New Zealand 2019 - Geotermální Rotorua

Přejezd do Rotorua

Dnešní den byl ve znamení přesunu. Ráno jsme ještě využili spa v motelu a koukli do centra Whangarei. Prošli jsme se podél zátoky k dětskému hřišti, kde jsme dokonce narazili na krajanku. Paní, která tu žije 15 let. Pak už jsme vyrazili na cestu. Silnice bohužel byla samá zatáčka, takže si Anča po chvilce začala stěžovat, že je jí blbě...to už tu dlouho nebylo. No nic, hodila jsem ji dozadu misku na blití a po chvilce koukám, že to Anča zabalila a usnula. Za Aucklandem jsme dali zastávku na parkovišti. Koupili nezdravý fastfood a nechali dítě trochu vyběhat na hřišti. Odtud to bylo ještě asi 200 km do Rotorua. Anče bylo asi zase nedobře, takže raději opět vytuhla a my měli klid na cestu. Na místo jsme dorazili kolem šesté večer. Motel byl zase trochu postarší...to už je asi naše prokletí. Přitom kolem dokola podél celé ulice bylo mnoho jiných a o dost líp vyhlížejících motelů, které zjevně měli volné ubytování. Příště to Rotorua nic dopředu nezamlouváme. Zjevně i když je státní svátek, tak ubytování se tu vždy sežene.
Motel, jak už jsem psala, byl postarší, ale opět vše poměrně čisté a funkční. A hlavně na dvorku za pokojem byla soukromá spa (to tu má ale skoro každý motel). To jak Anča zjistila, byl problém ji dostat ven. Pozdě večer se nám to nakonec povedlo a šli jsme se ještě kouknout do města. Přímo u jezera jsme našli velké dětské hřiště a od něj jsme pokračovali přes park a Dining Street...uličku plnou restauraci...zpět k autu. Všichni jsme usnuli až kolem půlnoci.

Průzkum Rotorua a Aquatic centre

Ráno Anča ještě ani pořádně neotevřela oči a už se ptala, jestli může do spa. Asi po hodině jsme ji dostali ven na snidani. Do města jsem se tentokrát vydali pěšky jen s Anči koloběžkou (velký pomocník, když jsme teď bez kočárku). První zastávku jsme dali na informacích, kde jsme si vyzvedli mapu a zkusili se zeptat na nějaké tipy. Nic moc zásadního nám neporadili, takže jsme šli po vlastní ose před Government Gardens, dětské hřiště samozřejmě, kolem jezera, opět přes jiné dětské hřiště až zpět do centra. Poobjedvali jsme v indické restauraci (lunch special za 10 dolarů). Anča chtěla opět mango chicken a my měli sýr v butter sauce a Jirka samozřejmě placku. Dál jsme v průzkumu pokračovali přes geotermální park Kuirau. Zde je možné pozorovat geotermální aktivitu, všude to bublalo a smrdělo sírou. Uprostřed jsou malé bazénky s teplou vodou, kde si člověk může namočit nohy. Je to normální park, takže vše zdarma. Přes park jsme prošli až k místnímu aquatic centre. Vstup do bazénu a spa nás vyšel na 17 dolarů pro všechny (prý tuším do 3 hodin je to mimo špičku a tudíž levnější). Uvnitř je 25 m bazén plus další bazén pro děti s malou skluzavkou, spa a řeka s teplou vodou a bublinkami, venku stříkací hřiště pro děti, normální hřiště a další 4 spa s bublinami a samozřejmě 50 m normální bazén. Anča byla k neudržení, tak jsem ji většinu času nechala napospas tátovi a užívala si teplé spa. Jinak skoro v celém Aquatic centru nebyla ani noha. Asi po hodině a půl sebou Anča zase řízla a strhla si strup z kolene, což bylo jasné znamení k odchodu. Venku si ještě vzpomněla, že ma vlastně hlad a musí nutně hned jíst a i když kolem okolo byl krásný park s lavičkami, museli jsme i přes velké přemlouvání, posvačit na parkovišti před bazénem. No co se dá dělat. Do motelu jsme už Anču víceméně odnesli. Myslím, že si na tátově rameni dala cestou i šlofika. Po večeri šla naštěstí hned spát a my měli normální dospělácký večer.
PS: Táta dostal za úkol koupit večer koblihy. Anča se na ně hned vrhla a sprdla ho, že nese čokoládové a ona chtěla sypané s cukrem a skořicí. No ale Taaaatooooo:-)))

Kerosene Creek a Blue Lake

Jelikož cestujeme s dítětem, museli jsme náš program trochu přizpůsobit a bohužel omezit. Původně jsem myslela, že dáme nějaký velký park v okolí, ale ve dvou už jsme byli při naší minulé návštěvě Zélandu před 10 lety a navíc nevím, zda by to naše dítě zcela ocenilo. Takže i vzhledem k poměrně vysokému vstupnému jsme se raději rozhodli najít malou řeku s teplou vodou a vodopádem (Kerosene Creek). Nachází se asi 30 km jižně od Rotorua plus pár km po nezpevněné udržované cestě k malému parkovišti. Už podle počtu aut jsme tušili, že tam nebude sami. Od parkoviště je vodopád jen pár metrů. Je možné se naložit do 38 stupňů teplé vody nad vodopádem nebo si zaplavat v hlubší vodě pod ním. Vodopád měl asi jen dva metry. Není to nic extra úžasného, ale pro našince je příjemně teplá řeka uprostřed lesa poměrně zajímavý zažitek. Navíc vše zdarma.

Odpoledne jsme se přesunuli k Blue lake (Název modré jezero podle zbarvení vody). Hned vedle je ještě Green Lake (Zelené jezero...prý také podle zbarvení vody). Blue lake bylo docela dobře vybavené. Malá pláž, velké parkoviště přímo u vody, autokemp, kaféčko a malé hřiště. Chvilku jsme se poflakovali, koupali a navečer přejeli ještě na vyhlídku mezi modrým a zeleným jezerem. Na parkovišti jsme se rozdělili a já zkusila sejít k tomu zelenému. Sešla jsem dost neprůchodnou cestou skoro až k jezeru, ale nic tam nebylo. Až nahoře na vyhlídce jsme se dočetli, že Zelené jezero je posvátné a nesmí se k němu chodit atd...to dost vysvětluje tu cestu. Mimochodem pokud se někam nemá chodit (navíc, když tam vůbec nic není), tak je dobré to tam napsat a ne to umístit na informační tabuli 100 m od parkoviště.  Jinak za odpoledního světla vypadají obě jezera stejně...co se týká barvy vody, tak nevím. Musím asi věřit, že to druhé je opravdu zelené. Večer jsme se ještě zajeli kouknout na maorskou vesnici přímo v Rotorua.

Waikite Thermal Pools

Ráno jsme si opět dali načas a vyjeli až kolem 11. Hlavním důvodem bylo hledání ubytka na poslední 4 noci na Coromandel. Nevím proč, ale moc jsme toho nenašli. Buď to bylo drahé nebo to nebylo volné nebo tam bylo jiný zadrhel. Chvilku jsme řešili jestli zůstat v Coromandel Town na jedné straně poloostrova nebo ve Whitianga na druhé straně. Nakonec padlo rozhodnutí na farmu kousek od Whitianga. Asi 5 ložnic za 135 dolarů na noc. Nebylo tam ale žádné ložní prádlo, tak jsme ještě zajeli do nákupáku kouknout, jestli něco levného seženeme. Poté co padlo rozhodnutí, že ano, vyrazili jsme k dnešnímu cíli a to termálnímu koupališti Waikite (vstup 18 dolaru/dospělí, 3 dolary/dítě). Tohle místo mě naprosto uchvátilo. SIce trochu komerční, ale pěkně vybavené (záchody, sprchy, restaurace...) a za rozumnou cenu. Uprostřed byl velký bazén s vodou 35-38 stupňů, 2 malá jezírka s chladnější vodou, další tři s teplejší vodou. Od bazénů byla ještě pěšina  podél horkého pramene, který je zdrojem teplé vody (musí ho ředit studenou vodou na požadovanou a hlavně únosnou teplotu). Anča okamžitě zakotvila ve velkém bazénu. Trvalo to asi 5 minut přemlouvání, aby nestrkala hlavu pod vodu (neni to zcela doporučované) než jsme to vzdali, protože jinak bychom museli odejít. Při cachtání jsme chtěli konečně zamluvit to ubytování ve Whitianta, ale bohužel už bylo na víkend obsazené. Nakone jsme tedy z nouzecnosti vybrali malé studio za 100 dolaru na noc. Vypadalo to podle popisu dost malé a jednoduše zařízené a nakonec teda i bylo. Večer po setmění jsme ještě vyrazili na Redwoods forest. Po setmění proto, že celý prales je krásně osvětlený. Můžete si připlatit procházku po lávkách nad zemí, které vás provedou částí pralesa...kam samozřejmě naše dítě moc chtělo jít. Ale ušetřit několik desítek dolarů a prohlédnout si vše ze země také stálo za to