Den pátý - Le Lagoto a Salelologa

Ráno jsme po snídani zaplatili účet v obchůdku, vyzvedli věci ze sejfu (zamčená skříň) a začali s shánět, jak se dostaneme do Le Lagoto. Waia nabídl, že nás tam bráška hodí, což se i stalo.
Le Lagoto zvenku vypadá dost luxusně i na jiné než samojské poměry. Uvnitř je taky, ale nakonec jsme zhodnotili, že to není tak stylové jako první ubytování na Upolu, Coconut Beach Club. Báječně vypadající recepce pro nás trochu ztratila kouzlo, když paní neznala odpověď na žádnou z našich otázek. Pravda, byly to otázky dost neočekávatelné – kde se dá půjčit auto, kdy tu jezdí autobus, co je v okolí, atd. Proto jsme přešli k samostudiu. Přes silnici je slušně vybavený obchůdek a také dive shop, prý jediný na Savai’i. Restaurace v Le Lagoto je hezká a drahá.
Hned jak to jde, chytáme bus do Salelology, města kde je i přístav trajektu, kterým jsme přijeli. Kromě toho tam mají být půjčovny aut. Můj původní záměr půjčit si místo auta motorku narazil na dost zapeklitou překážku – nebylo kde. Nikdo, koho jsme se zeptali, o takové možnosti netušil. V autobuse jsme mimojiné poprvé zaznamenali běžný jev – udávané jízdné 7 tala, řidičem požadované jízdné 10 tala. Asi turistický bonus. Naštěstí to nefunguje úplně vždy, někdy nás autobusáci až překvapili svou nezištností. Na druhou stranu tenhle autobus byl super, nebyl dřevěný a měl okýnka.



Salelologa je podle našich (tj. českých) měřítek slušně řečeno “řiť”. Jediné zajímavé místo tam je trh, kde Gabča střelhbytě kupuje sarong, a po chvíli nehlídání i druhý. Jako polehčující okolnost musím uvést, že ani jeden nebyl pro ní.
Oběd v takové „Jednotě“ (smíšené zboží a restaurace v jednom) byl moc fajn, namixovali jsme si snad všechno co tam měli, od tara a banánu až po vajíčka.
V našem hledání půjčovny aut nám pomáha Waya, kterého potkáváme u tržnice. Tenhle člověk byl úžasný, potkali jsme ho na ostrově několikrát, vždycky nás poznal, vyptával se a snažil se pomoci, a to jsme u nich bydleli jen dvě noci.
Nakonec nacházíme jedinou půjčovnu jménem PK Rentals, kde to auto (jedno) k dispozici skutečně mají. Sice až za dvě hodiny, ale mají. Nakonec se z toho vyklubal celkem solidně vypadající Hyundai Accent – sice tomu nešel zapnout pás i spolujezdce, ale to jsme nějak překonali. Fakt, že jiné auto bychom nesehnali, nás přesvědčil.
Tak začal první výlet – směrem na jih. Už bylo pozdě odpoledne, ale chtěli jsme se ještě někam podívat, takže jsme vyrazili, projeli si jednu špatnou odbočku (sice to nezní, ale je to celkem výkon, vzhledem k tomu, že kolem celého ostrova je jen jediná silnice), díky které jsme zavítali do nitra Tyfus Rainforest Reserve a pravděpodobně plánované sídelní oblasti. Když jsme se vrátili zpět na hlavní (a jedinou) silnici, už jsme bez potíží dojeli až k Mu Pagoa waterfall, vodopádu na největší řece Savai’i (možná není ani tak největší, jako spíš jediná – teď nevím), který padá přímo na černou písečnou pláž a do moře.
Cestou zpět jsme se jen krátce zastavili u památníku Johna Williamse, čímž není myšlen ten známý autor filmové hudby, ale anglický misionář stejného jména, který na Samou přinesl křesťanství. Pro vice informací čtěte http://en.wikipedia.org/wiki/John_Williams_(missionary)
new=true]Wiki stránku o Johnu Williamsovi.
Večer jsme zkusili tu restauraci v Le Lagoto. Potvrdili jsme si, že kromě toho, že je hezká a drahá, je taky dobrá. Měli jsme moc chutné rybky.
A veselá historka na závěr – Gábina byla večer unavená a při svém oblíbeném listování v jídelním lístku (který je příhodně k dispozici i na pokoji, stejně jako telefonní seznam, bible a minibar) se tímto lístkem dokázala škrábnout do oka. Neptejte se mě jak, ale asi to jde. Až jsem o ní měl strach. Přesněji teda o její oko. Naštěstí se to nějak srovnalo a druhý den už zase viděla jako rybička.