Fotky - Powerhouse Museum

Gabča opět zatoužila po kultůře, tak jsme vyrazili do Powerhouse Museum. Moc jsem neměl představu, co tam čekat, ale vyklubalo se z něj vcelku hezké technické muzeum. Skoro jako pražské, ale trochu větší a aktivnější. Zvenku to vypadá vcelku mrňavý, ale strávili jsme tam asi čtyři hodiny a to jsme to jen proběhli.
Na začátku mi to přišlo trochu chaotický - obrovský Wattův parní stroj vedle průmyslového designu. Pak ale už byly uspořádanější expozice. Jedna místnost, velká asi jako hlavní budova pražského TM, s tématem Věk páry (Století páry, jak říkal Plha). Byl tam třeba parní kolotoč, takový ten hezký starý. Nebo nějaké písty - třebas model pumpy. Člověk si tam může trochu zapumpovat a koukat, jak ta voda zase teče zpátky. Pak samozřejmě expozice vláčků, ta byla parádní. Klasické lokomotivy a vagóny. Vcelku jsme očekávali obdobu našeho prezidentského vlaku - a byla tam. Běžný vagón, cca 150 let starý - 1. až 3. třída. Tou třetí bych sice jezdit nechtěl, nebyla tam ani zasklená okna, ale ani první třída nebyla žádný žůžo. Co jsme ale nečekali - nádraží v životní velikosti. Včetně původní tabule odjezdů z Central station, hlášení i zvuků přijíždějících a odjíždějících vlaků. Pro nějakého vlakomodeláře nejspíš životní sen ;)
Letadla visící při stropě moc nezaujaly, zato družice už celkem ano. Dokonce jsme si prošli i kus vesmírné stanice. Vesmírný záchod člověk často nevidí. Ale používat bych ho taky asi nechtěl, představa hovna levitujícího člověku kolem zadku ve stavu beztíže... vakuum nevakuum.
Pak přišla pro mě nejlepší část. První byla fyzika. Sice zaměřená na děti, ale mě to tam úplně vyhovovalo. Takové učení hrou, všechno si šlo vyzkoušet - hejbat kuličkama pomocí statického náboje; magnetizovat skoro cokoliv (od železných pilin po velké elektromagnetické hračky); dotýkat se jiskřící koule; ohýbat plastové předměty a koukat, kde jsou nejvíc zatěžovány; vytvářet si ohňostroj pomocí výběru chemikálií a pak pozorovat, jak by vypadal, kdyby se to zapálilo (ten se mi fakt povedl); čichání k parfémům; a spousta dalších. Jedna z těhle aktivních her byla i lekce o výrobě čokolády - včetně ukázek. Skončila jedna část, člověk strčil ruku pod trubku a vypadala mu plná hrst kousků čokolády. Tenhle kousek mě bavil asi nejvíc - chtěl jsem si to poslechnout i podruhé, Gabča mě odtáhla.
Poslední expozice, na kterou jsme se vrhli, byli roboti. Nejlepší z toho byl hned první - taková ohybací ruka s packou a kamerkou na konci. Umělo to několik věcí. Vyzkoušeli jsme všechny. První byla ukazování cedulek. Mluvit to neumělo, tak aspon vždycky šáhnul za sebe a vytáhl cedulku s textem "Ahoj, jmenuju se ..." nebo něco podobného. Umělo to vcelku vtipně tancovat - na několik melodií, od rock'n'rollu, přes disco až po metal. To bylo asi nejlepší, pak už jen rozpoznávání barev (mačkal barevné čudlíky, jak se rozsvěcovali) a přerovnávání kostek z pyramidy do kvádru.
Jako bonus jsme na konci viděli výstavu o Velké čínské zdi, která se tam zrovna koná. Byla vcelku hezká, spousta fotek, archeologických nálezů, historie zdi (oni to stavěli někdy od pátého století př.Kr. - to se pak člověk nedivý, že je to tak dlouhý). Ale vy máte smůlu, fotit se tam nesmělo a já byl poctivka od kosti, takže ani fotka.