Den šestý - výlet na západ

Další den vstáváme už v 7.30 hod a hned se hrneme na snídani, která je opět standardní, až na citrónový džem, který fakt nemusím. Snažím se ukojit chuť burákovým máslem, ale moc to nepomáhá. Nakonec předávám, pro mne nezajímavé ovoce, na Jirkův talíř, čímž dochází alespoň k jednostranné spokojenosti.
Pro dnešek máme naplánovaný průzkum západní části ostrova. Rázíme si to směrem na sever, přes Manase, a pak pokračujeme až k centru západní části ostrova, městu Asau. Původně jsme si mysleli, že se tu projdeme popř. něco nakoupíme. Nabyla jsem totiž mylného dojmu, že tu určitě něco bude. Ale bohužel krom benzínky a pár domů tu nebylo naprosto nic... až už vůbec ne zajímavého. Tak jsme aspoň natankovali a pokračovali dále na západ na Canopy Walk.


Většina průvodců varuje, že je to pouze ubohá turistická atrakce a že rozhodně nestojí za návštěvu, proto jsme tedy zaplatili pár Tala, abychom se na vlastní oči přesvědčili. Musím bohužel uznat, že se nám tam líbilo... zřejmě jsme se dostali do stavu naprosto komerčních turistů. Nejprve jsme prošli malým deštným pralesem a po pár metrech dorazili k obrovskému stromu, podél kterého byli záhadným způsobem namontovány schody nahoru. Dalším lákadlem byl provazový most zavěšený mezi stromy, který byl ale zavřený, což mě zase tak netrápilo, protože samotný výstup po úzkých dřevěných schodech místy se měnících na žebřík, mě bohatě stačil. Na vyhlídce v koruně stromu jsme byli úplně samotní a mohli jsme si užívat výhled na prales. Pak už jsme jen vyplašili netopýra, vyfotili pár ještěrek a vydali se na cestu dolu.
Dalším cílem byl nejzápadnější bod ostrova Cape Mulinuu. Vydává se dokonce jako nejzápadnější bod země, protože za ním se láme datová hranice. Cesta byla trochu nezpevněná, ale docela se to dá. Cestou ještě objevujeme zbořený kostel a zbytky vesnice zničené hurikánem Olaf někdy koncem minulého století. Tohle místo se nám moc líbilo, takže jsme ho dost podrobně prozkoumali, jen jsme neustále sledovali okolí, kdy na nás někdo vyběhne a bude opět žádat nějaké to vstupné. Jelikož se nikdo dlouho neobjevoval, naskočili jsme do auta a co cesta dala jsme uháněli pryč. Ale stejně jsme neustále sledovali okolí a případné vybírače vstupného. Ti na nás čekali až na samotné Cape Mulinuu a vyžádali si 20 Tala. Na potvoru jsme neměli drobné a našich 50 Tala, pod záminkou, že si je někde rozmění, jsme mu samozřejmě nenechali, takže se nakonec spokojil s 11,55 a my s důvěrou opustili naše auto. Došli jsme až na nejvzdálenější výběžek, z kterého prý za dobrého počasí jsou vidět Šalamounovi ostrovy. Vyfotili se a šli se vykoupat. Poprvé na Samoe jsme tu viděli pořádné vlny. Většina pláží na ostrově je totiž chráněna velkým útesem, takže vlny se lámou daleko od pobřeží.
Příjemně osvěženi se vydáváme na jih. Zastavujeme v první vesnici ve snaze něco nakoupit a rozměnit peníze. Bohužel měníme jen peníze a míříme k další zastávce Lovers Leap. To jsou vysoké útesy nad mořem, kde je super pozorovat, jak se vlny dole tříští o tyhle útesy. Hned co zastavíme ve vesnici, tak už je u nás výběrčí a chce 4 Tala. My v rámci rozměnění máme pouze pět. Výběrčí je rychle sbalil a vydal se pryč, prý shánět drobné nazpátek (pozn. pokud někdo na Samoe jde shánět drobné, nikdy je nesežene). My se tedy rozloučili s našim jedním Tala, vyndali konzervu špaget a začali hodovat. K našemu překvapení se výběrčí vrátil, ale jen s informací, že v celé vesnici s několika obchody, nikdo nemá na rozměnění, takže si s dovolení ponechá celých pět.
Po obědě otáčíme auto a jedem nazpět. Po pár km ještě zastavujeme u Sea Arches, kde je pobřeží tvořeno takovými klenbovými útesy, skrz který stříká voda. Vypadá to dost monumentálně. Na tomto místě jsme se opět finančně zahojili, protože vybírači byli zřejmě zahnání krátkou dešťovou přeháňkou.
Těsně před našim resortem ještě zastavujeme u jeskyně Peapea Cave. Tato jeskyně byla vytvořena lávou v roce 1905 a je obývána nějakými bláznivými vlaštovkami, které jsou děsně prťavý a chovají se jak netopýři. Náš průvodce, asi 13ti letý klučík, nám dokonce ukazuje vajíčka, ne větší než nehet.
Jelikož máme ještě relativně dost času, zastavujeme se v resortu a bereme věci na šnorchlování, protože ve vedlejší vesnici Satoalepai se dá potápět s želvami. Je tam bazén s poměrně dost studenou vodou a hlavně je plný mořských želv. Odhodlali jsme se k podrobnému prozkoumání pod hladinou, vypadají super ale přeci jenom u mne vzbuzují respekt, tudíž si dovoluji akorát na menší a snažím ji chytnout... NEDAŘÍ SE. Zde se zdržujeme až do zavíračky a ještě koukáme na krmení papajou. Pak už konečně do resortu. Chvilku přemýšlíme nad večeří. Nakonec kupujeme sušenky a otevíráme sardinky, kafíčko a pohoda.