danish. Na rozlehlém náměstní proběhlo opět několik povinných fotografií. Jirka vypadal s foťákem více než spokojeně. Já jsem se snažila vylézt s další desítkou turistů na velké sochy lvů, které dominují náměstí a hlavně soše admirála Nelsona, pod kterou jsou umístěny. Bohužel se mi to nepovedlo. Nějak jsem nebyla schopna projít po úzké obrubě sochy a tak se dostat jinam než ke lvově prdeli. Objala jsem tedy lvovi zadek a nechala se statečně vyfotit. Poté jsme prošli náměstím k velké bráně, která byla vchodem do parku před Buckinghamským palácem. V dálce jsme zaslechli nějakou hudbu, proto jsme přidali do kroku, abychom nepropásli známé střídání stráži. Když jsme ale uviděli ty davy před palácem, jen jsme okoukli okolí a zašli zpátky do klidu parku.
Jinak zde musím poznamenat, že zatím celý můj výlet do Londýna byl poznamenán poměrně vytrvalou migrénou a zrovna tady před palácem propukla do extrému. Naštěstí lavička a chvilka relaxace pomohly aspoň z toho nejhoršího a já se smířila, že se mnou migréna zůstane po celý víkend. No co se dalo dělat, sebrala jsem zbytky sil a dobré nálady a vydali jsme se na další průzkumy. Udělali jsme v podstatě standardní turistické kolečko. Prošli ulicí kolem slavné Downing street, kde sídlí premiér, až k Wesminsterskému opatství. Po mostě na druhý břeh, koupili hotdog a u londýnského oka poměřili frontu a naše hodinky a rozhodli se, že nám ten výhled za tu ztrátu času a nemalého obnosu peněz nestojí.
Pokračovali jsme tedy dál po nábřeží, kde se ti nejroztodivnější „umělci“ snažili zaujmout kolemjdoucí a vydělat nějakou tu libru. Narazili jsme taky na venkovní trh se starými knihami. Zkoušeli jsme si něco vybrat a koupit, ale knih tam bylo tolik, že bylo naprosto nemožné se rozhodnout. Nechali jsme tedy knihy knihami a vydali se na druhy břeh…opět do London City. V sobotu tahle část londýna opravdu nežije. Původně jsme chtěli najít nějakou hospodu, ale vše bylo pusté a zavřené. Nakonec jsme koupili jídlo ve stánku, doplnili ještě salánem, bagetou a kapkou alkoholu v tescu a šli na pokoj. U alkoholu se musím opět pozastavit a napsat, že jsme si koupili naše oblíbené pití z Austrálie a to Strongbow, což je takový alkoholový jablečný mošt a je to moc mňam. Hlavně tohle byla dvoulitrová petka asi za dvě libry, takže tomu nešlo odolat.

V neděli jsme odlétali domu. Ráno jsme sbalili těch našich pár hadrů a vydali se z hotelu na prohlídku toweru. Pak jsme ještě chtěli zajít do muzea, ale prohlídka nám zabrala trochu více času, než jsme plánovali, takže jsme poté dali přednost pořádnému jídlu a muzeum se rozhodli nechat na příští návštěvu. Jelikož jsme přejeli metrem do jiné čtvrti, hledání hospody bylo o chlup snazší než předešlý den. Když jsme vlezli do putyky, vzpomněli jsme si na Austrálii. Velké místnosti vévodil dlouhý bar, vedle kterého bylo okénko na výdej jídla s příbory a dalšími ingrediencemi. Objednali jsme si pivko a strogbow a k jídlu tradičně rostbíf a klobásu s bramborovou kaší. Bylo to úplně hrozně dobrý a hlavně toho bylo ažaž. Hlavně vařený hrášek nebudu muset další měsíc ani vidět.
Po obědě nám nakonec zbylo trochu času, tak jsme si řekli, až aspoň kouknem, kde muzeum je a jak to tam vypadá. Jako do většiny muzeí v Londýně i do Britského byl vstup zadarmo, takže jsme proběhli Egypt, Řím atd., ale pak už jsme opravdu šli na vlak a jeli na letiště. Let byl standardní a v neděli večer jsme zdárně přistáli na Ruzyni.