Závod Sydney - Hobart

Po Vánocích se udělalo fakt pěkný počasí. Konečně i do Sydney zavítalo léto. Já jsem si ještě dvacátého pátého odpracovala poslední den v práci a už v klidu jsem si mohla užívat vánoční svátky. Jirka měl volno od Štědrého dne až do Nového roku. Jeho firma se totiž měla stěhovat do nových prostor, takže proto si všichni museli vzít dovolenou i mezi svátkama. Nakonec se teda firmu prý bude stěhovat až někdy v únoru, ale dovolenou si stejně všichni museli vzít. Proto byl docela rád, a já samozřejmě taky, že o vánocích nebude doma sám.



Hned na druhý svátek vánoční jsme tedy vyrazili kouknout na start závodu plachetnic. Každoročně se startuje 26. ledna ze Sydney a cíl na Silvestra v Habartu v Tazmánii. Pro Sydney je to opět velká událost a to znamená davy lidí. Loni jsme tenhle závod sledovali z Watsons bay…což je jižní strana vjezdu do přístavu. Letos jsme si, pro změnu vybrali severní stranu. Doufali jsme, že z Manly půjde méně lidi, ale bohužel marně. Už cestou na North Head jsme potkávaly davy lidi s veškerým piknikovým vybavením jako židle, stolky, lednice a tašky s jídlem. Nahoře to vypadalo ještě hůř. Nejlepší vyhlídky byly plné hodujících lidí, všude kroužili vrtulníky policie a různých televizních stanic. Nakonec jsme si našli relativně volné místo a čekali na start. Pohled na přístav byl super. Všude se mačkala spousta lodí a na všech březích – pochopitelně - spousta lidí. Než jsem stihla všechno zkouknout našim dalekohledem, už tady byl start. Nejdříve byl vidět jenom čmoud z katamaránu, který závod startuje a pak pohyb všech lodí v přístavu, takže samotné závodící plachetnice nebyly skoro ani vidět. Za chvilku se ale z chuchvalce lodí vylouply tři vedoucí plachetnice a mířili si to ven z přístavu. Mezitím se všechny lodě, které byly předtím namačkány v přístavu, prosoukali na oceán a čekali na závodníky. I my jsme se přemístili na jinou vyhlídku a sledovali jak plachetnice mizí v dálce a ostatní šmírující čluny se vrací zpátky do přístavu. Udělali jsme i pár fotek, ale bylo to samozřejmě dost daleko, takže kvalita je nevalná. V tento den jsem si také více všimla Jirkových důrazných poznámek o nedokonalosti jeho fotoaparátu pro takovéto účely. Musím uznat, že to co jsem viděla jen pouhým okem a poté dalekohledem, se s fotkami nedá srovnat. Když to tedy shrnu, v tento den začalo vážné dilema, zda koupit či nekoupit nový foťák.