Jelikož Gabča předchozí den usnula velmi brzy, ráno pochopitelně velmi brzy procitla a začala budit mě. Já už tak nadšený nebyl, takže jsem první hodinu, až do osmi, odolával. Až příslibem snídaně ve formě krupičné kaše mne přesvědčila. Další hodinu trvalo, než jsme se najedli, vyhrabali a skutečně odjeli. Mezitím se mi ale stala vtipná příhoda. Když jsem se vydal opláchnout hrnek, byl jsem líný zajít do kuchyňky, takže jsem použil kohoutky u našeho místa určené k napouštění nádrže na vodu v autě. Když jsem kohoutkem otočil, voda dost rychle vytryskla a v hrnku jsem viděl něco černého. První dojem, že je to jen nějaký usazený sajrajt ale vystřídalo mírné překvapení, když jsme zjistil, že je to asi dvoucentimetrová žába. Asi si tak odpočívala a já jí naráz vyplivnul do hrnku. Hned po vyjetí jsme zase zastavili, jen o pár kilometrů dále v Daintree Wild ZOO , takovém malém parčíku s místními zviřátky. U vchodu nás uvítalo první zviřátko, papoušek řvoucí "Hello" na všechny příc

Ráno jsme zmokli. Teda stan zmoknul a jelikož pršelo celou noc a nepřestávalo, měli jsme trochu obavy o jeho trvanlivost, zvlášť protože jsme neměli všechny kolíky a stan tudíž nebyl zcela vypnutý. Proto jsme relativně časně ráno naběhli na recepci a přestěhovali se do chatky, tedy do sucha. Během chvíle už jsme měli všechny věci nacpané tam, stan rozhozený před chatkou pod střechou ve snaze ho sušit, a čučeli jsme na televizi. Kabelovka kvůli dešti nešla :( Abychom nelenili, následovala cesta do města. Primární důvod byl získat od autoservisu odhad ceny opravy na papíře, aby nás nenatáhli tak, jak se nám stalo o pár dní dříve. Cestou jsme jak jinak zmokli, a to až na kost. Chlapík v servisu taky nevypadal moc nadšeně, a prý že to bude mít zítra. Nebyli jsme moc rádi, ale co, nějak jsme se s takovýmahle věcma začali smiřovat. Na spravení nálady jsme šli do našeho oblíbeného informačního centra na roku Aplin a Sheridan St, kde jsme objednávali potápěčský výlet a vůbec zjišťovali všechno

Den první Stan jsme sbalili kolem půl šesté a se dvěma úhlednýma taškama vyrazili k recepci. Byli jsme domluvení s manažerkou, že nám je tam uschová. Paní už skutečně čekala, přestože normálně otevírají až v sedm nebo půl osmé. V šest přijel minibus Prodive řízený Japoncem s tragickou angličtinou, spíš japgličtinou teda. V tu chvíli jsme ještě netušili, že je to náš budoucí instruktor. Jinak bychom asi trochu znervózněli. Spolu s námi nasedli u kempu ještě dva Němci. Postupně se bus naplnil a za pár minut nás dovezl k obchodu Prodive v centru Cairns. V obchodě jsme se zapsali, naložili své věci a trpělivě čekali, než se seběhlo dohromady asi třicet lidí. Ti se pak postupně nasoukali do busů a nechali se, včetně nás, odvézt do přístavu. Loď Scubapro je na míru dělaná potápěčská loď pro maximálně 36 lidí. Bydlení je ve dvoulůžkových pokojích a místa byla všude spousta. Kapacita byla skoro vyčerpána, bylo nás 33 a dalších šest lidí z posádky - skipper, kuchařka, supervisor a tři instruk

Ráno jsme se tedy rozhodli vyzkoušet "prý" opravené auto. Do Port Douglas to bylo asi 80 km, takže jsme to riskli. Nějak po půlce cesty se ukázalo očekávatelné a pár km před Port Douglas jsme dali naši standardní přestávku na vychladnutí auta. Asi hodina strávená v Port Douglas se nesla v nepříliš pozitivní náladě a naložení dostatečnými zásobami vody jsme se vydali zpět do Cairns. Zpáteční cestu auto ustálo, takže jsme v Cairns akorát vyhodili Míšu s věcma v kempu, a šli seřvat lidi do servisu a najít nějaký jiný servis. Byli jsme trochu bezradní, ale nakonec nám bylo porazeno zavolat na RACQ, to je obdoba NRMA v NSW. Na infolince, která je mimochodem placena...ať žijou Australské služby...se nám dostalo kontaktů na pár servisů v Cairns. Obešli jsme dva a jelikož byl pátek v prvním nám řekli, že se k tomu dostanou v pondělí a v druhém, že až ve úterý. Takže jsme vyložili věci potřebné na náš třídenní výlet na Velký bariérový útes, a nechali auto napospas prvnímu servisu. Ve

První věc ráno byla pochopitelně odvézt auto do servisu . Nechal jsem Gabču i Míšu v kempu a vyrazil jsem. V servisu mě chlapík přijal v pohodě, chvilku mě nechal v čekací místnosti a pak přiběhl se "super zprávou", že nemáme prasklé těsnění pod hlavou, že to je maximálně vodní pumpa. Trochu se mi to nezdálo, ale co, je to profík. Prý že nejdřív zkusí vyčistit chladič, protože ta pumpa je drahá oprava. OK, říkám, a on mě odváží do kempu. Je určeno, že den strávíme v Cairns , večer si auto vyzvedneme a další den pojedeme dál, tzn do Port Douglas. Šli jsme tedy do Cairns. Je to malé město, cca 100tis obyvatel. Centrum tvoří pobřeží a ulice Esplanade a její blízké okolí. Prošli jsme tedy Esplanade ...člověk by očekával, že taková Esplanade bude uhledný chodníček se spoustou zeleně lemující blankytně modré pobřeží, což v případě Cairns není tak úplně pravda. Cesta a zelené palmy tam skutečně byly, akorát pobřeží začínolo o pár kilometrů dál a proto byl výhled spíše bahnitý. Jedin

Ráno začalo dost dobře. Vstávání časně a báječná snídaně z recepce našeho kempu. Vyrazili jsme a hned po pár metrech zastavili, abychom se koukli na tu slavnou Mission Beach . Byla pěkná, pravda, zrovna byl odliv, pláž byla úplně žlutá a moře teplé. Další cesta vedla opět na sever, směr Innisfail . Městečko jsme projeli a zamířili od něho na západ. V plánu bylo projet tamtudy až do Port Douglas. Po cca 30km jsme zastavili u atrakce jménem Mamu , což je procházka deštným pralesem. Doporučil nám to chlapík na informacích v Inghamu . Stálo to $20 za člověka, ale peněz netřeba litovat, pohled to byl zajímavý. Až potud byl den dobrý. Pokračování už ne. Hned jak jsme vyjeli (řídila Gabča), začala ručička teploty vody v chladícím zařízení ukazovat nepěkné věci. Ač jsem chvíli uklidňoval, že to auto nějak ustojí, neustálo a v jednom z nesčetných kopců začalo vařit (asi kafe, nebo co). Tak jsme si tam skoro hodinku postáli, abychom vychladli. Takhle zblízka jsem takovou událost ještě neviděl a

Z Townsville jsme vyrazili vcelku pozdě, proto jsme dorazili k vodopádu Wallaman po poledni. Byla to také vcelku zajížďka...asi 50 km od hlavní silnice, navíc kus cesty nebyl zpevněn. Ale byli jsme predešlý večer našimi novými známými upozornění, že stojí za to. Padající proud vody ma tuším skoro 300 m. Od vyhlídky nad vodopádem jsme ještě sešli přímo dolů k vodopádu, snažili jsme se dostat před velké balvany přímo pod vodopád, ale nakonec jsme se spokojili pozorováním živočištva v přilehlých tuních. Výstup zpět nahoru byl více než vyčerpávající. Navečer jsme složili hlavu v Mission Beach ...přesněji Wongaling Beach .

Jak už to u mne bývá dobrým zvykem, tak ráno mě migréna neopouštěla a navíc se můj žaludek potýkal s večerním přísunem vína. Proto mě plán tohoto dne a hlavně přesun lodí na Magnetic Island moc netěsil. Ale naštěstí jsem to zvládla v pohodě. Na ostrově jsme si navíc zakoupili lístek na autobus, takže jsme mohli celý den cestovat všemi, dvěma , směry za pouhých šest dolarů. Nejprve jsme dojeli na Horseshoe Bay . Tam mě chytla lehká nevolnost, která byla záhy vyřešena tuňákovou bagetou. Pak jsme popojeli na procházku ( Forts walk )...byl to výstup na kopec, kde bylo jakési opěvnění a pozorovací stanice (jedna přístupná, druhá zavřená, ale nakonec také přístupná)...v každém případě odtamtud byl krásný výhled na okolní zátoky. Průvodce ještě sliboval koaly , ale až na pár ještěrek jsme nic jiného živého neviděli. Aspoň jsme je ale slyšeli. Jelikož frekvence autobusu nebyla z nejčastějších k části Arcadia jsme se přesunuli po vlastní ose. Zkusili jsme šnorchlování na Alma Beach ...pár ryb