Čínský Nový rok

V těchto dnech začínají v Sydney asi měsíční oslavy Čínského Nového roku, roku prasete (ten název bude mít nějaký význam, určitě). Na oslavy jsme se vypravili do Čínského města. Tešila jsem se na průvod, který vedl přes polovinu centra, akorát mi náladu trochu zkalilo zjištění, že jsem si doma zapomněla lístek na vlak. Průvod byl naprosto úžasný, hrozně pestrý, co do barev tradičních čínských masek, tak do zvuků nejrůznějších bubínků, které zněly celým okolím Čínského města. Většina masek průvodu se chovala docela zdvořile a po skončení průvodu se snažila uspokojit snad každý objektiv. Někteří pózovali jako o život, ale někdy i to bylo málo - lidi byli hrozně neorganizovaní a furt se motali před foťákem. Průvod byl dost dlouhý, než všichni proběhli, trvalo to hodinu a půl.
Po skončení jsme si zašli na čínský "vovocozeleninový" trh. Koupili jsme si pár dobrůtek a pokračovali jsme do parku k vlakovému nádraží, kde se konala další čínsko-novoroční akce. Kromě pár stánků s jídlem a dvou pingpongových stolů (vybavených pálkami a olympijskými šampiony) tam bylo pódium, na kterém probíhala neustálá vystoupení. Jako první tam běhali draci. Tři. Když doběhali, nastoupili malí kung fu učni. A pokoušeli se, bohužel marně, předvést, co se dosud naučili. Nebo možná zkoušeli napodobit některé filmy. Tak jako tak, nedařilo se jim to. Zvlášť jeden malý australský tlouštík působil dost komicky - byl tak pět vteřin za ostatníma. Když i ti zmizli z pódia, nastoupili hongkongské tanečnice s pérama (paví, na hlavě). Ty už byly dobré, takové typicky čínské. Mrskali hlavama a pérama do rytmu mňoukající hudby (taky typicky čínské). To bylo vážně pěkné. Po nich už nastoupil nějaký podivný klučina s čímsi připomínajícím balet, tak jsme to raději vzdali a šli koukat na ping-pong. A ač to bylo zajímavé (pinkající Číňani), šli jsme pak už raději domů na oběd.