Minulý týden jsme strávili pár dnů v Melbourne. Hlavním důvodem, jak samozřejmě všichni tenisoví fanoušci ví, bylo Australian Open . Pro mne to byl spíše výlet za poznáním a těšila jsem, jak si užiji nové město. Samozřejmě jsem se nechala přesvědčit a naplánovala jeden den strávit na kurtech a pak ještě jeden večer v Rod Laver aréně. Ale to bylo vše, co jsem hodlala Australian Open obětovat. Vyrazili jsme ve čtvrtek v brzkých ranních hodinách – jak už je našim dobrým zvykem. Tentokrát jsem ale naplánovala cestu na letiště lodí a vlakem… což jsou docela bezpečné spoje a v každém případě jsme měli na letišti ještě půl hodiny rezervu. Ráno mě opět neminula cestovní horečka, takže špatně počasí a asi dvouminutové zpoždění lodi, mě dokázalo pěkně vynervovat. To jsem ještě netušila, že let bude mít hodinu zpoždění. K mému dalšímu roztrpčení přispěli dvě řvoucí děti v letadle sedící na sedadle před námi, a proto jsem byla ráda, když pilot ohlásil, že se máme připravit na přistání. Když jsem...

Před pár dny jsem se při listování v jednom průvodci dočetl, že na Fiji žije 7 druhů hadů, z toho jen dva na zemi, zbytek ve vodě, a všichni ti mořští jsou dost jedovatí. Jednoho z nich dokonce zmínili zvlášť, protože se dá snadno poznat podle bíločerných pruhů. Popis mi přišel celkem povědomý - vzpoměl jsem si na jediného hada, kterého jsme tady na jižní polokouli vůbec v přírodě potkali (na Fiji). Tak jsem tak hledal a hledal... no, a je to von. Jmenuje se to Laticauda colubrina (taky Banded/Yellow-Lipped/Colubrine Sea Krait) a je to podle článku z internetu šestý nejjedovatější had na světě. Docela klika, potkat ho při šnorchlování, ne? Prý vůbec nekouše, akorát když se naštve, o čež jsme se nepokoušeli ani když jsme netušili, co je zač. Můžete ho vidět v téhle naší galerii z Fiji. Další čtení o tomhle rostomilém zviřátku: Vlnožil užovkový (česky) Colubrine sea krait na Wikipedii (anglicky, ale je tam dobrý obrázek) Banded Sea Snake (Laticauda colubrina) (anglicky) Are sea snakes d...

Po Vánocích se udělalo fakt pěkný počasí. Konečně i do Sydney zavítalo léto. Já jsem si ještě dvacátého pátého odpracovala poslední den v práci a už v klidu jsem si mohla užívat vánoční svátky. Jirka měl volno od Štědrého dne až do Nového roku. Jeho firma se totiž měla stěhovat do nových prostor, takže proto si všichni museli vzít dovolenou i mezi svátkama. Nakonec se teda firmu prý bude stěhovat až někdy v únoru, ale dovolenou si stejně všichni museli vzít. Proto byl docela rád, a já samozřejmě taky, že o vánocích nebude doma sám. Hned na druhý svátek vánoční jsme tedy vyrazili kouknout na start závodu plachetnic. Každoročně se startuje 26. ledna ze Sydney a cíl na Silvestra v Habartu v Tazmánii. Pro Sydney je to opět velká událost a to znamená davy lidí. Loni jsme tenhle závod sledovali z Watsons bay…což je jižní strana vjezdu do přístavu. Letos jsme si, pro změnu vybrali severní stranu. Doufali jsme, že z Manly půjde méně lidi, ale bohužel marně. Už cestou na North Head jsme potkáva...

Sice už je nějaký ten týden po Vánocích , ale přesto se musíme pochlubit pár fotkami, jak že jsme ty vánoční svátky strávili. Musím přiznat, že tento rok mě předvánoční shon dost minul a neměla jsem ani čas nakoupit žádný dárky. Jirkovi jsem se omluvila s tím, že asi zlobil ;). Já jsem pro změnu byla asi děsně hodná, protože jsem dokonce dostala dárky dva... kuchyňský nůž, což je dárek spíše pro Jirku a jeho nervy. V současném bytě totiž nic, co by se dalo přirovnat k funkčnímu noži, neexistuje. A jako druhý dárek jsem dostala vak na vodu i s batohem. Vzhledem k počasí, které tady máme, se něco takového dost hodí. Jinak jsme Štědrý den strávili doma u bramborového salátu a nějaké ryby, kterou Jirka sehnal v jakémsi čínském obchodě a jejíž název si samozřejmě nepamatuje. Hodně jsem se snažili sehnat kapra jako loni, ale bohužel se nezdařilo. Ale to něco chutnalo moc dobře, takže jsme byli spokojeni. Také jsme, v rámci navozování vánoční nálady, navštívili pár festivalů s koledami . Je...

Druhý den jsme se probudili trochu rozlámaní, a proto jsme se rozhodli se jít hned osvěžit do bazénu. Vůbec nikdo tam nebyl, takže jsme si hned zabrali vířivku... nějak mi nedošlo, že by v ní mohla být krásně teplá voda... tudíž jsem narozdíl od Jirky zavrhla osvěžování a zůstala v ní. Po té super koupeli jsme se rychle sbalili a vyrazili na snídani do Cessnocku . Již předchozí den jsme si vybrali jednu pekárnu na hlavní ulici (která by měla být otevřena 8 dní v týdnu). V pekárně jsem se opět nechala zmást nevinně vypadající velikostí jablečného koláče a rovnou si koupila ještě jeden, abych náhodou neměla hlad. Už v půlce prvního jsem byla tak přeslazená, že na ten další jsem neměla vůbec pomyšlení. No a po velmi vydatné snídani, při které jsme zavrhli návštěvu místní čokoládovny, jsme se konečně vydali na ochutnávky vín. Hned u prvních vinařů se Jirka rozhodl prozkoumat skoro všechny jejich červená vína. Já jsem se mu samozřejmě snažila pomáhat. No a samozřejmě jsme neodolali a jednu...

... ale tady to tak nevypadá :) Tak nebo tak, přátelé i cizinci, přejeme vám všem s Gabčou pěkné Vánoce, štědrého Ježíška (Santu, Dědu Mráze nebo jiného důchodce, každému po libosti), hodně pohody a odpočinku. Do nového roku vstupte správnou nohou anebo rukou, pokud už o půlnoci nebudete stát na nohou, zapijte ten rok, ať je zdravý a čilý, a nebojte se pouštět do nových věcí! Tradičně přejeme štěstí, úspěchy a zdraví nejen ten příští rok, ale i všechny následující. Mějte se krásně a sledujte blog... Jirka a Gábina

Máme (stále ještě) nové auto a navíc se nám konečně oběma současně podařilo mít volno dva dny po sobě, tak jsme splnili Gabče sen a jeli do nejbližší a turisticky dost profláklé vinařské oblasti Hunter Valley . Je to přibližně 160km severně od Sydney, nedaleko města Newcastle (kde jsme už byli, když se tam na pláži zasekl tanker Pasha Bulker). Den předtím jsme si pečlivě nastudovali, co je tam k vidění, zjistili, že tam kromě "dálnice" National 1 (uvozovky proto, že je to většinou o chlup horší cesta než naše D1, taková panelka) vede ještě turistická T33, krásná horská scenérie a tak. Předpověd bylo dost hnusná, 32C, déšť a bouřky (no nejeďte v tom na výlet, ne?). Vyrazili jsme v osm ráno, v neděli (nebylo to snadný, vstát). Celkem bez potíží jsme vyrazili směrem na Newcastle, cestou se kochali a držkovali na silnici. Kousek před Gosfordem jsme potkali směrovku na Peats Ridge, což byla naše vytoužená silnice číslo 33 s překrásnými scenériemi. Jako šlo to, ale že bych to zrovn...