Tohle jsem začal psát v roce 2021 během lockdown v Sydney. Byl to divný rok, kdy jsme vůbec nevytáhli paty z Austrálie a prakticky ani z NSW. Fotky: Červenec Srpen Září

Stejně jako loni jsme přijali pozvání oslavit Vánoce u našich kamarádů v Port Macquarie. Letos to navíc bylo s velkou změnou, protože si nedávno pořidili nový větší dům s bazénem. Vyrazili jsme na Štědrý den brzo ráno (v 6 hodin) a doufali, že dítě si ještě zdřímne v autě a bude slabší provoz. To první se alespoň na hodinku povedlo. Dálnice bez aut bohužel už moc nebyla. Cestou jsme se ještě zastavili v Bunnings, kde Anča vybrala kolaudační dárek...jakousi kytku, protože krááásně kvetla a sazenici hroznového vína. Doufali jsme, že se pěkně rozroste a Pavel se třeba dá na kvašení. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že se mezitím dal na vaření...piva...těsně vedle. Cestou bylo pořadné vedro, takže Anča zatáčky v Port Macquarie dost rozdýchávala. Naštěstí bázén vše spravil. Holky v něm strávili celé odpoledne a vzhledem k jeho teplotě, 32 stupňů, byl dost problém je odtamtud dostat. Mezitím jsme se pustili do připravy štědrovečerní večeře. Místo kapra (nedá se moc sehnat) jsem

Polovina října už nám přinesla krásné letní teploty přes den . Zato v noci furt byla pěkná kosa. Ale přesto jsme se nechali přesvědčit na jednodenní kempovačku na Crossland. Předpověď říkala devět stupňů v noci a i přes můj týdenní monitoring se nestala přívětivější. No nic. Sbalila jsem na spaní, co se dalo. Kromě spacáku ještě dvě velké deky a hroumadu teplého zimního oblečení včetně zimní bundy, kterou jsou za dobu, co jsme v Austrálii vytáhla jen jednou asi na hodinu ve Snowy Mountains a i tam to bylo přehnané. Jelikož vše organizoval Tomaš, který to má zaprvné na Crosland dál a navíc chodí vždy pozdě, věděli jsme že spěchat nemusíme. Takže i když jsme si dávali na čas, přijeli jsme překvapivě...první. Na začátek jsme se prošli po okolí a děti naskákali do vody. Nedávno kolem vypalovali les (preventivně) a bylo to dost znát. Po krátké procházce jsme začali stavět stany a ještě za světla hledat dřevo na podpal. Měli jsme sice sebou dva pytle dřeva, ale měla jsem neblahé tušení, že k

Na velikonoční prázdniny jsme naplánovali kempovačku v Minnie Water , malé pobřežní vesničce asi 600 km severně od Sydney. Teda původně tam měli jet naši známí z Brisban už přes vánoce, ale díky Covidu a lockdownu to museli zrušit a posunout to až na další prázdniny. Jelikož tu byl od té doby covidový klid, dost nás překvapilo, když celé Brisbane šlo tři dny před plánovaným odjezdem zase do lockdownu. Naštěstí se z těch asi 10 případů vylízali a všichni jsme se tam první prázdninový den úspěšně sešli.  Cestou jsem ještě udělali zastávku v Port Macquaire, kde jsme naprosto neočekávaně nabrali na jednu noc další rodinku. Měli jsme s sebou totiž pro jistotu náhradní stan, neb ten náš nový jsme ani nevybalili a oni měli náhodou čas. Pěkně se to sešlo. První večer bylo super počasí. Děti vlezli i do bazénu a my zvládli úspěšně postavit všechny naše obydlí...nový stan i nové gazebo. V neděli ráno jsme vyrazili do vesnice, k obchodu a pláži, což bylo vlastně jedno místo. Docela foukalo, takže

Tak tohle kempování, poslední v sezóně, vymyslel Tomáš. Původně jsme měli jet na Crosland reserve, ale kvůli povodním jsme to museli zrušit a nakonec posunout kouset na sever do Seal Rocks. Protože už to bylo pár hodin řízení od Sydney, rozhodli jsme se pro celý víkend (2 noci). Rodina hlavního organizátora to v den odjezdu zrušila. Ale zdravé jádro (Katka s dětmi a naše rodinka) se i přes nepřízeň počasí rozhodlo jet. Cesta měla trvat asi tři hodiny. Katka vyrazila o chlup dřív. My po obědě. Na místě jsme byli navečer. Po průzkumu možností na kempování, jsme postavili stan na původním místě, kde jsme se na začatku všichni sešli. Postavili jsme vcelku rychle stany a děti si začali spokojeně hrát. K večeři jsem jim připravila hamburgery a my si rozdělali oheň na buřtíky. Vše probíhalo v pohodě, dokud děti nepřiběhly, že se rozbil stan...sám od sebe samozřejmě. K našemu dost velkému překvapení jsme našli u Katky stánu zlomenou tyčku, která čouhala ze střechy. To nebylo dobré...neb další

Poslední letní prázdniny před Anči nástupem do školy jsme měli strávit na Tasmanii. Bohužel těsně před Vánoci se v Sydney rozmožil covid z nula asi na 100 případů a všechny státy hned zavřely hranice. Ještě jsme vyčkali do začátku ledna, ale pak jsme letenky zrušili. Samozřejmě asi týden po našem plánovaném odletu hranice znovu otevřeli. Malou ale dobrou náplati na tasmánský výlet byl prodloužený víkend v Blue Mountains a Litghow. Vše vlastně naplánovali naši známi z Cronulla a my se jen pohodlně svezli. Vyrazili jsem v sobotu ráno a sešli se kolem desaté v Leura. Počásí nám moc nepřálo. Bylo dost teplo a slunečno. Nejdříve jsme dali krátky loop kolem dvou malých vodopádů. V jednom z nich Pool of Siloam se děti trochu vycachtaly. Pak jsme pokračovali na vyhlídky po Henry Cliffs walk, ale bylo super vedro a děti odmítali poslušnost, tak jsme to zabalili a přesunuli se k pomalejšímu zbytku výpravy, který se válel u Wentworth Falls jezera. Večer jsme se přesunuli do Litghow, kde jsme měli