Fotky - Blue Mountains National Park

Náš poslední (zatím) víkendový výlet už konečně byl ven ze Sydney. Blue Mountains (Modré hory) jsou pískovcové hory nedaleko Sydney, asi 100km směrem na západ, do vnitrozemí. Cesta vlakem je z centra na dvě hodinky, takže nic hrozného (nicméně vlak se dost vleče, to je fakt - staví to na každé mezi).
Neodpustím si aspoň základní informaci - modré se jim říká podle modré mlhy, která nad nimi bývá. Ta vzniká vypařováním oleje z eukalyptů, kterých je v horách plno.
Začali jsme to plánovat už pár dní dopředu, počasí se zdálo příznivé. Přidala se k nám sousedka Dada, takže jsme měli dokonce průvodce. Ač to tak nezní, je to Slovenka (teď už s australským občanstvím teda), celkem sympatická.
Začnu tou smutnější částí. Vyrazili jsme v půl osmé ráno! V sobotu! Počasí se zdálo dobré. Vlak do centra se trochu coural, nicméně 12 minut na přestup se zdálo být v pohodě. Nebylo. Vlak do Blue Mountains nám ujel před nosem, takže jsme hodinu krásného sobotního rána strávili na Central Station (takový Hlavák) kecáním a ládováním se sajrajtů z fastfoodu.
Pak už se to jen lepšilo. Po hodině další vlak jel normálně a za dvě hodiny nás vyklopil v městečku Katoomba. Katoomba je turistická základna pro většinu výprav do Blue Mountains. Těch 1000 m.n.m. bylo malinko znát, teplota na sluníčku fajn, ale ve stínu celkem mrazivo. Během pár minut jsme odtud došli do divočiny. Jestli byste čekali hory ve smyslu Krkonoše, Šumava nebo Vysoké Tatry, zapomeňte na to. Přinejmenším v téhle části Blue Mountains jsou téměř všechny cesty dlážděné nebo aspoň ohrazené zábradlím, vyhlídky jsou úplně luxusně zabezpečené, všude jsou cedulky, varování atd. Druhý fakt, který člověk zvyklý na naše standardní hory nečeká, je to, že jsou obráceně. Místo abyste na ně koukali nahoru, koukáte dolů. Ze strany Katoomby jste prostě na jedné z hor, pod sebou máte několikasetmetrový sráz, údolí a na všechny strany vyčnívají hory. A podle mapy se táhnou několik desítek kilometrů (100km možná?).
Asi za půl hodiny jsme byli u nejznámější atrakce - Echo point, vyhlídka na Three Sisters (Tři sestry - muzika ale nikde kolem žádná). Jsou to prostě tři skály, nic až tak neuvěřitelného. Co taky jiného čekat v horách, že. Na Echo Point je turistické centrum, kde si můžete koupit všechno od hrníčku s namodralou horou až po tužku s klokanem. A venku pochopitelně hraje nezbytný Aboriginec na didgeridoo nebo provádí jiné podivnosti. Stačí malá úplata a jistě se s turistou rád odfotí nebo ukáže nějaké kejkle.
Jelikož taková vycházka pro nás byla krátká, pokračovali jsme po Prince Henry Walk (cesta pojmenovaná po jakémsi princi, co tamtudy někdy možná šel) podél vrcholku skal až k vodopádům u městečka Leura. Tam jsme se koukli kolem a v podvečer vyrazili na nádraží v Leura a odtamtud domu.